Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 4026/2007

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem pro zmeškání ze dne 2. října 2000, č. j. -71, uložil žalované zaplatit žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci K. b. P., s. p. ú. – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2009, č. j. -124) částku 1,794.251,37 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení (výrok pod bodem I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok pod bodem II).

Soud prvního stupně vyšel z toho, že k jednání nařízenému na den 2. 10. 2000 se nedostavila ani žalovaná, ani její (tento den zvolený) právní zástupce, že omluvu učiněnou několik minut před zahájením jednání nelze považovat za včasnou, neboť žalovaná měla dostatek času na přípravu k jednání a volbu zástupce, a nelze ji považovat ani za důvodnou, neboť za žalovanou někdo jednat mohl, její zmocněnec uplatněný důvod omluvy nedoložil a především bylo věcí žalované, aby si obstarala zastoupení včas.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. prosince 2000, č. j. -84, odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně odmítl s odůvodněním, že v posuzované věci nebylo odvolání proti rozsudku pro zmeškání přípustné ve smyslu ustanovení (dále též jen „ “), neboť předpoklady k jeho vydání byly splněny. Odvolací soud se vypořádal s odvolacími námitkami, jejichž prostřednictvím žalovaná zpochybňovala splnění předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání, přičemž se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení a jehož důvodnost spatřovala v tom, že odvolací soud vycházel z nesprávného právního posouzení věci, přičemž poukázala na ustanovení

Dovolatelka zpochybnila správnost posouzení odvolacího soudu, že v projednávané věci byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání. Namítla, že argumenty, jimiž odvolací soud odůvodňuje závěr o nevčasnosti omluvy, nemají oporu v zákoně a že za stavu, kdy lhůta k omluvě není stanovena, je třeba za včasnou považovat omluvu vždy tehdy, byla-li soudu doručena před jednáním. Dovolatelka podrobila kritice též správnost úvahy, že někdo za ni jednat mohl a že tudíž mohlo být jednáno přímo s ní v nepřítomnosti jejího zástupce. Namítla rovněž, že zákon neukládá účastníkovi řízení žádnou lhůtu, ve které by si měl zvolit svého zástupce, a že tedy délka doby, kterou měl na přípravu jednání, nemůže být dávána do souvislosti s okamžikem, kdy si zvolí zástupce.

Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně (resp. ještě její právní předchůdce) se ztotožnila se závěry odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.

Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném do 31. prosince 2000. O takový případ jde i v projednávané věci, Nejvyšší soud České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) proto dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 31. 12. 2000.

Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v oprávněnou osobou (účastníkem řízení) řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno ( ), Nejvyšší soud dovodil, že dovolání je v posuzované věci přípustné, neboť podle ustanovení dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž byl odmítnuto odvolání.

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. K vadám uvedeným v , a pokud je dovolání přípustné, i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny. Nejvyšší soud proto nejprve zkoumal z úřední povinnosti, zda řízení předcházející napadenému rozhodnutí není zatíženo některou z vad uvedených v posledně citovaném ustanovení; dospěl přitom k závěru, že řízení takto postiženo je.

Podle ustanovení zmešká-li žalovaný, kterému bylo řádně doručeno předvolání nejméně 5 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat ( ), a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které bylo ve věci nařízeno, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání (odstavec 1). Rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír ( a 2), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky (odstavec 3).

Podle ustanovení odvolání není přípustné proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání, ledaže je podáno proto, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání ( , ) nebo že rozsudek spočívá v nesprávném právním posouzení věci.

Odvolací soud při posuzování přípustnosti odvolání žalované správně vycházel z posledně citovaného ustanovení, leč je nesprávně vyložil. Není pochyb o tom, že odvolání bylo založeno na argumentaci zpochybňující správnost závěru soudu prvního stupně o splnění předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání; tak uplatněné odvolací námitky pochopil též odvolací soud, neboť se s nimi v důvodech svého rozhodnutí v tomto ohledu vypořádával. Bylo-li tedy odvolání proti rozsudku pro zmeškání podáno proto, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání, pak takové odvolání podle zcela jednoznačné dikce ustanovení přípustné je a odvolací soud pochybil, jestliže je na základě úvah, jež se věcně vztahují k důvodnosti odvolání, posoudil jako nepřípustné a odmítl je. Tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a také měla, neboť odvolací soud odepřel žalované přezkum rozsudku soudu prvního stupně, ač k tomu neměl zákonný důvod.

Je tedy naplněn dovolací důvod stanovený v a napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemůže obstát. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání ( , věta první, ), podle ustanovení , část věty za středníkem, zrušil, včetně závislého výroku o nákladech odvolacího řízení [ ], a věc podle ustanovení , věty první, vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný ( , věta druhá, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť tyto náklady tvoří součást celkových nákladů řízení, o nichž bude rozhodnuto v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( , věta třetí, ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. prosince 2009

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu