Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 5022/2007

ROZSUDEK

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobců a) A. D., a b) J. D., zastoupených advokátem, proti žalovanému Z. d. H., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 655.844,-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. června 2007, č. j. -114, takto:

O d ů v o d n ě n í

Okresní soud v Lounech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 22. 4. 2005, č. j. -85 (poté, co jeho zamítavý rozsudek ze dne 21. 6. 2002, č. j. -27, byl k odvolání žalobců zrušen usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 9. 2003, č. j. -51, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení), uložil žalovanému  zaplatit žalobcům  do 15 dnů od právní moci rozsudku částku 655.844,-Kč s 10% p.a. úrokem z prodlení od 22. 11. 1999 do zaplacení, a to každému z nich jednu polovinu (výrok I.), a zamítl žalobu v části, kterou se žalobci domáhali zaplacení úroku z prodlení ve výši 15% p.a. od 1. 2. 1999 do  21. 11. 1991, jakož i v části, v níž se domáhali úroku z prodlení nad 10% p.a. do 15 % p.a. z částky 655.844,-Kč od 22. 11. 1999 do zaplacení (výrok II.); dále rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem (soud odvolací) rozsudkem ze dne 21. 6. 2007, č. j. -114, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. kromě části týkající se příslušenství pohledávky, v níž ho změnil tak, že zamítl žalobu na zaplacení úroku z prodlení ve výši 10% p.a. z částky 655.844,-Kč od 22. 11. 1999 do zaplacení; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Soudy obou stupňů vzaly za prokázáno, že dne 21. 11. 1992 byl schválen transformační projekt žalovaného družstva, které dne 30. 11. 1992 vyhotovilo u obsahující výpočet  majetkového podílu žalobkyně a) a K. D., otce žalobce b), jehož výše činila u každého z nich 327.922,-Kč, že jmenovaný a žalobkyně a) uzavřeli dne 23. 12. 1992 se žalovaným dohodu o vyrovnání majetkového podílu, že  přípisem ze dne 28. 12. 1992 požádali o vypořádání majetkového podílu, že se žádný z nich nestal členem transformovaného družstva žalovaného, ani neprovozoval zemědělskou výrobu, že dne 21. 4. 1996 K. D. zemřel a dědicem jeho nevypořádaného majetkového podílu se stal žalobce b). Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že žalobkyně a) i žalobce b) – jako právní nástupce K. D. – jsou oprávněnými osobami ve smyslu ustanovení , o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a že jim vznikl nárok na vypořádání majetkového podílu v penězích po sedmi letech od schválení transformačního projektu, tedy od 21. 11. 1992, když současně dovodil, že dohoda ze dne 23. 12. 1992 je absolutně neplatná pro neurčitost ( obč. zák.). Ztotožnil se rovněž se závěrem soudu prvního stupně, že nárok žalobců není promlčen, byla-li žaloba v dané věci podána dne 28. 5. 2001; zaujal však odlišný názor ohledně  prodlení žalovaného. Zatímco podle názoru soudu prvního stupně se pohledávka žalobců stala splatnou uplynutím lhůty sedmi let, počítané od schválení transformačního projektu ( ), a žalovaný byl proto v prodlení počínaje dnem 22. 11. 1999, odvolací soud s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. konstatoval, že její splatnost nastane až uplynutím pariční lhůty, stanovené pravomocným rozsudkem,  jímž bylo oprávněné osobě přiznáno vypořádání jejího majetkového podílu v penězích. Žalovaný tedy není v prodlení, neboť rozsudek v dané věci dosud nenabyl právní moci. Na základě toho zamítl žalobu i v části týkající se úroku z prodlení ve výši 10 % p.a za dobu od 22. 11. 1999 do zaplacení.

Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení a uplatnili v něm dovolací důvod podle o. s .ř. Odvolacímu soudu vytýkají nesprávnost výkladu ustanovení , a to v otázce splatnosti jejich pohledávky za žalovaným. Vyjadřují nesouhlas s jeho názorem, na němž založil zamítavý (měnící) výrok rozsudku a poukazují na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , v němž je uvedeno, že „nedošlo-li  mezi účastníky po dobu sedmi let od schválení transformačního projektu k dohodě o vypořádání majetkového podílu, stal se nárok žalobce uplynutím této lhůty ze zákona splatným“. Dovozují, že v dané věci se tedy žalovaný ocitl v prodlení uplynutím sedmileté lhůty, a je povinen platit úroky z prodlení. Navrhli, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se v dovolacím vyjádření ztotožnil s právním posouzením věci odvolacím soudem, namítl, že rozhodnutí, na něž dovolatelé odkazují, řešilo jinou problematiku, a to lhůtu pro vypořádání majetkového podílu (obdobně jako rozsudek ze dne 26. 2 1998, sp. zn. ), konkrétně termín, kdy může být oprávněné osobě majetkový podíl vydán. Navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 21. června 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud  shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky  řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů,  a je podle přípustné, neboť směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle ustanovení je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem,  včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), i když nebyly dovoláním uplatněny. Protože existence zmíněných vad nebyla tvrzena a ani z obsahu spisu se nepodává, zaměřil se dovolací soud na přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněného dovolacího důvodu.

O nesprávné právní posouzení ( ) jde obecně tehdy,  jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle , pokud se oprávněná osoba nestane účastníkem právnické osoby podle transformačního projektu a není podnikatelem ve smyslu odstavce 2, může jí být vypořádán majetkový podíl v plné výši po sedmi letech od schválení transformačního projektu, pokud se oprávněná osoba po schválení transformačního projektu  nedohodne s družstvem nebo jeho právním nástupcem jinak.

Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 24. 8. 2005, sp. zn. , uveřejněném pod č. 172 v časopise Soudní judikatura 11/2005 a pod C 3830 v Souboru rozhodnutí Nejvyšší soudu, konstatoval, že otázka splatnosti nároku na vypořádání majetkového podílu oprávněné osoby byla již v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena a že proto nejde o otázku zásadního právního významu, jež by zakládala přípustnost dovolání podle Vyjádřil – s odkazem na citovaná rozhodnutí – právní názor, že ustanovení a 3 upravují splatnost nároku na vypořádání majetkového podílu. Od uvedeného právního názoru nemá dovolací soud důvodu odchýlit se ani  v projednávané věci.

Z toho pro poměry v dané věci vyplývá, že žalobci byli oprávněni požadovat vypořádání majetkového podílu po sedmi letech od schválení transformačního projektu žalovaného družstva, tj. ode dne 21. 11. 1999. Vzhledem  tomu, že mezi účastníky nedošlo k dohodě o vypořádání majetkového podílu (resp. byla shledána neplatnou), stala se jejich pohledávka na jeho vypořádání v penězích splatnou dne 21. 11. 1999. Ode dne následujícího, tj. počínaje 22. 11. 1999, je žalovaný s jejím zaplacením v prodlení a je proto povinen platit úroky z prodlení ( a 2 obč. zák. a ).

Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek není – v mezích podrobených dovolacímu přezkumu – správný. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku, jakož  i v akcesorickém výroku o nákladech řízení zrušil ( věty za středníkem ), a  podle odst 3 věty první mu v tomto rozsahu vrátil věc k dalšímu řízení.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci ( ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. listopadu 2009

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu