Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4592/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobců, podané u soudu 3. 6. 2005, bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 z 8. 2. 2007, č. j. -48. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo žalovanému P. f. ČR uloženo zaplatit žalobcům náhradu za nevydané pozemky v celkové výši 286.000,- Kč (z toho žalobkyni A. D. 95.333,- Kč, žalobci K. M. 95.333,- Kč a žalobkyni M. M. 95.333,- Kč) do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému P. f. ČR bylo uloženo zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení 12.450,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

O odvolání žalovaného P. f. ČR proti uvedeném rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze z 27. 3. 2008, sp. zn. . Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 z 8. 2. 2007, č. j. -48, potvrzen. Žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobcům na náhradu nákladů odvolacího řízení57.126,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které mu předcházelo, ale neshledal odvolání žalovaného fondu důvodným.

Odvolací soud především připomínal, že žalobci se po změně žalobního návrhu domáhali zaplacení náhrady za nevydané pozemky částkou 286.000,- Kč ve lhůtě tří let od první moci rozhodnutí soudu; šlo tu tedy posléze o splnění povinnosti ve smyslu ustanovení .

Odvolací soud poukazoval na to, že v daném případně došlo kupní smlouvou z 20. 11. 1965 k prodeji pozemků s porosty a stavebními investicemi (v celkové výměře 1.144 m2) v katastrálním území Z. prodávajícím K. F., a to za kupní cenu 13.263,10 Kč. Rozhodnutím Pozemkového úřadu v P. z 3. 8. 2000, PÚ 4003/92/1, bylo však rozhodnuto, že dědicové K. F., jako oprávněné osoby podle , nejsou vlastníky uvedených pozemků a jsou povinni podle vrátit kupní cenu 1.737,60 Kč (v mezidobí již zaplacenou). Pozemkový úřad při svém rozhodování vycházel z toho, že uvedená kupní smlouva z 20. 11. 1965 byla uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných podmínek; oprávněné osoby by tu měly právo na vydání pozemků podle ustanovení , avšak pozemky, o něž jde i v tomto řízení, nelze vydat, neboť jsou zastavěny stavbou polikliniky, takže oprávněným osobám náleží náhrada. Této náhrady se žalobci svou žalobou domáhají, ale mezi účastníky řízení je sporná výše náhrady.

Odvolací soud dovozoval, že podle ustanovení přísluší žalobcům peněžitá náhrada podle , kterou je pozemkový fond povinen poskytnout v cenách platných ke dni 24. 6. 1991 podle (ve znění ), podle níž cena 1 m2 pozemku (určeného pro stavbu nebo ke zřízení zahrady nebo pozemku ke zřízení nádvoří v h. m. P. činila 250,- Kč) když stát tu kupoval pozemky „pro výstavbu sídliště Z. m. – z.). Žalobcům tu tedy náleží peněžitá náhrada za nevydané pozemky v celkové výši 286.000,- Kč (při výměře pozemků 1.144 m2 v ceně 250,- Kč za 1 m2).

Odvolací soud poznamenával, že v době rozhodování soudu lhůta k plnění ve smyslu ustanovení ještě neuplynula, ale žalobci se domáhají plnění ve lhůtě 3 let od právní moci rozsudku, takže „žalobě vyhovující rozhodnutí soudu se stane vykonatelným až v době, kdy uvedená lhůta k plnění již uplyne. Zamítnutí žaloby pro předčasnost by tu bylo, podle názoru odvolacího soudu, projevem přepjatého formalismu, který není na místě v restitučních věcech“.

Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle ustanovení . O nákladech odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto podle ustanovení a .

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalovanému fondu 30.5. 2008 a dovolání ze strany žalovaného bylo podáno u Obvodního soudu pro Prahu 3 dne 12. 6. 2008, tedy ve lhůtě stanovené v . Dovolávající se P. f.ČR navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatel měl za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení a jako dovolací důvod uplatňoval, že rozsudek odvolacího soudu spočívá  na nesprávném právním posouzení věci / /.

