Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 5254/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 13. října 2006, č. j. -73, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu o zaplacení částky 984.248,56 Kč s příslušenstvím a žalobkyni zavázal k náhradě nákladů řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud považoval za správná skutková zjištění soudu prvního stupně, podle nichž žalobkyně uzavřela se žalovanou 10. listopadu 2000 smlouvu o otevření akreditivu (dále jen „smlouva“) a téhož dne vystavila příkaz k otevření neodvolatelného dokumentárního akreditivu s platností do 10. února 2001 ve prospěch J. B. (dále jen „oprávněný“) na částku 982.284,- Kč. Požadovaným dokumentem označila žalobkyně výpis z katastru nemovitostí specifikovaný v příloze, která byla součástí příkazu. V příloze je konkretizován výpis z katastru nemovitostí s uvedením nemovitostí s tím, že ve výpise bude jako jejich spoluvlastnice uvedena žalobkyně a na nebytových prostorách a příslušných spoluvlastnických podílech uvedených v příkaze nebudou váznout žádná práva třetích osob, mimo případných práv F. ú. v L.. Dne 27. prosince 2000 žalovaná oznámila žalobkyni poskytnutí plnění oprávněnému, zatížení účtu žalobkyně částkou 982.284,- Kč a zaslala jí akreditivem předepsané doklady, které obdržela od oprávněného.

S odkazem na ustanovení § 682 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) se odvolací soud ztotožnil i se závěrem, že žalovaná neporušila závazek ze smlouvy  a že žalobkyně nemá právo na náhradu škody. Zdůraznil, že ve výpisu z katastru nemovitostí předloženém oprávněným je žalobkyně uvedena jako spoluvlastnice nemovitostí, které konkretizovala v příloze příkazu k otevření neodvolatelného dokumentárního akreditivu, a tyto nemovitosti nejsou zatíženy právy jiných osob. Uvedl, že v části D - jiné zápisy - výpisu z katastru nemovitostí byla uvedena poznámka o návrhu na výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k předmětným nemovitostem. Poznámku zapsal katastrální úřad s datem 16. prosince 1999.

Odvolací soud dovodil, že poznámka ve smyslu , o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem (dále jen „ “), je úkonem katastrálního úřadu, který nemá vliv na vznik, změnu či zánik právního vztahu k nemovitosti, ale zachycuje určitý momentální stav událostí týkajících se nemovitosti. Žalovaná odpovídala za to, že obsah oprávněným předloženého výpisu z katastru nemovitostí bude odpovídat podmínkám stanoveným v akreditivní ě. Oprávněným předložený výpis z katastru nemovitostí podmínky akreditivní y splňoval, protože poznámka v části D výpisu z katastru nemovitostí nesvědčí o právu třetí osoby k dotčeným nemovitostem.

Námitku žalobkyně, že 27. prosince 2000 zaslala žalované upozornění, že výpis z katastru nemovitostí předložený oprávněným zřejmě nebude vyhovovat stanoveným podmínkám, nepovažoval za důvodnou s tím, že poznámka byla v listu vlastnictví zapsána 16. prosince 1999, tedy téměř rok před vystavením příkazu k otevření akreditivu a určení podmínek jeho otevření, a žalobkyni jako budoucí spoluvlastnici nemovitostí musela být známa a mohla podmínky otevření akreditivu formulovat s přihlédnutím k této skutečnosti. Přitom jednostranný úkon žalobkyně jako příkazce nemá vliv na obsah závazku založeného mezi oprávněným a žalovanou akreditivní u.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení   (dále jen „ “) a co do důvodů na ustanovení a b)

Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nesprávný výklad ustanovení obch. zák. Povinnost banky přezkoumat, zda obsah předložených dokumentů zjevně odpovídá podmínkám stanoveným v akreditivní ě, znamená, že přezkoumáním dokumentů dojde banka k závěru, že není pochybností o tom, že obsah předložených dokumentů odpovídá podmínkám stanoveným v akreditivní ě. V té souvislosti odkazuje na judikaturu „první republiky“. Žalovaná pro odstranění pochybností o tom, zda výpis z katastru nemovitostí odpovídá akreditivní ě ve vztahu k žalobkyni nic neučinila, na žalobkyni jako příkazce se neobrátila a provedla výplatu ve prospěch oprávněného. Dovolatelka namítá, že odvolací soud pochybil, nepřihlédl-li k ustanovení , podle něhož je pro pořadí soudcovského zástavního práva k nemovitosti rozhodující den, v němž k soudu došel návrh na zřízení soudcovského zástavního práva, protože soudcovské zástavní právo sice vzniká až dnem právní moci rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva, avšak zpětně ke dni, kdy byl návrh podán u soudu. Ke dni provedení platby oprávněnému tak formálně byly splněny podmínky uvedené v akreditivní ě, ale zároveň bylo zřejmé, že tento právní stav přestane po poskytnutí plnění oprávněnému platit, a to zpětně ke dni provedení platby.

Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že při výkladu smlouvy a příkazu k otevření akreditivu nepostupoval podle ustanovení a 2 obch. zák. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v řešení otázky, zda banka je povinna poskytnout bez dalšího peněžité plnění oprávněnému z akreditivní y, jestliže po vystavení příkazu k otevření neodvolatelného dokumentárního akreditivu se dozvěděla, že v mezidobí byl u soudu podán návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na těch nemovitostech, na nichž neměla váznout žádná práva třetích osob, a zda k povinnostem banky ze smlouvy patří i povinnost počínat si tak, aby předcházela škodám na majetku příkazce.

Vadu řízení spatřuje dovolatelka v neprovedení jí navržených důkazů k prokázání podání návrhů na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem a upozorněním žalované, že na listu vlastnictví předmětných nemovitostí byla zapsána poznámka. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje dovolání zamítnout.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení  a c) O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.

Je tomu tak proto, že výklad smlouvy a příkazu k otevření akreditivu a závěr odvolacího soudu o tom, že oprávněným byl předložen výpis z katastru nemovitostí odpovídající žalobkyní stanoveným podmínkám v akreditivní ě, je významný pouze pro projednávanou věc a postrádá potřebný judikatorní přesah. Nejvyšší soud jej přitom neshledává ani rozporným s hmotným právem (ustanoveními a obch. zák. a ).

Pro posouzení přípustnosti dovolání je nevýznamná námitka o pochybení odvolacího soudu, neřídil-li se ustanovením větou první , protože v projednávané věci byla „poznámka“ na listu vlastnictví zapsána - jak vyplývá ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů - již 16. prosince 1999, tedy téměř rok před uzavřením smlouvy, a nikoliv v mezidobí po vystavení příkazu k otevření neodvolatelného dokumentárního akreditivu, jak uvádí žalobkyně v dovolání. Zásadně právně významná pro projednávanou věc proto nemůže být ani otázka, kterou pokládá dovolatelka, neboť na jejím posouzení není rozhodnutí odvolacího soudu (správně) založeno.

Námitka, že odvolací soud - ani soud prvního stupně - neprovedl žalobkyní navržené důkazy, je podřaditelná pod dovolací důvod podle ustanovení , který dovolatelka u dovolání přípustného podle ustanovení nemá k dispozici a jehož prostřednictvím na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí usuzovat nelze.

Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení , Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání ( věta první ), odmítl [ a ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. listopadu 2009

JUDr. Hana G a j d z i o k o v á

předsedkyně senátu