Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 204/2009

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž tento soud určil,

že žalobce je vlastníkem nemovitostí blíže identifikovaných ve výroku I tohoto rozsudku, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud vycházel z týchž skutkových zjištění jako soud prvního stupně

a za správné považoval i jeho právní posouzení věci. Žalobce požádal o změnu práva trvalého užívání na právo vlastnické ve lhůtě jednoho roku od účinnosti zákona

č. Tento zákon nabyl účinnosti dne 1. 7. 2000. Odvolací soud neměl pochybnosti o tom, že to byl žalobce, který žádost dne 13. 9. 2000 podal, i když v žádosti je označen neúplně. Ostatními údaji uvedenými v žádosti a v dalších připojených dokladech je žalobce označen dostatečně určitě. Z obsahu žádosti

a v souvislosti s připojenými přílohami pak bylo zcela jasné, že žadatelem je S. t. s. P. – G. k. P., který dle registračního listu je registrován u S.t. s. P. a má právní subjektivitu a přidělené IČ. Z dokazování soudu právního stupně také vyplývá, že žalobce je právním nástupcem základní organizace S.

Proti tomuto rozsudku podala dovolání žalovaná s tím, že „nesprávné právní posouzení věci“ spatřuje „v nesprávném právním posouzení subjektu, který uplatnil žádost ve smyslu “ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Subjekt domáhající se žádostí ze dne

27. 9. 2000 změny práva trvalého užívání k předmětným nemovitostem na vlastnické právo „je zcela nově založeným občanským sdružením bez jakékoliv právní návaznosti na organizaci bývalého S., v jejíž prospěch bylo v minulosti zřízeno právo trvalého užívání.“ Nelze proto u tohoto subjektu „dovodit vztah kontinuity vztahů trvalého užívání, které předpokládá ustanovení § 879c obč. zák. Tento subjekt vzal navíc dne 15. 7. 2003 svoji žádost zpět, a to před účinky nálezu Ústavního soudu

č. 278/2004 Sb. Žalovaná navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil jak rozhodnutí soudu odvolacího, tak i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jakožto soud dovolací vychází z toho, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Lze se proto zabývat jeho přípustností.

V daném případě by bylo možno dovodit přípustnost dovolání jen pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, a to ve smyslu ve spojení s

Dovolání není přípustné.

Předpokladem připuštění dovolání podle výše uvedených ustanovení je závěr dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Tento předpoklad však není v daném případě naplněn, neboť dovolatelka brojí proti skutkovým závěrům soudu prvního stupně a soudu odvolacího ohledně identifikace žalobce jako subjektu předkládajícího žádost o převod vlastnického práva k předmětným nemovitostem ze dne 27. 9. 2000. Takto napadené závěry jsou jednak zcela partikulární, pro rozhodovací praxi soudů nedůležité, a proto postrádající potřebný judikatorní přesah, a jednak jsou soudem dovolacím za stávajících procesních okolností nepřezkoumatelné ( ). Nadto nelze pominout, že argumenty uplatněné v předmětném dovolání zpochybňují právní závěry vyplývající z ustanovení ve spojení s obč. zák, jejichž interpretace je z pohledu dovolatelčiných námitek zcela jasná, přičemž argumenty odvolacího soudu těmto ustanovením zcela korespondují.

Dovolací soud proto postupoval podle a a jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle věty první, , části věty před středníkem a Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo

a žalobci v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. listopadu 2009

JUDr. František Ištvánek, v. r.

předseda senátu