Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3292/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kolíně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 5. 2007, č. j. -141, pod bodem II. výroku zamítl žalobu, aby soud uložil žalovanému povinnost uzavřít s žalobci, v rozsudku označenými jako žalobci c) a d), kupní smlouvu tohoto znění: „Prodávající město K. se sídlem K. n.78, 280 12 K., prodává do společného jmění manželů Ing. S. H., a J. H., ideální spoluvlastnický podíl ve výši 231/800 pozemkové parc. č. 1963/3, zapsané u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště K., v kat. území K., obec K., za kupní cenu 205.562,- Kč. Kupní cena je splatná do 15 dnů od provedení vkladu vlastnického práva. Kupující tento ideální spoluvlastnický podíl za uvedenou cenu do společného jmění manželů kupují. Náklady spojené s vkladem kupní smlouvy do katastru nemovitostí zaplatí kupující.“ Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 26. 2. 2008, č. j. -171, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích, tj. ve výroku pod bodem II. a výroku o nákladech řízení, potvrdil. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobci dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu spatřují ve výkladu § 140 obč. zák. Uvedli, že oba soudy vzaly za nesporné, že v souvislosti s uzavřením celkem třinácti kupních smluv, jimiž žalovaný nabyl spoluvlastnický podíl k pozemkům parcelních čísel 1963/3 a 1968/3 v obci a kat. území K., došlo k porušení jejich předkupního práva. Žalobci vyzvali ostatní spoluvlastníky vyjma žalovaného, aby se vyjádřili, zda budou chtít uplatňovat nároky z předkupního práva. Manželé P. a V. U. uvedli, že nebudou v dané věci uplatňovat své předkupní právo. Ing. F. na výzvu nereagoval, čímž dal nepochybně najevo, že nemá zájem své předkupní právo uplatnit, takže jeho předkupní právo zaniklo. Protože podíl na předmětných pozemcích mají manželé F. ve společném jmění manželů, zavazuje jeho projev vůle i jeho manželku. Podle názoru žalobců projev vůle Ing. F. měl soud vykládat ve smyslu § 35 obč. zák. Nečinnost Ing. F. je třeba posuzovat jako souhlas s tím, že s výzvou souhlasí a nebude své předkupní právo uplatňovat. Mají zato, že „dobrá víra spoluvlastníků, kteří se tímto způsobem pokusili o uzavření dohody dle § 140 obč. zák., by měla být chráněna“. Odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále „Nejvyšší soud“) ve věcech sp. zn. a sp. zn. . Žalobci nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že „Za dohodu o výkonu předkupního práva mezi stávajícími spoluvlastníky pak nelze považovat ani vyjádření spoluvlastníků P. P. a Š. P. a V. U. k výzvě spoluvlastníků – žalobců Ing. S. H. a J. H. o tom, že v dané věci nebudou uplatňovat předkupní právo, případně to, že se manželé F. k této výzvě nevyjádřili, neboť totiž nebyla projevena ta jejich vůle, aby pouze jeden nebo někteří z těchto spoluvlastníků spoluvlastnický podíl v určité výši odkoupili. To, že spoluvlastník nebude uplatňovat předkupní právo ještě neznamená, že souhlasí s tím, aby předmětný podíl odkoupil jiný spoluvlastník“. Podle názoru žalobců „dohoda ve smyslu § 140 obč. zák. může být uzavřena i tak, že část spoluvlastníků dá svým jednáním ať konáním či opomenutím jasně najevo, že nemají zájem uplatnit práva z porušení předkupního práva (vykoupit podíly) a zbytek spoluvlastníků uzavře dohodu o tom, kdo jaký podíl ve smyslu obč. zák. od porušitele předkupního práva vykoupí“. Písemnou dohodou obsaženou v ě označené jako „Dopis žalobce žalovanému ze dne 31. 5. 2005“ se zbývající spoluvlastníci dohodli, v jakém poměru se manželé H. a manželé Z. rozhodli podíly od žalovaného vykoupit. Žalobci rovněž nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že „si přisvojili bez dohody s ostatními práva celé řady spoluvlastníků“ a že aby „mohli nárokovat podíl připadající jiným spoluvlastníkům, muselo by existovat 13 dohod týkajících se všech spoluvlastníků, jejichž předkupní právo bylo tou kterou kupní smlouvou porušeno, že podíl vykoupí pouze žalobci“, kdy taková dohoda neexistuje ani jediná, a dále, že i v případě porušení předkupního práva má spoluvlastník právo vykoupit od nabyvatele podíl poměrně podle velikosti svého podílu, nedohodne-li se s ostatními spoluvlastníky jinak. Navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný k dovolání uvedl, že ze skutkového zjištění soudů obou stupňů neplyne, „že by někteří spoluvlastníci projevili nezájem uplatnit své (oba) nároky z porušení předkupního práva – tj. neměli zájem domáhat se, aby jim nabyvatel nabídl věc ke koupi a neměli ani zájem, aby jim zůstalo předkupní právo zachováno“, a že „i kdyby dohodu o výkonu práv z porušeného předkupního práva v daném případě bylo možno uzavřít, muselo by jít o dohodu, jejímž předmětem by byl odkup spoluvlastnického podílu jen v takovém rozsahu, v jakém skutečně k porušení předkupního práva došlo a nikoli tedy v rozsahu celého spoluvlastnického podílu žalovaného“.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Nejvyšší soud jako soud dovolací proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění účinném před jeho novelizací provedenou (dále „ ), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 26. 2. 2008.

Podle v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Dovolání není přípustné.

Protože dovolání opírající se o je přípustné jen pro řešení právních otázek, byli v tomto případě žalovaní oprávněni napadnout rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním jen z dovolacího důvodu podle . V dovolání, jehož přípustnost se opírá o , proto nelze uplatnit dovolací důvod podle a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností. Dovolacím důvodem podle , tj. vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by se dovolací soud mohl zabývat, i když nebyly v dovolání uplatněny ( ), jen v případě přípustného dovolání, nešlo-li by ovšem o výklad procesního předpisu, který by činil z napadeného rozsudku zásadní rozhodnutí.

Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam, neboť není v rozporu s hmotným právem a stávající judikaturou. Právní posouzení věci z hlediska § 140 obč. zák. vychází ze skutkového zjištění, že mezi žalobci, jejichž předkupní právo bylo porušeno, a ostatními spoluvlastníky nedošlo k dohodě o výkonu předkupního práva, jímž byl dovolací soud vázán. Námitky žalobců týkající se projevu vůle určitého obsahu ze strany manželů P., V. U. a manželů F. jsou námitkami skutkovými, které samy o sobě nemohly založit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Dovolací soud pro stručnost odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. , a usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 7. 2009, sp. zn. , týkajících se sporu mezi J. Z., dalším ze spoluvlastníků pozemku parc. č. 1963/3, jehož předkupní právo bylo porušeno, a žalovaným městem K., o povinnost uzavřít kupní smlouvu, v nichž byla řešena táž problematika jako v této věci. S ohledem na výše uvedené skutkové zjištění bylo nadbytečné řešit otázku, zda žalobci mohli uplatnit právo vykoupit od žalovaného podíl poměrně podle velikosti jejich podílu či celý stávající podíl žalovaného.

Protože předpoklady přípustnosti dovolání podle v daném případě naplněny, dovolací soud podle za použití dovolání žalobců jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalovanému vznikly náklady ( , , a ). Náklady vzniklé žalovanému představují odměnu advokáta za jeho zastoupení v dovolacím řízení, která činí podle , , , a , ve znění pozdějších předpisů, částku 2.000,- Kč a paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a činí celkem 2.300,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z , a

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 10. prosince 2009

JUDr. František Balák, v. r.

předseda senátu