Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 4050/2009

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal odškodnění ve výši 430.000,- Kč za újmu na zdraví spočívající v přetrvávající inkontinenci, jež měla být důsledkem nesprávně provedeného operačního zákroku v zařízení žalované.

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. 9. 2004, č.j. -113 (poté, co byl jeho zamítavý rozsudek ze dne 12. 6. 2000, č.j. -70, zrušen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3. 7. 2003, č.j. -78), žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že operace prostaty, kterou žalobce v zařízení žalované podstoupil 18. 9. 1995, byla provedena lege artis. Operační zákrok, stejně jako volba operačního postupu, byl indikován zdravotním stavem žalobce a ve způsobu jeho provedení nebylo shledáno pochybení. Soud konstatoval, že dle znaleckých závěrů  mohl sice zvolený operační postup být (vedle ohraničeného hnisavého zánětu přítomného již před operací) jednou z příčin vzniku přetrvávající inkontinence žalobce, avšak riziko pooperační inkontinence je přítomno prakticky vždy bez ohledu na zvolenou metodu operačního zákroku; neprovedení operace by navíc u žalobce znamenalo mnohem výraznější riziko pro kvalitu jeho života.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 5. 2008, č.j. -148, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že operační zákrok byl proveden lege artis, a to včetně indikace k operaci a způsobu jejího provedení. Po doplnění dokazování doplňkem znaleckého posudku zhodnotil také další zákroky, které žalobce v dané souvislosti podstoupil, a rovněž zdravotní péči poskytnutou žalobci před operací a po ní a uzavřel, že při poskytování zdravotní péče v zařízení žalované nedošlo k porušení právní povinnosti ve smyslu ustanovení § 420 odst. 1 a 2 obč. zák.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení (dále jen „ “) a co do dovolacího důvodu odkazuje na ustanovení Napadá závěr odvolacího soudu o správnosti volby operačního zákroku a jeho provedení a správnosti poskytnuté zdravotní péče před a po operaci, namítaje, že příčinou poškození zdraví je právě nesprávná volba způsobu zdravotní péče. Žalovaná tedy postupovala non lege artis, a proto odpovídá za škodu podle ustanovení a 2 obč. zák. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, stejně jako rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle žalované dovolání žalobce nesplňuje předpoklady přípustnosti dle , neboť jsou jím zpochybňovány toliko skutkové nikoli právní závěry odvolacího soudu, a proto ve svém vyjádření navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( o. s. a.) posoudil dovolání - v souladu s čl. II. bodem 12 – podle ustanovení ve znění účinném do 30. 6. 2009  (dále opět jen „ “)  a shledal, že bylo podáno včas, účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle ustanovení ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem ) pak odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů, pro který je dovolání nepřípustné.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanovením a c) Přípustnost dovolání podle v posuzovaném případě nepřichází v úvahu, neboť napadeným rozsudkem potvrzený rozsudek soudu prvního stupně byl sice jeho druhým rozhodnutím v dané věci, avšak žaloba byla v obou případech zamítnuta. Podle může být dovolání přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek zásadního významu.

Ač dovolatel formálně uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, ve skutečnosti napadá skutkové závěry soudů obou stupňů. Námitka, že volba operačního postupu a jeho provedení i následná zdravotnická péče byly nesprávné, totiž nesměřuje proti právnímu posouzení věci, nýbrž zpochybňuje skutková zjištění vycházející ze znaleckého dokazování. Správnost skutkových zjištění, resp. skutkových závěrů, však při zvažované přípustnosti dovolání podle nelze úspěšně zpochybnit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1992, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1994, sešit č. 1-2, pod č. 8); pro přípustnost dovolání jsou relevantní pouze v dovoláním napadeném rozhodnutí řešené právní otázky, jejichž posouzení nemá význam jen pro rozhodnutí v konkrétní věci, ale je současně významné i z hlediska rozhodovací činnosti soudů obecně ( ).

Jelikož dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a  za situace, kdy žalované náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalobci právo, v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. listopadu 2009

JUDr. Robert  Waltr, v. r.

předseda senátu