Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
6E3EF1138D728896C1257A4E0066C551.html
HTML · 11.27 KB
No categories available
28 Cdo 91/2009
U S N E S E N Í
Dovolání žalobkyň se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Vzhledem k potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu o meritu věci ve vztahu k rozsudku soudu prvního stupně (zamítnutí žaloby na určení, že žalobkyně a) a b) jsou podílovými spoluvlastníky o velikosti podílu každé z nich jedné poloviny pozemkové parcely č. 153/52 v k.ú. Ch.) mohlo být dovolání přípustné jen podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. , tedy pro zásadní právní význam napadeného rozsudku. Tato podmínka přípustnosti není naplněna.
Dovolatelky především neformulovaly konkrétně a jasně právní otázku, kterou má být dovolací soud v intencích výše citovaného ustanovení o přípustnosti dovolání vázán. Jejich dovolání v podstatě požaduje úplnou právní revizi věci (problematika vydržení v konkrétní situaci) a je doprovozeno popisem skutkového stavu.
Žalobkyně podle všeho zaplatily dodatečnou částku i v hodnotě sporného pozemku, ale ohledně něj neuzavřely písemnou smlouvu o jeho převodu s prodávajícími manželi V. Kupní smlouva z 23. 3. 1970 byla i tehdy obligatorně písemná (§ 46 a násl. obč. zák. v tehdejším znění), registrována Státním notářstvím a kromě převáděného domu, jím zastavěné plochy a zahrady parc. č. 153/25 obsahovala i výslovný dovětek o spoluvlastnictví pozemku parc. č. 153/32, u kterého se předpokládá rozdělení. I z něj je zřejmé, že zbylé sporné pozemky v sousedství bylo třeba právně dořešit a s tím je spojen nynější spor, v němž žalovaný – na základě zjištěných pozemkových nesrovnalostí – roku 2004 nabídl odkup sporného pozemku žalobkyním. Za těchto okolností dovolací soud přisvědčuje odvolací instanci stran závěrů o subjektivní vědomosti o pozemku a o nedostatku dobré víry žalobkyň, jakož i ohledně ostatních právních závěrů a skutkových zjištění, zejména k právnímu osudu oddělované části „b“ nynějšího pozemku parc. č. 153/52.
Odvolací soud tedy nepochybil při hmotněprávním posouzení věci, není konstatován judikatorní přesah věci ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , a dovolání se proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. , jakož i za použití § 243c odst. 2 o.s. ř. , odmítá.
Žalovaný má podle § 243c odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, vzniklých podáním písemného vyjádření k dovolání. Za tento úkon náleží podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. , ve znění vyhlášky č. 277/2006 Sb. , odměna 20.000,- Kč, krácená o polovinu, tj. na 10.000,- Kč (§ 5 písm. b/ , § 14 odst. 1 , § 15 cit. vyhlášky), a dále krácená ještě o 50 % podle § 18 odst. 1 téhož předpisu (za jediný úkon v dovolacím řízení) na 5.000,- Kč. Poté je nutno přičíst režijní paušál ve výši 300, Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ). S připočtením 19% DPH pak náklady žalovaného činí 6.307,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu .
V Brně dne 3. prosince 2009
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu