Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1605/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně  P.-L. s. s.r.o.,  zastoupené P. T., advokátem, proti žalované S. spol. s r. o., o  vydání věci, případně zaplacení částky 884 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod  sp. zn. , o dovolání  žalobkyně  proti  rozsudku  Vrchního  soudu  v Praze  ze  dne 21. října 2008, č. j. -426, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. června 2007, č. j. -383, v napadených výrocích, jimiž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 884 500 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu se podává, že se žalobkyně původně po třech žalovaných – společnosti R., a.s. jako 1. žalované, společnosti S. spol. s r.o. jako 2. žalované a společnosti C. a.s. jako 3. žalované –  a po částečném zpětvzetí žaloby pouze po 2. žalované, nyní v záhlaví tohoto rozhodnutí označené jako žalovaná (dále též jen „žalovaná“), domáhala vydání bezdůvodného obohacení, které mělo spočívat v tom, že na základě smlouvy o dílo číslo uzavřené dne 7. září 1998 mezi ní a společností E. C., a.s. (právní předchůdkyní 1. žalované) dodala na stavbu obchodního domu K. L. tlakovou požární nádobu, která byla součástí sjednaného předmětu díla. Její montáž však již neprovedla, a to z důvodu oznámení jejího smluvního partnera E. C., a.s., že pro značné změny v projektové dokumentaci zastavuje veškeré práce na stavbě. Žalovaná, která byla investorem stavby, následně jako objednatel uzavřela se 3. žalovanou jako zhotovitelem smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo dokončení stavby a z jejíhož znění vyplývá, že součástí dohodnuté ceny díla byla i předmětná požární tlaková nádrž. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná dohodnutou cenu díla zaplatila 3. žalované a po dokončení stavby obchodní dům K. L. prodala společnosti K. Č. r., v. o. s.

Odvolací soud, vycházeje při posuzovaní žalobního nároku z ustanovení (dále též jen „obč. zák.“), dospěl k závěru, že se žalovaná nemohla na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatit. Učinil tak na základě zjištění, že předmětná tlaková požární nádrž byla na stavbu dodána po uzavření smlouvy o dílo mezi žalobkyní a společností E. v.o.s. a před odstoupením od smlouvy. Nádoba tedy byla dodána na základě platné smlouvy o dílo, byla následně zabudována do stavby a žalovaná její cenu zaplatila na základě uzavřené smlouvy o dílo 3. žalované. Podle posouzení odvolacího soudu nebylo možné žalobě vyhovět ani z titulu náhrady škody, neboť neshledal existenci protiprávního jednání žalované jako jednoho z předpokladů pro vznik její odpovědnosti za škodu.

Proti rozsudku  odvolacího  soudu podala žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost opřela o zásadní právní význam napadeného rozhodnutí podle (dále též jen „ “), který spatřuje v tom, že odvolací soud řešil otázku bezdůvodného obohacení na straně žalované v rozporu s hmotným právem. Podle dovolatelky toto právní posouzení nekoresponduje se zjištěným skutkovým stavem v nalézacím řízení. Bylo-li v řízení prokázáno, že  na  stavbu  dodala  tlakovou  nádobu, která jí nebyla nikým zaplacena a posléze byla do stavby zabudována novým zhotovitelem, z jehož fakturace není zřejmé, zda tuto nádobu účtoval či nikoliv a žalovaná pouze tvrdí (aniž jakkoli prokazuje), že za nádobu zaplatila novém zhotoviteli, nemůže právní závěr o neprokázání bezdůvodného obohacení na straně žalované obstát. Dovolatelka zastává a obhajuje názor, že bezdůvodné obohacení nemohlo vzniknout nikomu jinému než žalované, která se obohatila bez ohledu na to, zda obchodní dům, do něhož byla nádoba zabudována, posléze prodala. V posuzované věci považuje za podstatné, že na stavbu dodala nádobu, a tu již nezabudovala. Kdo tak učinil, jí známo není a ani to nepovažuje za rozhodné. Žalovaná, jež od počátku věděla, že nádoba patří žalobkyni, v řízení neprokázala, že by nádobu komukoliv zaplatila. Prodala-li žalovaná později nemovitost, byla její součástí i zabudovaná nádoba, kterou získala bez právního důvodu.

Dovolatelka proto navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k dovolání má žalovaná za to, že dovolání není přípustné, neboť otázky související s institutem bezdůvodného obohacení byly soudní judikaturou již vyřešeny a odvolací soud se tvrzeného rozporu s hmotným právem nedopustil. Žalovaná rovněž oponuje dovolatelce, uvedla-li, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná předmětnou tlakovou nádobu  komukoliv  zaplatila. Opak   je  skutečností,  neboť  podle  zjištění  soudů uvedeného i v odůvodnění jejich rozhodnutí, byla tlaková nádoba uhrazena 3. žalované. Dovolatelka, odkazujíc na svou procesní obranu v nalézacím řízení, uzavírá, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně neobohatila a pokud toto bezdůvodné obohacení mohlo vůbec někomu vzniknout, stalo se tak na straně 3. žalované. Navrhla, aby dovolací soud odmítl dovolání jako zjevně bezdůvodné.

Se  zřetelem  k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony – ve znění účinném do 30. června 2009 (dále též jen „ “).

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v úvahu   přípustnost dovolání jen podle ustanovení , pokud dovolací soud – za použití  hledisek příkladmo  vymezených   v  ustanovení   –  dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

K takovému závěru však dovolací soud nedospěl, neboť neshledal, že by odvolací soud řešil otázku bezdůvodného obohacení v rozporu s hmotným právem a judikaturou soudů. Byla-li podle skutkového zjištění odvolacího soudu předmětná požární tlaková nádrž součástí předmětu díla, které žalovaná převzala od svého zhotovitele C., a.s. (původně 3. žalovaná) na plnění smlouvy o dílo, kterou s tímto zhotovitelem uzavřela, nemohlo tím dojít k majetkovému prospěchu žalované plněním bez právního důvodu (ani plněním podle ostatních skutkových podstat bezdůvodného obohacení upravených v § 451 odst. 2 a § 454 obč. zák.), a to ani na úkor žalobkyně. Pokud někdo na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení získal, pak to byl (s ohledem na soudy zjištěný skutkový základ věci) ten ze zhotovitelů, který předmětnou požární tlakovou nádrž (ve vlastnictví žalobkyně) použil jako součást předmětu svého předávaného díla, čímž mu vznikla povinnost vydat obohacení žalobkyni podle § 451 odst. 1 obč. zák. Další převody předmětu díla a uskutečněné platby jsou z tohoto pohledu nerozhodné. Převede-li někdo věc, o kterou se bezdůvodně obohatil, na třetí osobu, nezprošťuje se tím povinnosti vydat obohacení (poskytnout peněžitou náhradu) tomu, na jehož úkor se bezdůvodně obohatil (srov. shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2003, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2003, pod číslem 190, nebo též rozsudek téhož soudu ze dne 29. května 2003, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2003, pod číslem 108). Protože tímto zhotovitelem žalovaná nebyla, není závěr odvolacího soudu o tom, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, rozporný s hmotným právem.

Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje  proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný  opravný prostředek  přípustný. Nejvyšší soud  je proto,  aniž   nařizoval  jednání ( věta první ), pro nepřípustnost odmítl [ věta první a o. s. ř].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalované podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. prosince 2009

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu