Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 4336/2008

REPUBLIKYNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně M. F., zastoupené JUDr. Oldřichem Martinkem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Luh č. 697, proti žalované Základní škole a Mateřské škole Vsetín, Turkmenská, příspěvkové organizacise sídlem ve Vsetíně, Turkmenská č. 1612, IČ 70238898, zastoupené JUDr. Aloisií Jurkovičovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Záramí č. 4077, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. června 2008, č. j. -80, takto:Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 6. února 2008, č. j. -32, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Vsetíně k dalšímu řízení.Odůvodnění:Dopisem ze dne 28. 5. 2007 sdělila žalovaná žalobkyni, že jí dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení zák. práce z důvodu nesplnění předpokladů stanovených právními předpisy pro výkon sjednané funkce, neboť na sjednané pracovní místo nesplňuje kvalifikační předpoklady „podle zákona (Zákon o pedagogických pracovnících a změně některých zákonů)“. Žalobkyně se domáhala určení, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu odůvodnila zejména tím, že její pracovní poměr u žalované vznikl na základě pracovní smlouvy původně uzavřené s Okresním národním výborem ve Vsetíně, odborem školství, od 1. 1. 1979, naposledy se zařazením „učitelka ZŠ“. Podle jejího názoru „paragrafové znění “, které jako důvod výpovědi žalovaná uvedla, „se vztahuje na vykonávání pracovní činnosti učitele na druhém stupni základní školy“ a „v době výpovědi na druhém stupni ZŠ nikdy učitelskou činnost nevykonávala“; pracovala „jako učitelka na prvním stupni ZŠ“. V současné době sice nesplňuje požadavek vzdělání pro činnost, kterou dosud u žalované vykonávala, avšak v souladu s ustanovením „hodlá zahájit“ odborné studium do 31. 12. 2009. Okresní soud ve Vsetíně rozsudkem ze dne 6. 2. 2008, č. j. -32, určil, že výpověď, kterou dala žalovaná žalobkyni dne 28. 5. 2007, je neplatná, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 9.400,- Kč k rukám advokáta JUDr. Oldřicha Martinka. Vyšel z toho, že zvláštním právním předpisem, který stanoví předpoklady pro výkon žalobkyní sjednané práce (učitelka ZŠ), je , o pedagogických pracovnících, který v ustanovení , a požaduje vzdělání vysokoškolské, a že „je zřejmé, že žalobkyně takovýmto vzděláním nedisponuje“. Dospěl však k závěru, že, ačkoliv žalobkyně nesplňuje předpoklady odborné kvalifikace pro přímou pedagogickou činnost, ustanovení „jí umožňuje toto zaměstnání vykonávat ještě po dobu 5 let, jinými slovy po dobu 5 let je zde dána výjimka z ustanovení “. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2. 6. 2008, č. j. -80, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení 9.852,- Kč k rukám advokáta JUDr. Oldřicha Martinka. Dospěl k závěru, že „pro posouzení věci v tomto stádiu není podstatné, zda žalobkyně zahájila či nezahájila studium, zda jevila či nejevila zájem o toto studium“. Kdyby byl přijat výklad ustanovení , prezentovaný žalovanou, znamenalo by to, že by bylo možné rozvázat pracovní poměr pro nesplňování předpokladů i „se zaměstnancem, který již zahájil studium či má před ukončením studia, což nepochybně úmyslem zákonodárce nebylo“. Podle názoru odvolacího soudu toto ustanovení obsahuje výjimky z požadavku na kvalifikaci učitele, která je nezbytná podle ustanovení , a to za přesně stanovených podmínek v tam uvedených případech. Za stavu, kdy ještě neuplynula doba pěti let od účinnosti zákona, „z citovaného ustanovení vyplývá pro žalobkyni výjimka z předpokladů stanovených zákonem pro výkon sjednané práce“. V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalovaná namítá, že ustanovení není výjimka z požadavku na vzdělání a „nelze tedy hovořit o právu zaměstnance na zaměstnání ve smyslu uplatnitelného nároku“, ale jednoznačně „o pravomoci zaměstnavatele takovéhoto nekvalifikovaného zaměstnance zaměstnat jako pedagogického pracovníka“. Skutečný význam ustanovení je v tom, aby „po dobu trvání zde uvedené lhůty ředitel školy mohl využívat nekvalifikované zaměstnance k výkonu přímé pedagogické činnosti, aniž by přitom sám porušoval zákon“. Podle názoru dovolatelky „rozhodnutí obou soudů není správné ani spravedlivé“, neboť tyto soudy nesprávně vyložily ustanovení Navrhla, aby dovolací soud „rozhodnutí obou soudů zrušil“ a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení dovolání přípustné [otázka výkladu ustanovení , o pedagogických pracovnících a změně některých zákonů, nebyla v judikatuře Nejvyššího soudu České republiky dosud zcela vyřešena], přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.Podle ustanovení první věta před středníkem , (dále jen „zák. práce“) zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce. Pro podání výpovědi podle ustanovení zák. práce není významné, zda ke stanovení předpokladů došlo právním předpisem již před vznikem pracovního poměru nebo teprve v době jeho trvání. Lze tedy dát úspěšně výpověď zaměstnanci, který nesplňuje předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce, i když tyto předpoklady byly právním předpisem stanoveny teprve v době trvání pracovního poměru zaměstnance a při vzniku tohoto pracovního poměru nebyly ještě právním předpisem vyžadovány (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 2. 1998, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1999). Právními předpisy, které stanoví předpoklady pro výkon sjednané práce, se v první řadě rozumí obecně závazné právní předpisy.V projednávané věci bylo mimo jiné zjištěno, že žalobkyně byla v pracovním poměru u žalované (na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 1. 1979 uzavřené s Okresním národním výborem ve Vsetíně – odborem školství) se sjednaným druhem práce (v době, kdy obdržela výpověď z pracovního poměru) „učitelka ZŠ“. Dnem 1. 1. 2005 nabyl účinnosti , o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, který pro funkci, zastávanou žalobkyní, stanovil předpoklady, které žalobkyně nesplňovala. Dopisem ze dne 28. 5. 2007 sdělila žalovaná žalobkyni, že jí dává výpověď z pracovního poměru právě pro nesplňování předpokladů stanovených právními předpisy pro výkon sjednané práce. Podle ustanovení , o pedagogických pracovnících, ve znění do 30. 6. 2008, tedy do dne, než nabyl účinnosti , kterým se mění , o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále též jen „zákon o pedagogických pracovnících“), fyzická osoba, která nesplňuje předpoklad podle , může vykonávat přímou pedagogickou činnost po dni nabytí účinnosti tohoto zákona nejdéle po dobu pěti let, pokud v této době nezahájí studium, kterým potřebný předpoklad získá, a toto studium úspěšně ukončí.Citované ustanovení vychází z toho, že osoba, která nesplňuje předpoklad odborné kvalifikace, nemůže ode dne účinnosti zákona o pedagogických pracovnících nadále vykonávat přímou pedagogickou činnost. Z tohoto pravidla stanoví výjimku, která těmto osobám umožňuje vykonávat přímou pedagogickou činnost ještě nejdéle po dobu pěti let, ovšem za předpokladu, že v této době (v době pěti let o účinnosti zákona o pedagogických pracovnících) zahájí studium, kterým potřebný předpoklad získá, a toto studium úspěšně ukončí. I když v textu ustanovení zákona o pedagogických pracovnících je výslovně použita záporná forma slova zahájit („nezahájí studium“), je zjevné, že se jedná toliko o „formulační lapsus“. Jak totiž vyplývá z důvodové zprávy k ustanovení zákona o pedagogických pracovnících, „ustanovení umožňuje výkon přímé pedagogické činnosti fyzickým osobám, které nesplňují předpoklad odborné kvalifikace, pokud ve stanovené lhůtě zahájí a úspěšně ukončí studium potřebné k získání odborné kvalifikace“. Jiný (opačný) výklad citovaného ustanovení by znamenal popření jeho obsahu a účelu. Znamenal by totiž, že uvedená výjimka (možnost vykonávat přímou pedagogickou činnost ještě nejdéle po dobu pěti let) by platila jen pro případ, že dotčený pedagogický pracovník potřebné studium „nezahájí“. Kdyby se však pokusil potřebné vzdělání si doplnit a studium „zahájil“, přestal by podmínku splňovat a výjimka (možnost vykonávat přímou pedagogickou činnost ještě nejdéle po dobu pěti let) by se na něj nevztahovala. Takový cíl ale ustanovení zákona o pedagogických pracovnících zjevně nemělo (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 12. 3. 2009). Z tohoto výkladu (že citované ustanovení umožňuje výkon přímé pedagogické činnosti fyzickým osobám, které nesplňují předpoklad odborné kvalifikace, jestliže ve stanovené lhůtě zahájí a úspěšně ukončí studium potřebné k získání odborné kvalifikace) vycházely i soudy obou stupňů.Odvolací soud (i soud prvního stupně) však přehlédl, že platnost právních úkonů (včetně právních úkonů učiněných podle pracovněprávních předpisů) je třeba posuzovat k okamžiku a se zřetelem na okolnosti, kdy byl právní úkon učiněn (srov. zák. práce a na něj navazující ustanovení obč. zák.). Tato zásada se uplatňuje rovněž při posuzování platnosti právních úkonů směřujících k rozvázání pracovního poměru. Zkoumání podmínek stanovených pracovněprávními předpisy pro podání platné výpovědi z pracovního poměru se proto děje podle stavu existujícího v době výpovědi z pracovního poměru a nikoli například podle stavu, který je dán v době rozhodování soudu. Vzhledem k tomu, že právní účinky výpovědi z pracovního poměru nastávají dnem, v němž byla výpověď z pracovního poměru ve smyslu ustanovení zák. práce doručena druhému účastníku (popřípadě se považuje za doručenou), posuzuje soud platnost výpovědi z pracovního poměru k tomuto dni.V projednávané věci výpověď z pracovního poměru (danou žalobkyni žalovanou dopisem ze dne 28. 5. 2007) převzala žalobkyně dne 28. 5. 2007. Splnění podmínek pro platnou výpověď z pracovního poměru je tak třeba posuzovat k okamžiku a se zřetelem na okolnosti, které panovaly ke dni 28. 5. 2007. Žalobkyně v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by již 28. 5. 2007 splňovala podmínku stanovenou v ustanovení zákona o pedagogických pracovnících (pouze uvedla, že si hodlá požadovanou kvalifikaci doplnit). Protože – jak výše uvedeno – pro posouzení důvodnosti výpovědi z pracovního poměru není významné, co zaměstnanec „hodlá udělat“ v budoucnu, ale jaké poměry panovaly v době, kdy byl právní úkon (výpověď z pracovního poměru) učiněn, měl odvolací soud vycházet z toho, zda ke dni učinění rozvazovacího úkonu zaměstnavatelem (žalovanou) splňovala žalobkyně výjimku podle zákona o pedagogických pracovnících.Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný; Nejvyšší soud České republiky jej proto zrušil ( část věty za středníkem ). Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta druhá ). Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( část první věty za středníkem a věta druhá ).Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.V Brně dne 8. prosince 2009 JUDr. Mojmír Putna předseda senátu