Dovolatel k přisouzené náhradě za pozemky uváděl, že nebylo doloženo, že pozemky, o něž jde v tomto řízení, byly určeny k zastavění již v době odnětí pozemků státem. Pozemky musí být posouzeny takto už v době jejich přechodu na stát; to zda byly pozemky určeny k zastavění již v době odnětí pozemků státem, dokládá vždy žadatel o náhradu za pozemky. Uvedeným způsobem postupuje P. f. ČR ve všech případech při vypořádání nároků za nevydané pozemky podle Dovolávající se P. f. ČR má za to, že „pro účely ocenění jsou stavební pozemky a pozemky určené k zastavění posuzovány zásadně podle stavebních předpisů platných v době přechodu pozemků na stát“. P. f. ČR proto nesouhlasí s názorem, že ustanovení upravuje postup pro ocenění nevydaných pozemků. V daném případě žalobci nepředložili žádné listinné důkazy, které by prokazovaly, že by předmětné nevydané pozemky byly ke dni přechodu do vlastnictví státu stavebními pozemky, případně že by šlo o pozemky určené k zastavění.

Dovolatel dále namítal, že nesdílí názor odvolacího soudu, že „za písemnou výzvu k poskytnutí peněžní náhrady ve smyslu ustanovení lze považovat doplnění žaloby žalobce ze dne 20. 6. 2006, účinné ode dne 8. 2. 2007, kdy bylo toto doplnění žaloby převzato při jednání u soudu P. f. ČR“. Ve smyslu ustanovení a náhradu poskytne pozemkový fond jen do tří let po převzetí písemné výzvy. Proto je, podle názoru žalovaného fondu, žaloba žalobců, uplatněná před uplynutím uvedené lhůty, předčasná. Žaloba o plnění ve smyslu ustanovení (o niž jde v tomto řízení) může být podána nejdříve den po splatnosti případného dluhu, což v tomto případě znamená nejdříve den po uplynutí tří let ode dne doručení výzvy P. f. ČR; v daném případě ostatně výzva nebyla P. f. ČR; v daném případě ostatně výzva nebyla P. f. ČR vůbec řádně doručena ve smyslu ustanovení

Ve vyjádření žalobců k dovolání dovolávajícího se P. f. ČR bylo uvedeno, že by tomuto dovolání nemělo být vyhověno. Žalovaný P. f. ČR uváděl, že pozemky, o něž jde v tomto řízení, nebyly označovány jako stavební pozemek.  V pozemkové knize byly pozemky označeny jako role. Pozemky přešly na stát kupní smlouvou z 20. 11. 1965 a cena byla stanovena podle ve výši 2,- Kčs za 1 m2 do výměry 800 m2  a za části pozemků přesahující výměru 800 m2 ve výši 0,40 Kčs za 1 m2 , a to právě proto, že v pozemkové knize byly pozemky označeny jako role. Žalobci ovšem zdůrazňovali, že již přípisem z 5. 3. 2001 opravili svou původní žádost (z 1. 3. 2001), a to v tom smyslu, že žádají náhradu podle a , případně a že dávají přednosti finanční náhradě za nevydané pozemky. Žalovaný pozemkový fond  reagoval dopisem z 22. 5. 2001 a zaslal žalobcům ocenění pozemků na částku 4.804,80 Kč, s čímž žalobci nesouhlasili a žádali nové ocenění podle ustanovení (ve znění vyhlášky č. 3169/1990 Sb.). Přes doložení dokladů, vyžádaných P. f. ČR dopisem z 10. 7. 2001 (zn. 4907/01/5983), posléze žalovaný fond přípisem z 19. 9. 2002 (zn. 10072/02) sdělil, že nevydané pozemky tu nelze ocenit jako pozemky stavební. Po podání žaloby v této právní věci dne 13. 6. 2005 došlo pak podáním z 20. 4. 2006 k úpravě žalobního návrhu v této právní věci, když žalobci požadovali finanční náhradu 286.000,- Kč. Podle (ve znění ) se stanoví cena pozemku podle (ve znění ), přičemž pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění se ocení jako pozemky stavební. Žalobci poukazovali posléze na to, že toto restituční řízení trvá již celkem 20 roků, ale žalovaný P. f. ČR „stále činí vše, aby restituci zabránil“.

Přípustnost dovolání dovolatele tu bylo třeba posoudit podle ustanovení , podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu, napadené dovoláním, má po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, nebo právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, anebo řešil-li odvolací soud svým rozhodnutím, napadeným dovoláním, některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.

V daném případě nevyplývalo z obsahu soudního spisu (sp. zn. Obvodního soudu pro Prahu 3), že by odvolací soud řešil svým rozsudkem, proti němuž směřuje dovolání dovolatele, právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem. V řízení o dovolání bylo třeba ještě posoudit, zda tu odvolací soud řešil svým rozsudkem z 27. 3. 2008 (sp. zn. Městského soudu v Praze)  některou právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu.

V tomto případě odvolací soud posoudil projednávanou právní věc, jak uváděl ve svém rozsudku z 27. 3. 2008 (sp. zn. Městského soudu v Praze), zejména podle ustanovení , , a , v souvislosti i s ustanoveními (ve znění ), o cenách staveb, pozemků a trvalých porostech atd.

Podle ustanovení v případech uvedených v § 11 odst. 1 téhož zákona (tj. kdy pozemky nebo jejich části nelze vydat) převádí pozemkový fond oprávněné osobě bezúplatně do vlastnictví jiné pozemky ve vlastnictví státu postupem podle § 8 odst. 4 zákona č. 284/1998 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech (ve znění pozdějších předpisů), a to pokud možno v téže obci, ve které se nachází převážná část pozemků původních, pokud s tím oprávněná osoba souhlasí.

Podle ustanovení za pozemky, které se podle tohoto zákona nevydávají a za které nelze poskytnout oprávněné osobě jiné pozemky, poskytne stát finanční náhradu podle zvláštních předpisů (srov. ).

V je stanoveno, že oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který podle tohoto zákona se nevydává a za který nebyl poskytnut jiný pozemek.

Ve stanovisku uveřejněném pod č. 16/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo (na str. 53), že k uplatnění nároku na náhradu podle ustanovení stačí jen uplatnit nárok na náhradu za nevydané pozemek, aniž by bylo třeba obligatorně uplatňovat nárok na vydání nemovitosti.

V (ve znění ) je stanoveno, že pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění budou oceněny jako pozemky stavební.

Podle ustanovení se poskytují náhrady podle v cenách platných ke dni 24. 6. 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle (ve znění ). Náhradu poskytne pozemkový fond do tří let po převzetí písemné výzvy oprávněné osobě nebo jejímu dědici.

Z uvedených ustanovení právních předpisů i citovaných právních závěrů z uveřejněné judikatury soudů (ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem) vycházel dovolací soud i v daném případě. Zároveň však musel dovolací soud konstatovat, že tatáž ustanovení právních předpisů i citované právní závěry z publikované judikatury měl na zřeteli i odvolací soud ve svém rozsudku z 27. 3. 2008, proti němuž směřuje dovolání dovolatele. Za těchto okolností nemohl dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že by v rozhodnutí odvolacího soudu byla řešena některá právní otázka v rozporu s hmotným právem, nebo právní otázka, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu. A protože, jak již bylo uvedeno, neřešil odvolací soud svým rozhodnutím ani právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, nebylo možné u dovolání dovolatele shledat zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení a odst. 3 , ale ani podle jiného ustanovení , upravujícího přípustnost dovolání proti pravomocným rozhodnutím odvolacích soudů.

U nepřípustného dovolání již nenáleží dovolacímu soudu (srov. : „Je-li dovolání přípustné..“) posuzovat dovolací důvody uplatněné dovolatelem. Lze tu však v této souvislosti poukázat (vzhledem k tomu, co bylo také v dovolání dovolatele uváděno) na právní závěry uveřejněné např. pod č. 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, v němž byly zaujaty tyto právní závěry : V občanském soudním řízení  vady nebo nesprávná skutková zjištění nejsou sama o sobě dovolacím důvodem, nýbrž jen tehdy, jestliže zakládají některý z dovolacích důvodů uvedených jmenovitě v . Dovolacím důvodem nemohou být vady či omyly při hodnocení důkazů ( ), které je soudům svěřeno k realizaci procesní zásady volného hodnocení důkazů soudem. Rozhodnutí soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v dokazování, jestliže soud vzal za zjištěno něco, co v soudním spise vůbec není, ale také jestliže soud nepokládá za zjištěnou skutečnost (právně významnou), která bez dalšího naopak z obsahu soudního spisu vyplývá.

Protože tedy dovolací soud nemohl posoudit dovolání dovolatele jako dovolání přípustné, přikročil dovolací soud k jeho odmítnutí podle ustanovení a .

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a ohledně nákladů řízení vynaložených v řízení o dovolání žalobci na vyjádření k dovolání dovolatele  použil dovolací soud ve smyslu ustanovení a ustanovení téhož právního předpisu, umožňující nepřiznání náhrady nákladů řízení i v řízení úspěšnému účastníku řízení, a náhradu těchto nákladů řízení, vynaložených na toto vyjádření k dovolání dovolatele, žalobcům nepřiznal. Dovolací soud přihlížel jednak k právní povaze projednávané právní věci a jednak i k obsahu již zmíněného vyjádření k dovolání, rekapitulujícímu v podstatě jen to, co bylo už žalobci uvedeno v řízení před soudy obou stupňů.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 26. listopadu 2009

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu