Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 187/2021

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jelínkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 5 570 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o zaplacení částky 5 570 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 5 570 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným došlo dne 12. 12. 2009 k uzavření smlouvy o půjčce číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 8 360 Kč, to vše formou 60 pravidelných týdenních splátek po 310 Kč. Žalovaný celkem do postoupení pohledávky uhradil částku 12 790 Kč a následně již ničeho, čímž porušil své smluvní závazky hradit řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku dlužné částky, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 byla pohledávka postoupena na přechodného věřitele právnická osoba S. á. r. l. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 byla pohledávka postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud v dané věci postupoval v souladu s  (dále jen ) a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný se k tomuto postupu na výzvu soudu nevyjádřil, ačkoliv byl poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí ( ).

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o půjčce ze dne 12. 12. 2009 číslo soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní hotovost ve výši 10 000 Kč v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit včetně platby označené jako souhrnný poplatek ve výši 8 360 Kč, celkem tedy částku 18 360 Kč. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 nejprve přechodnému věřiteli právnická osoba S. á. r. l a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 včetně přílohy, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 včetně přílohy). Žalovaný byl o změnách v osobě věřitele písemně informován (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 a ze dne 17. 9. 2018, podací arch). V rámci předžalobní upomínky ze dne 12. 4. 2021 byl žalovaný prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzýván k úhradě dlužné částky (předžalobní výzva ze dne 12. 4. 2021 včetně dokladu o odeslání). Z tvrzení žalobkyně, za situace, kdy žalovaný netvrdil a tudíž ani neprokazoval opak, má soud za prokázané, že žalovaný neuhradil jak na poskytnutou jistinu, tak na sjednaný poplatek ničeho vyjma částky 12 790 Kč.

5. Podle a , účinného do 31. 12. 2013 (dále jen ) smlouvou o půjčce nechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout i úroky.

6. Podle , neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo ji obchází anebo se příčí dobrým mravům.

7. Podle , výkon práv odpovědnosti vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

8. Podle a 2 platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

9. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná, neboť shledal předmětnou smlouvu o půjčce za neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků. Žalovaný měl spolu s poskytnutou jistinou ve výši 10 000 Kč uhradit také částku 8.360 Kč označenou jako souhrnný poplatek. Skutečnost, že částka 8.360 Kč je ve smlouvě označena jako souhrnný poplatek ale nemění nic na tom, že původní věřitel je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním peněžitých půjček (spotřebitelských úvěrů) a těžko by bez odpovídajícího úroku s žalovaným smlouvu uzavřela. Poplatek tak představuje ve skutečnosti skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se původní věřitel snažil navodit. Takto požadovaný nárok ve skutečnosti zastírá úročení peněz a slouží toliko ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Soud proto pohlíží na celý nárok z titulu poplatku jako na ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 72,5 % ročně a jedná se tak dle ustanovení o ujednání neplatné, neboť se příčí dobrým mravům. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. , dle kterého lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o půjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období a bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2009 činila cca 13 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť původní věřitel by zcela jistě půjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Navíc se v daném případě jednalo o tzv. adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k těmto výše popsaným skutečnostem soud hodnotil převážnou část ujednání smlouvy jako ujednání nemravná a v tomto duchu je nutno nahlížet na smlouvu jako nemravnou jakožto celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. , ).

10. Vzhledem k uvedeným závěrům má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny se zohledněním již uhrazených plateb. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení . Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 10 000 Kč. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný před postoupením pohledávky uhradil celkem částku 12.790 Kč. Je tedy zřejmé, že žalovaný před podáním žaloby celé bezdůvodné obohacení ve smyslu vydal, nad rámec lze hovořit dokonce o vzniku bezdůvodného obohacení v částce 2.790 Kč na straně žalobkyně, avšak soud je vázán předmětem řízení a proto o této skutečnosti nerozhodoval. Soudu proto nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout.

11. Výrok II. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení , podle něhož by měl v řízení plně úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, nicméně ze spisu nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalovanému nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba o zaplacení částky 5 570 Kč s příslušenstvím se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 5 570 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 12. 12. 2009 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 8 360 Kč, to vše formou 60 pravidelných týdenních splátek po 310 Kč. Žalovaný celkem do postoupení pohledávky uhradil částku 12 790 Kč a následně již ničeho, čímž porušil své smluvní závazky hradit řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku dlužné částky, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 byla pohledávka postoupena na přechodného věřitele [právnická osoba] S. á. r. l. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s  (dále jen ) a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný se k tomuto postupu na výzvu soudu nevyjádřil, ačkoliv byl poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí ( ). 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o půjčce ze dne 12. 12. 2009 [číslo] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní hotovost ve výši 10 000 Kč v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit včetně platby označené jako souhrnný poplatek ve výši 8 360 Kč, celkem tedy částku 18 360 Kč. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 nejprve přechodnému věřiteli [právnická osoba] S. á. r. l a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 včetně přílohy, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 včetně přílohy). Žalovaný byl o změnách v osobě věřitele písemně informován (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 a ze dne 17. 9. 2018, podací arch). V rámci předžalobní upomínky ze dne 12. 4. 2021 byl žalovaný prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzýván k úhradě dlužné částky (předžalobní výzva ze dne 12. 4. 2021 včetně dokladu o odeslání). Z tvrzení žalobkyně, za situace, kdy žalovaný netvrdil a tudíž ani neprokazoval opak, má soud za prokázané, že žalovaný neuhradil jak na poskytnutou jistinu, tak na sjednaný poplatek ničeho vyjma částky 12 790 Kč. 5. Podle a , účinného do 31. 12. 2013 (dále jen ) smlouvou o půjčce nechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout i úroky. 6. Podle , neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo ji obchází anebo se příčí dobrým mravům. 7. Podle , výkon práv odpovědnosti vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 8. Podle a 2 platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 9. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná, neboť shledal předmětnou smlouvu o půjčce za neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků. Žalovaný měl spolu s poskytnutou jistinou ve výši 10 000 Kč uhradit také částku 8.360 Kč označenou jako souhrnný poplatek. Skutečnost, že částka 8.360 Kč je ve smlouvě označena jako souhrnný poplatek ale nemění nic na tom, že původní věřitel je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním peněžitých půjček (spotřebitelských úvěrů) a těžko by bez odpovídajícího úroku s žalovaným smlouvu uzavřela. Poplatek tak představuje ve skutečnosti skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se původní věřitel snažil navodit. Takto požadovaný nárok ve skutečnosti zastírá úročení peněz a slouží toliko ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Soud proto pohlíží na celý nárok z titulu poplatku jako na ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 72,5 % ročně a jedná se tak dle ustanovení o ujednání neplatné, neboť se příčí dobrým mravům. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. , dle kterého lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o půjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období a bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2009 činila cca 13 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť původní věřitel by zcela jistě půjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Navíc se v daném případě jednalo o tzv. adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k těmto výše popsaným skutečnostem soud hodnotil převážnou část ujednání smlouvy jako ujednání nemravná a v tomto duchu je nutno nahlížet na smlouvu jako nemravnou jakožto celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. , ). 10. Vzhledem k uvedeným závěrům má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny se zohledněním již uhrazených plateb. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení . Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 10 000 Kč. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný před postoupením pohledávky uhradil celkem částku 12.790 Kč. Je tedy zřejmé, že žalovaný před podáním žaloby celé bezdůvodné obohacení ve smyslu vydal, nad rámec lze hovořit dokonce o vzniku bezdůvodného obohacení v částce 2.790 Kč na straně žalobkyně, avšak soud je vázán předmětem řízení a proto o této skutečnosti nerozhodoval. Soudu proto nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout. 11. Výrok II. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení , podle něhož by měl v řízení plně úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, nicméně ze spisu nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalovanému nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné podle

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo podat exekuční návrh u exekutora.