Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4466/2009

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 26. 3. 2004, č. j. -7, kterým okresní soud nařídil podle vykonatelného rozhodnutí Č. t. ú., odboru pro oblast P., ze dne 7. 4. 2003, č.j. 019161/2002-631/Ada/G, k vymožení 56.518,40 Kč s příslušenstvím a nákladů exekuce exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. M. S., soudního exekutora. Odvolací soud dospěl k závěru, že všechny rozhodné skutečnosti pro nařízení exekuce jsou splněny; exekuční titul byl povinnému řádně doručen, neboť ten si zásilku uloženou dne 16. 4. 2003 na poště S. osobně vyzvedl dne 18. 4. 2003. Namítanou věcnou nesprávností titulu (neexistencí pohledávky) se odvolací soud nezabýval.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž namítá, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( , b/ , , ve znění pozdějších předpisů). Uvedl, že ačkoli při jednání odvolacího soudu popřel pravost svého podpisu na doručence k exekučnímu titulu a navrhl provést důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, odvolací soud tento důkaz neprovedl a tento svůj postup ani nezdůvodnil. Tvrdí, že exekuční titul mu nebyl doručen, a proto není vykonatelný. Dále namítá, že v důsledku prohlášení konkursu na jeho majetek vymáhaná pohledávka zanikla a provedení exekuce je nepřípustné, přičemž odvolací soud se touto námitkou vůbec nezabýval. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení a aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení před dovolacím soudem.

Dovolací soud věc posoudil podle , , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. ), dále jen „ “.

Dovolání není přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce, je dovolání ve smyslu ,  ve znění do 30. 6. 2009, přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené rozhodnutí, jímž by soud  prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak), je možné přípustnost posuzovat jen v intencích ustanovení , jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum se tak otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí (tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl) je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Dovolatel argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neuvádí a ani hodnocením námitek v dovolání obsažených k takovému závěru dospět nelze.

Dovolatel předně zpochybňuje závěr, že k výkonu navržené rozhodnutí je vykonatelné. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle ; aby však soud mohl k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném případě šlo o zjištění, že exekuční titul byl povinnému řádně doručen a nabyl právní moci. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle , resp. , které však přípustnost dovolání ve smyslu odst. l písm. c) založit nemohou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. ). I když povinný zpochybnil (právní) závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinil tak způsobem neregulérním; jinými slovy závěr o jeho nevykonatelnosti založil na vlastním skutkovém tvrzení odlišném od zjištění, k nimž dospěl soud odvolací. Skutkové námitky však – jak již bylo uvedeno výše – nemohou být relevantním hlediskem pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu, takže i právní závěry, které z nich dovolatel vyvozuje, jsou pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenné.

Rovněž argumentem o neprovedení důkazu znaleckým posudkem dovolatel v podstatě namítá vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jež však - stejně jako okolnost, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které podle obsahu spisu nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování - přípustnost dovolání ve smyslu založit nemohou. Dovolací soud je zohlední jen, je-li dovolání přípustné ( , věta druhá, ), a tento předpoklad v projednávaném případě, kdy napadené rozhodnutí není zásadního právního významu, naplněn není.

Bez významu je i námitka povinného, že v souvislosti s prohlášením konkursu na jeho majetek vymáhaná pohledávka zanikla a provedení exekuce je proto nepřípustné. Podkladové rozhodnutí bylo vydáno dne 7. 4. 2003 v řízení zahájeném Č. t. ú. dne 2. 7. 2002 (viz čl. 11), tedy po zrušení konkursu na majetek úpadce dne 12. 3. 2002 (vedeného Krajským soudem v Praze pod sp. zn. ) z důvodu splnění rozvrhového usnesení. Dovolatel tak zpochybněním existence svého závazku napadá věcnou správnost exekučního titulu. Jak však již dovolací soud opakovaně zdůraznil, při výkonu rozhodnutí (exekuci) není soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu; obsahem rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj vycházet (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. října 2002, č. j. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7/2004, poř. č. 62, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. dubna 1999, č. j. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1/2000, poř. č. 4, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. prosince 2004, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7/2005, poř. č. 58). Případné věcné námitky proti správnosti vykonávaných titulů mají místo k přezkumu v řízení vedoucím k jejich vydání a nikoliv až ve fázi exekučního řízení samotného.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je – aniž nařídil jednání ( , věta první, ) - odmítl ( , věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. prosince 2009

JUDr. Miroslava  J i r m a n o v á , v. r.

předsedkyně senátu