Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Td 58/2009

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 24. 2. 2009, sp. zn. , byl obviněný J. Z. uznán vinným ze spáchání trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1,3 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že v D., okres Z., ani jinde, neplatil řádně a včas výživné pro své syny, a to v období od 6. 11. 2003 do března 2008 včetně pro nezletilého syna J. Š. v částce 900,- Kč měsíčně a v období od srpna 2005 do 31. 1. 2008 pro nezletilého syna M. Š. v částce 1.000,- Kč měsíčně. Výše výživného pro syna J. byla upravena rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně dne 30.10.2006, č. j. -87 a výše výživného pro syna M. byla upravena rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně dne 30. 5. 2003, č. j. -54. Obviněný byl podle citovaných rozsudků povinen platit výživné k rukám matky nezletilých dětí M. Š. do každého pátého dne v měsíci předem. Za období od 6. 11. 2003 do března 2008 měl obviněný zaplatit výživné pro syna J. v celkové výši 47.550,- Kč, zaplatil však pouze 859,- Kč a zůstal tak dlužen 46.691,- Kč. Za období od srpna 2005 do 31. 1. 2008 měl obviněný zaplatit výživné pro syna M. ve výši 30.000,- Kč, zaplatil však pouze 859,- Kč a zůstal tak dlužen 29.141,- Kč. V důsledku neplacení výživného se děti dostaly do situace, kdy jejich matka sama nebyla schopna zabezpečit jim alespoň průměrnou životní úroveň a z tohoto důvodu jí byl vyplácen příspěvek na živobytí ve prospěch syna J., a to v období od ledna 2007 do prosince 2007 ve výši 6.648,- Kč a ve prospěch syna M. jí byl vyplácen příspěvek na výživu v období od srpna 2005 do prosince 2006 v celkové výši 11.568,- Kč a v období od ledna 2007 do prosince 2007 příspěvek na živobytí v celkové výši 6.458,- Kč. Obviněný se přitom tohoto jednání dopustil za situace, kdy v době do roku 2005 se živil jako živnostník v oboru zemních prací a vydělával nejméně 5.000,- Kč čistého měsíčně, od 1. 4. 2005 do 31. 3. 2006 byl zaměstnán jako skladník ve společnosti E. W. s.r.o. se sídlem v P., kde v roce 2005 vydělával průměrně 9.795,- Kč měsíčně čistého a v roce 2006 průměrně 8.112,-Kč měsíčně čistého, v době od 3. 4. 2006 do 23. 6. 2006 byl zaměstnán ve společnosti V. E. spol. s r.o. se sídlem v P., kde vydělával průměrně 9.072,- Kč čistého, přičemž až do konce roku 2006 byl v pracovní neschopnosti a pobíral dávky nemocenského pojištění ve výši asi 8.500,- Kč měsíčně, v době od 27. 2. 2007 do července 2007 byl zaměstnán ve společnosti E. spol. s r.o. se sídlem ve V., kde vydělával průměrně cca 9.000,- Kč měsíčně čistého a od 17.3.2008 je zaměstnám ve společnosti I. S., s.r.o. se sídlem v P., kde za březen 2008 vydělal 7.111,- Kč čistého. Obviněný tedy po většinu doby byl řádně zaměstnán a měl dostatečné příjmy k placení výživného. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 24. 2. 2009, sp. zn. , byl obviněný J. Z. odsouzen podle § 213 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.

Obviněný J. Z. podal proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu ve Zlíně odvolání a jeho trestní věc byla předložena Krajskému soudu v Brně – pobočka ve Zlíně jako soudu odvolacímu. Podáním ze dne 11.6.2009 dále požádal o přeložení jeho trestní věci k Okresnímu soudu v Prachaticích, jelikož je evidován na Úřadu práce a nemá dostatek finančních prostředků na cestu do Zlína a zpět a současně je pro něj nemožné se dostavit z místa svého bydliště ve V. k projednání jeho trestní věci k soudu ve Zlíně na čas 9.15 hod.

Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k řešení tohoto sporu a dospěl k následujícímu závěru.

Podle § 25 tr. řádu může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svojí povahou výjimečné, neboť ustanovení tr. řádu, dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v d. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.

V projednávaném případě nejsou splněny důležité důvody k odnětí věci místně příslušnému soudu a jejímu přikázání soudu téhož druhu a stupně v blízkosti bydliště obviněného J. Z. Obviněný ve svém návrhu na odnětí jeho trestní věci Krajskému soudu v Brně – pobočka ve Zlíně a přikázání jinému věcně příslušnému soudu v blízkosti svého bydliště neuvedl žádné závažné argumenty, které by byly natolik závažné, že by jednoznačně prokazovaly důvodnost jeho návrhu. V trestním řízení je časté, že místní příslušnost projednání věci se nekryje s bydlištěm obviněného. Protože ale místní příslušnost není založena na tom, že obžaloba jde za obviněným, lze tento princip prolomit jen ze závažných důvodů, a těmi ani časová ani finanční náročnost cesty obviněného do sídla soudu místně příslušného není. Stejně tak ovšem nelze považovat za důležitý důvod k odnětí věci místně příslušnému soudu tvrzení, že pro vzdálenost z bydliště nestačí ranní začátek projednání.

Jestliže obviněný J. Z. navrhl přeložení jeho trestní věci k Okresnímu soudu v Prachaticích, učinil tak patrně z neznalosti právních předpisů, jelikož jeho trestní věc se nachází ve stadiu odvolacího řízení a k jejímu projednání je věcně příslušný krajský soud.

Za tohoto stavu nelze považovat návrh obviněného J. Z. na odnětí jeho trestní věci podle § 25 tr. řádu Krajskému soudu v Brně – pobočka ve Zlíně a její přikázání Krajskému soudu v Českých Budějovicích, tedy jinému věcně příslušnému soudu v místě jeho bydliště za důvodný, a proto bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 26. listopadu 2009

Předseda senátu:

JUDr. Pavel Kučera