Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1417/2009

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobce, podané u soudu 31. 3. 1992, bylo posléze rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Olomouci z 23. 4. 2007, č. j. -219. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobce, aby žalované bylo uloženo uzavřít se žalobcem dohodu o vydání domu čp. 592 s pozemkem parc. č. St 1007 a domu čp. 591 s pozemkem parc. č. 676 a se zahradou parc. č. 647/2 v katastrálním území N. u Katastrálního úřadu O. (katastrální pracoviště Olomouc). Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě z 22. 9. 2008, sp. zn. . Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Olomouci z 23. 4. 2007, č. j. -319, potvrzen. Bylo rovněž rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Podle názoru odvolacího soudu vycházel soud prvního stupně ze správných skutkových zjištění a správné je i jeho právní hodnocení věci.

Odvolací soud poukazoval na to, že žaloba žalobce se týkala nemovitostí původního vlastníka F. S., které byly konfiskovány podle dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. z důvodu německé národnosti F. S., a to v konfiskačním řízení ukončeném výměrem bývalého Krajského národního výboru v Olomouci ze 10. 2. 1951, jímž bylo v odvolacím řízení ukončena konfiskace z 21. 5. 1946.

Odvolací soud z uvedených zjištění dovozoval, že tu takto konfiskovaný nemovitý majetek přešel na stát dnem účinnosti dekretu č. 208/1945 Sb., tj. k 30. 10. 1945, když okresním národním výborem vydaný dekret o konfiskaci měl deklaratorní charakter, ale bez vydání tohoto právně účinného dekretu nebyly splněny podmínky pro konfiskaci majetku podle § 1 odst. 4 dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. o přechodu konfiskovaného majetku na stát. Odvolací soud uváděl, že soudu nenáleží přezkoumávat rozhodnutí příslušných správních orgánů podle § 1 odst. 4 dekretu č. 108/1945 Sb., neboť soud je ve smyslu ustanovení těmito rozhodnutími vázán. Soud tu tedy nenáleželo zabývat se námitkami žalobce, že „v daném případě byla splněna výjimka z konfiskace majetku podle dekretu č. 108/1945 Sb., neboť rodina žalobce se údajně neprovinila proti českému národu a otec žalobce byl naopak vystaven fašistickému teroru v koncentračním táboře“, jakož i námitkou, že „dekret č. 108/1945 Sb. o konfiskaci majetku byl založen na principu tzv. kolektivní viny a byl poplatný poválečné době“.

Odvolací soud tedy potvrdil rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení jako věcně správný včetně výroku o nákladech řízení.

O nákladech odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto s poukazem na ustanovení ve spojení s .

Rozsudek odvolacího soudu byl dne 3. 11. 2008 doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, a dovolání ze strany žalobce bylo podáno u Okresního soudu v Olomouci dne 30. 12. 2008. Dovolatel měl za to, že je jeho dovolání přípustné a jako dovolací důvody uplatňoval, že řízení v této právní věci je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel především namítal, že rozhodnutí odvolacího soudu postrádá přesného a přesvědčivého odůvodnění, ze kterého by bylo možné dovodit, které skutečnosti vzal za prokázané, jakým způsobem je vyhodnotil a jaké skutkové a právní závěry z nich učinil.

Dovolatel uváděl, že nadále trvá na tom, že konfiskace majetku jeho právní předchůdce F. S. byla neoprávněná, „neboť tu byly splněny podmínky pro výjimku z konfiskace a pro konfiskaci nebyly ani žádné důvody, kdy členové rodiny S. se neprovinili proti českému národu a naopak otec žalobce byl vystaven fašistickému teroru v koncentračním táboře“.

Dovolatel znovu uváděl (jako v řízení před soudy obou stupňů), že „nesouhlasí s konfiskací majetku podle prezidentského dekretu č. 108/1945 Sb., respektive obecně podle tzv. Benešových dekretů, považuje je za rozporné s lidskými právy garantovými v rámci Evropské unie, neboť jsou mimo jiné založeny na principech kolektivní viny, a to i pro následující generace a navíc byly poplatné poválečné situaci“.

Dovolatel ještě dodával, že k rozhodnutí o konfiskaci (vydanému posléze bývalým Krajským národním výborem v Olomouci z 10. 2. 1951, č. j. V III 1217/51) bylo vydáno v tzv. rozhodné době (25. 2. 1948 – 1. 1. 1990) podle restitučních předpisů, ale soudy obou stupňů naopak nesprávně zařadily konfiskaci majetku F. S. v daném případě mimo rozhodné období podle , když rozhodnutí z 10. 2. 1951 nepovažovaly za rozhodnou pro samu konfiskaci, ale jen za její „provedení“ či jen završení konfiskačního procesu.

Přípustnost dovolání dovolatele tu bylo třeba posoudit podle ustanovení , podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu, napadené dovoláním, má po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, nebo právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, anebo řešil-li odvolací soud svým rozhodnutím, napadeným dovoláním, některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.

V daném případě nevyplývalo z obsahu soudního spisu (sp. zn. Okresního soudu v Olomouci), ani z obsahu dovolání dovolatele a ani z vlastních poznatků dovolacího soudu, že by odvolací soud svým rozsudkem z 22. 9. 2008 (sp. zn. Krajského soudu v Ostravě) řešil právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem. V řízení o dovolání bylo třeba ještě posoudit, zda tu odvolací soud svým rozsudkem z 22. 9. 2008 řešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem anebo právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu.

V tomto případě posoudil odvolací soud projednávanou právní věc (jak uváděl ve svém rozsudku z 22. 9. 2008, sp. zn. Krajského soudu v Ostravě) podle ustanovení , o mimosoudních rehabilitacích, v souvislosti s ustanoveními dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a o Fondech národní obnovy.

Podle ustanovení , o mimosoudních rehabilitacích, se tento zákon vztahuje na zmírnění následků některých majetkových a jiných křivd vzniklých občanskoprávními a pracovněprávními úkony a správními akty učiněnými v období od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 („rozhodné období“) v rozporu se zásadami demokratické společnosti, respektující práva občanů, vyjádření Chartou Organizace spojených národů. Všeobecnou deklarací lidských práv a navazujícími mezinárodními pakty o občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních právech (srov. vyhlášku č. 120/1976 Sb. o Mezinárodním paktu o občanských právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech).

V a 2 , o mimosoudních rehabilitacích, jsou uvedeny případy, na které se vztahuje povinnost vydat oprávněné osobě podle tohoto zákona věci, které v rozhodném období (25. 2. 1948 – 1. 1. 1990) přešly na stát. – Mezi těmito případy nejsou jmenovitě uváděny žádné z případů přechodu věcí na stát podle dekretů prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. nebo č. 12/1945 Sb.

Ve stanovisku pléna Ústavního soudu ČR z 1. 11. 2005, (uveřejněném sdělením č. 477/2005 Sb., v částce 166 Sbírky zákonů) bylo k problematice restitučních předpisů a konfiskací podle dekretů č. 108/1945 Sb. a č. 12/1945 Sb. vyloženo: Restituční zákony vyloučily možnost uplatnit právo k majetku, který získal stát v době po i před 25. 2. 1948 konfiskacemi, znárodněním a dalšími majetkovými opatřeními, podle obecných předpisů, pokud úprava podle restitučních předpisů, jako právní úprava speciální, nestanovila způsob zmírnění nebo nápravy majetkové újmy z těchto uvedených opatření. Konfiskace podle dekretů č. 108/1945 Sb. nelze posuzovat z hlediska na ně navazujících správních (deklaratorních) rozhodnutí, pokud to není výslovně připuštěno (zejména v restitučních předpisech); poskytnutím ochrany tvrzenému právu, které zaniklo před více jak šedesáti lety, by tak byla narušena právní jistota osob, které v průběhu této doby nabyly věci od státu nebo předchozího vlastníka mohly spoléhat pouze na zásadu důvěry v katastrální zápis.

Z uvedených ustanovení právních předpisů i z citovaných právních závěrů z publikovaného stanoviska Ústavního soudu ČR (jimiž jsou obecné soudy vázány) vycházel dovolací soud i v daném případě. Zároveň však musel dovolací soud konstatovat, že tatáž ustanovení a tytéž právní závěry měl na zřeteli odvolací soud ve svém rozsudku z 22. 9. 2008 (sp. zn. Krajského soudu v Ostravě), proti němuž směřuje dovolání dovolatele.

Nemohl proto dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že by odvolací soud řešil svým rozsudkem z 22. 9. 2008 řešil některou právní otázku v rozporu a hmotným právem nebo právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu (s přihlížením i k právním závěrům Ústavního soudu ČR). A protože, jak již bylo uvedeno, neřešil odvolací soud svým rozsudkem ani právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, neshledal proto dovolací soud u dovolání dovolatele zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení a odst. 2 , ale ani podle jiného ustanovení tohoto právního předpisu, upravujícího přípustnost dovolání proti pravomocným rozhodnutím odvolacích soudů.

Nezbylo tedy dovolacímu soudu než přikročit podle ustanovení a k odmítnutí dovolání dovolatele, a to jako dovolání nepřípustného.

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalované ČR – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových v řízení o dovolání náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 26. listopadu 2009

JUDr. Josef  R a k o v s k ý, v. r.

předseda senátu