Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
F954F358FD02B58BC1257A4E0067B955.html
HTML · 17.21 KB
No categories available
25 Cdo 1897/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce M. S., zastoupeného advokátem, proti žalovanému MVDr. L. K., zastoupenému advokátem, za vedlejšího účastenství Č. p., a.s., na straně žalovaného, o 182.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 24 C 5/2006 , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 1. 2008, č. j. 10 Co 480/2007 -200, takto:
I. Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 13. 9. 2007, č.j. 24 C 5/2006 -180, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 306.030,- Kč spolu s 2 % úrokem z prodlení z této částky od 2. 3. 2006 do zaplacení, dále do částky 76.860,- Kč spolu s 2% úrokem z prodlení z částky 352.890,-Kč od 3.4.2004 do 1. 3. 2006 a 2% úrokem z prodlení z částky 76.860,-Kč od 2. 3. 2003 do zaplacení žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že žalovaný aplikoval březí klisně patřící žalobci přípravek, po aplikaci přípravku se klisna převrátila na záda a trpěla křečemi. Žalovaný tedy odebral vzorky krve a vyhodnotil je jako anafylaktickou reakci, poté přistoupil k infúzní terapii, která však nezabrala a klisna uhynula. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v daném případě není dána odpovědnost žalovaného ve smyslu § 420 odst. 1 obč. zák., jelikož nebylo prokázáno porušení právní povinnosti ze strany žalovaného. Podle závěrů znaleckého posudku MVDr. B. anafylaktický šok vedl k úhynu plodu v těle klisny, což vzhledem k citlivosti daného zvířete vedlo k úhynu samotné klisny. Soud prvního stupně na základě znaleckého posudku dovodil příčinnou souvislost mezi aplikací přípravku a úhynem březí klisny a shledal odpovědnost žalovaného za škodu (tvořenou hodnotou uhynulého koně, náklady pitvy a likvidace těla) dle § 421a obč. zák.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 31.1.2008, č.j. 10 Co 480/2007 -200, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, že aplikace přípravku měla za následek anafylaktický šok a úhyn klisny. Proto shodně se soudem prvního stupně dovodil odpovědnost žalovaného podle § 421a obč. zák.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. , přičemž dovolací důvody uvádí podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o.s.ř. Dovolatel vytýká soudům obou stupňů, že ve svých závěrech týkajících se vzniku odpovědnosti za škodu podle § 421a obč. zák. vycházely jen ze znaleckého posudku MVDr. B. a z jeho výslechu, přičemž pominuly další provedené důkazy. Dovolatel poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1003/2002 v obdobném sporu s tím, že podstatou odpovědnosti za škodu podle § 421a obč. zák. je prokázání existence příčinné souvislosti mezi okolnostmi majícími původ v povaze použité věci či medikamentu a následkem, přičemž příčinná souvislost musí být postavena najisto. Dovolatel namítá, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně předpokladů odpovědnosti žalovaného, a poukazuje na rozpor mezi výpovědí znalce, jenž uvedl, že nelze říci, že by existovala příčinná souvislost mezi podáním léku a úhynem zvířete, zatímco ve znaleckém posudku naopak uvedl, že aplikace léku je v příčinné souvislosti s úmrtím koně. Dovolatel se domnívá, že jen ze znaleckého posudku nelze dovozovat existenci příčinné souvislosti najisto, tedy nelze vyvodit vznik odpovědnosti žalovaného dle § 421a obč. zák. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle článku II bodu 12 věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 7. 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 31. 1. 2008, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět „o.s.ř. “).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ust. § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou – účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 a 4 o.s.ř. , dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle ust. § 243c odst. 2 o.s.ř. , ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb. ), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
Podle § 237 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [(písm. a)], jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [(písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [(písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř. ). Otázky posouzení správnosti a úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají.
Námitka neúplně a nesprávně zjištěného skutkového stavu věci či pochybení soudu při hodnocení důkazů není dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. , nýbrž dovolacím důvodem podle § 241 odst. 3 o.s.ř. Jak vyplývá přímo z § 241a odst. 3 o.s.ř. , lze tento důvod uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. Jelikož v daném případě nebylo rozhodnutí soudu prvního stupně změněno rozsudkem odvolacího soudu a soud I. stupně nerozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku, proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, nejsou naplněny podmínky přípustnosti dovolání dle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.
Pokud tedy dovolatel zpochybňuje skutkový závěr, který byl podkladem pro právní posouzení věci, nejedná se o námitku nesprávného řešení otázky právní, ale o námitku nesprávnosti skutkového zjištění, tedy o dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř. , který přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nezakládá. Otázka důkazního břemene, v dovolání též zmíněná, není v dané věci otázkou zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Odvolacímu soudu nelze vytýkat nesprávný právní názor při posouzení věci z hlediska důkazní povinnosti účastníků a rozložení důkazního břemene ve sporu a dovolatel v tomto směru ani žádné námitky proti právnímu posouzení otázky důkazního břemene odvolacím soudem nevznáší.
Ani námitka, že odvolací soud se kromě znaleckého posudku a výpovědi znalce nezabýval ostatními provedenými důkazy, která je podřaditelná dovolacímu důvodu dle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. , nezahrnuje řešení otázky zásadního právního významu, a tudíž není způsobilá založit přípustnost dovolání dle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Jelikož dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 5 věty první o.s.ř. za užití § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl dle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. listopadu 2009
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu