Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 837/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně A. T. s. r. o., proti žalovanému Ing. P. B., jako správci konkursní podstaty úpadkyně M. B., a.s. v likvidaci, zastoupenému Mgr. D. B., advokátkou, o určení pravosti pohledávky ve výši 246.090,- Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. října 2008, č. j. -56, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného rozsudek ze dne 28. dubna 2008, č. j. - 42, jímž Krajský soud v Ostravě určil, že žalobkyně má za úpadkyní pohledávku druhé třídy ve výši 246.090,-Kč (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném do 30. června 2009 (dále jen ), odmítl.

Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán obsahem dovolání ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Námitkami, podle nichž z provedených důkazů lze mít za prokázané, že dne 14. září 1999 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky (maje tak závěr odvolacího soudu, podle něhož v řízení nebylo uzavření smlouvy o postoupení pohledávky prokázáno, za nesprávný), dovolatel vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení , jenž u dovolání, jehož přípustnost může být založena toliko prostřednictvím ustanovení , nemá k dispozici a z nějž závěr o přípustnosti dovolání dovodit nelze (srov. výslovné znění označeného ustanovení).

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí pak nelze spatřovat ani v závěru odvolacího soudu, podle něhož dovolatel - s ohledem na důvody popření uvedené v protokole o přezkumném jednání (postoupení přihlášené pohledávky) a absenci údaje o tom, jak vysoká by pohledávka měla dle dovolatele být - popřel pohledávku žalobkyně pouze co do pravosti (a nikoliv i co výše), v důsledku čehož může soud zkoumat toliko základ nároku a nikoliv již jeho výši. Posouzením procesního úkonu popření pohledávky přihlášené do konkursu a jeho důsledků pro incidenční řízení se Nejvyšší soud zabýval již v rozsudku uveřejněném pod číslem 76/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přičemž napadené rozhodnutí je se závěry v tomto rozsudku přijatými v souladu.

Konečně námitkami směřujícími proti právnímu posouzení „dohody o odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávek“ dovolatel brojí proti závěrům učiněným soudem prvního stupně, na nichž však odvolací soud své rozhodnutí nezaložil a jež je tudíž zásadně právně významným nečiní.

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení dovolání přípustné není.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a a o ustanovení , o konkursu  a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, jež vůči žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, přiznání práva na náhradu nákladů dovolacího řízení zapovídá.

Rozhodné znění se podává z bodu 12., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně  25. listopadu 2009

JUDr. Zdeněk  K r č m á ř

předseda senátu