Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
2C24FF7704DAA69DC1257A4E0064C8A4.html
HTML · 11.58 KB
No categories available
28 Cdo 204/2009
U S N E S E N Í
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž tento soud určil,
že žalobce je vlastníkem nemovitostí blíže identifikovaných ve výroku I tohoto rozsudku, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud vycházel z týchž skutkových zjištění jako soud prvního stupně
a za správné považoval i jeho právní posouzení věci. Žalobce požádal o změnu práva trvalého užívání na právo vlastnické ve lhůtě jednoho roku od účinnosti zákona
č. 103/2000 Sb. Tento zákon nabyl účinnosti dne 1. 7. 2000. Odvolací soud neměl pochybnosti o tom, že to byl žalobce, který žádost dne 13. 9. 2000 podal, i když v žádosti je označen neúplně. Ostatními údaji uvedenými v žádosti a v dalších připojených dokladech je žalobce označen dostatečně určitě. Z obsahu žádosti
a v souvislosti s připojenými přílohami pak bylo zcela jasné, že žadatelem je S. t. s. P. – G. k. P., který dle registračního listu je registrován u S.t. s. P. a má právní subjektivitu a přidělené IČ. Z dokazování soudu právního stupně také vyplývá, že žalobce je právním nástupcem základní organizace S.
Proti tomuto rozsudku podala dovolání žalovaná s tím, že „nesprávné právní posouzení věci“ spatřuje „v nesprávném právním posouzení subjektu, který uplatnil žádost ve smyslu § 879c “ zákona č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Subjekt domáhající se žádostí ze dne
27. 9. 2000 změny práva trvalého užívání k předmětným nemovitostem na vlastnické právo „je zcela nově založeným občanským sdružením bez jakékoliv právní návaznosti na organizaci bývalého S., v jejíž prospěch bylo v minulosti zřízeno právo trvalého užívání.“ Nelze proto u tohoto subjektu „dovodit vztah kontinuity vztahů trvalého užívání, které předpokládá ustanovení § 879c obč. zák. Tento subjekt vzal navíc dne 15. 7. 2003 svoji žádost zpět, a to před účinky nálezu Ústavního soudu
č. 278/2004 Sb. Žalovaná navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil jak rozhodnutí soudu odvolacího, tak i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jakožto soud dovolací vychází z toho, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “). Lze se proto zabývat jeho přípustností.
V daném případě by bylo možno dovodit přípustnost dovolání jen pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, a to ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř.
Dovolání není přípustné.
Předpokladem připuštění dovolání podle výše uvedených ustanovení o. s. ř. o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Tento předpoklad však není v daném případě naplněn, neboť dovolatelka brojí proti skutkovým závěrům soudu prvního stupně a soudu odvolacího ohledně identifikace žalobce jako subjektu předkládajícího žádost o převod vlastnického práva k předmětným nemovitostem ze dne 27. 9. 2000. Takto napadené závěry jsou jednak zcela partikulární, pro rozhodovací praxi soudů nedůležité, a proto postrádající potřebný judikatorní přesah, a jednak jsou soudem dovolacím za stávajících procesních okolností nepřezkoumatelné (§ 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Nadto nelze pominout, že argumenty uplatněné v předmětném dovolání zpochybňují právní závěry vyplývající z ustanovení § 879c ve spojení s § 879d obč. zák, jejichž interpretace je z pohledu dovolatelčiných námitek zcela jasná, přičemž argumenty odvolacího soudu těmto ustanovením zcela korespondují.
Dovolací soud proto postupoval podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) a § 243c odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo
a žalobci v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. listopadu 2009
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu