Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 4589/2009

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 24. listopadu 2008,  č. j. -60, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále též jen „soud prvního stupně“) ze dne 27. srpna 2008, č. j. -22, jímž tento soud rozhodl tak, že žalovaný je okamžikem vykonatelnosti tohoto rozhodnutí po dobu jednoho měsíce počínaje dnem 29. 8. 2008 povinen dočasně opustit rodinný dům nacházející se na adrese který dosud obýval se svojí manželkou - žalobkyní, a společnými dětmi D. S., a nezl. V. S., nar. dále je žalovaný povinen se zdržet vstupu do rodinného domu nacházejícího se na adrese který dosud obýval se svojí manželkou – žalobkyní, a společnými dětmi D.S., nar. a nezl. V. S., jakož i do jeho bezprostředního okolí do vzdálenosti 100 metrů, a dále je žalovaný povinen se zdržet setkávání a navazování kontaktů s žalobkyní, přičemž soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žádný účastníků nemá na jejich náhradu právo; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žádný účastníků nemá na jejich náhradu právo, a účastníky řízení poučil o nepřípustnosti dovolání proti tomuto usnesení.

Dovoláním ze dne 16. 3. 2009 napadl žalovaný usnesení odvolacího soudu s tím, že odvolací soud jej nesprávně poučil o nepřípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, a je přesvědčen, že dovolání je přípustné dle

Žalobkyně se k podanému dovolání, jak plyne z předkládací zprávy soudu prvního stupně a obsahu spisu, nevyjádřila.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) s ohledem na čl. II bod 12 projednal a rozhodl o dovolání podle účinného do 30. 6. 2009, dále jen „ “ a poté shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (žalovaná), dovolatel je zastoupen advokátem ve smyslu ust. a jím bylo dovolání též sepsáno ( ).

Poté se Nejvyšší soud České republiky zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku ( ) proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení předběžného opatření.

Přípustností dovolání proti usnesení, kterým odvolací soud mění nebo potvrzuje usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o tom, zda nařídí předběžné opatření, se Nejvyšší soud zabýval jednak v usnesení uveřejněném pod číslem 62/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jednak v usnesení ze dne 30. června 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 8 ročník 2004, pod číslem 166, přičemž v obou případech dospěl k závěru, že takové dovolání přípustné není.

Ve stručnosti lze k tam rozvedeným důvodům uvést, že nejde o žádný z případů uvedených v ustanoveních , , a , kdy zákon dovolání výslovně připouští. Dovolání nemůže být přípustné dle ust. , jak tvrdí dovolatel, již proto, že předpokladem přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, je, že jím bylo rozhodnuto ve věci samé. Rozhodnutí soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření však není, jak opakovaně ve svých rozhodnutích dovolací soud uvedl, rozhodnutím ve věci samé (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR, C. H. Beck, pod C 867, shodně též usnesení Nejvyššího soudu ČR uveřejněné pod číslem 58/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud ČR z výše uvedených důvodů rozhodl, aniž nařizoval jednání ( věta první ), tak, že dovolání podle ustanovení věty prvé a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. , věty první, a a s přihlédnutím k tomu, že procesně neúspěšnému žalovanému (dovolateli) náhrada nákladů dovolacího řízení nepřísluší a žalobkyni žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly, tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. prosince 2009

JUDr. Ing. Jan  H u š e k

předseda senátu