Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
18 C 83/2022
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 15 540,34 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 13 008 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 323,41 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky ve výši 13 008 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 2 532,34 Kč spolu s
kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 12 510,77 Kč a
kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 21,83 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 1 004,93 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení,
náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč,
se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 784 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně, JUDr. jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 13 008 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 323,41 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky ve výši 13 008 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 2 532,34 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 12 510,77 Kč a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 21,83 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 1 004,93 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč, <b>se zamítá.</b> III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 784 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně, JUDr. [jméno] [příjmení].
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 15 540,34 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) Smlouvu o úvěru číslo dne 21. 12. 2019. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek za vyhodnocení úvěru, poplatek za sjednání úvěru, kapitalizovaný úrok a inkasní poplatek v souhrnné výši 12 888 Kč. Celkovou částku úvěru včetně poplatků a úroku ve výši 27 888 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 2. 2021. Žalovaná nesplácela řádně a včas, do dne splatnosti úvěru uhradila pouze částku 1 992 Kč.
Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, uzavřené mezi společností právnická osoba a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni.
Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. “) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl se souhlasem žalobkyně, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.
5. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne 21. 12. 2019 Smlouvu o úvěru číslo pod obchodním označením„ ExpressCash“, na základě které byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit poplatky v souvislosti s úvěrem ve výši 12 888 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly i smluvní podmínky úvěru uvedené na druhé straně smlouvy (Smlouva o úvěru ze dne 21. 12. 2019, včetně smluvních podmínek a formuláře pro standardní informace). Z tvrzení žalobkyně pak soud zjistil, že žalovaná uhradila na předmětný úvěr celkem 1 992 Kč.
6. Z žádosti o úvěr ze dne 21. 12. 2019 vyplývá, že žalovaná je svobodná, že je zaměstnaná od 28. 7. 2014, že bydlí ve vlastní nemovitosti a že nemá žádnou vyživovací povinnost. Dále uvedla, že její celkový měsíční příjem je 21 689 Kč, že její měsíční výdaje na bydlení a energie činí 5 410 Kč a že měsíční splátky stávajících půjček činí částku ve výši 3 000 Kč.
7. Z pracovní smlouvy ze dne 28. 7. 2014 ve spojení s výplatními páskami žalvoané má soud za prokázané, že žalovaná byla v době uzavření úvěrové smlouvy zaměstnána u právnická osoba anonymizováno, a.s. na dobu neurčitou jako výrobce anonymizováno.
8. Z výplatních pásek žalované za období od září 2019 do listopadu 2019 vyplývá, že čistá mzda žalované za měsíc září 2019 činila 16 281 Kč, za měsíc říjen 2019 částku 22 170 Kč a za měsíc listopad 2019 částku 24 716 Kč, tj. její průměrná čistá měsíční mzda tak činila 21 056 Kč.
9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, včetně jejích příloh, má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou, o čemž byla žalovaná informována přípisem ze dne 5. 8. 2021 (viz Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021, podací arch ze dne 9. 8. 2021).
10. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 10. 2021 a podacího archu ze dne 20. 10. 2021 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podání žaloby vyzvána ke splnění své povinnosti.
11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem j odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
15. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
19. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
20. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
21. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
22. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění.
23. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ v úvěrové smlouvě číslo uzavřené mezi účastníky.
24. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni usnesením čj. 18 C 83/2022 -12 ze dne 24. 3. 2022, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované. K prokázání prověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyně ve svém doplnění žaloby výlučně odkázala na pracovní smlouvu žalované, výplatní pásky žalované za období od září 2019 do listopadu 2019 a žádost o úvěr podepsanou žalovanou. Soud má z uvedených důvodů za prokázané, že průměrný čistý příjem žalované za období od září 2019 do listopadu 2019 činil 21 056 Kč. Pokud jde o výdaje žalované, tato v žádosti o úvěr uvedla, že její měsíční náklady na bydlení činí 5 410 Kč a že její měsíční splátky stávajících půjček činí 3 000 Kč. Žalovaná pak neuvedla žádné měsíční náklady na dopravu, jídlo či jiné osobní náklady, a to za situace, kdy je zřejmé, že žalovaná měla dojíždět z místa svého bydliště, tj. obec, do místa výkonu práce, tj. obec. Žalobkyně jí označenými důkazy neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala pravdivost údajů uvedených žalovanou. Tedy žádným způsobem neověřila výši nákladů na bydlení ani skutečnost, že žalovaná bydlí ve vlastní nemovitosti, a to přesto, že již z údajů uvedených žalovanou (místo bydliště a pracoviště, existence mobilního spojení na žalovanou) bylo zjevné, že údaje týkající se výdajů nejsou úplné. Zároveň právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila rozsah úvěrové angažovanosti žalované (např. v NRKI, BRI apod.) a její platební minulost (např. v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku), a to přesto, že od žalované měla informaci, že má více závazků.
25. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalované a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že řádně prověřila úvěruschopnost žalované, a to ani po té co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení a k návrhu důkazů.
26. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 21. 12. 2019 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.
27. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5.3.2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.
28. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.7.2010.
29. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 21. 12. 2019 v hotovosti částku 15 000 Kč. Žalovaná na tento úvěr před podáním žaloby uhradila celkem 1 992 Kč, její bezdůvodné obohacení tak činí 13 008 Kč, které je povinna uhradit žalobkyni, neboť ta prokázala, že na ní pohledávka za žalovanou přešla na základě předložené smlouvy o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. o.z., a toto postoupení bylo žalované řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o.z. Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uznal žalovanou povinnou uhraditi úrok z prodlení z dlužné částky kapitalizovaný za období ode dne splatnosti poskytnutého úvěru, neboť k tomuto dni si musela být žalovaná vědoma své povinnost vrátit poskytnuté prostředky, tj. od 22.2.2021 do 19.7.2021 částkou 323,41 Kč a nadále běžící v zákonné výši za dobu ode dne 20. 7. 2021 do zaplacení (výrok I.).
30. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu obchodních poplatků a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl, a to včetně nákladů spojených s uplatněním pohledávky, když žalobkyně neprokázala, že by odeslala tvrzenou výzvu k úhradě dlužné částky ze dne 6.9.2021 (výrok II.).
31. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení v částce 784 Kč, přičemž tato částka představuje 34,82 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,41 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32,59 %). Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 540,34 Kč sestávající 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalované uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , k rukám zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).