Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 5253/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením z 10. 9. 2007, č. j. -32, obvodní soud (kromě toho, že pod bodem II. výroku zamítl návrh matky prvního povinného na odložení exekuce) částečně – a to pro 13.184,- Kč – zastavil exekuci nařízenou proti oběma povinným společně a nerozdílně usnesením z 11. 9. 2006, č. j. -5, ve znění potvrzujícího usnesení městského soudu z 2. 3. 2007, č. j. -23, pro částku 150.000,- Kč. Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že druhý povinný zaplacení částky 13.184,- Kč prokázal fotokopií bankovního účtu, a v odůvodnění také vysvětlil, že „exekuce pokračuje pro částku 137.816,- Kč a pro náklady exekuce.“

V odvolání oprávněný navrhl změnu usnesení soudu prvního stupně tak, aby návrh druhého povinného na částečné zastavení exekuce byl zamítnut.

V záhlaví označeným rozhodnutím městský soud rozhodl tak, že usnesení obvodního soudu zrušil a „řízení zastavil.“ Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že exekuční titul – usnesení Okresního soudu v Chebu z 1. 3. 2006, č. j. -130, jímž byl schválen smír účastníků o zrušení a vypořádání jejich podílového spoluvlastnictví – byl rozsudkem (předloženým v průběhu odvolacího řízení prvním povinným) Obvodního soudu pro Prahu 10 z 23. 7. 2007, č. j. -24, pravomocně dnem 4. 4. 2008 podle věty druhé zrušen. S poukazem na ustanovení exekučního řádu a ustanovení , 211 a 254 a s odůvodněním, že „je vázán stavem v době svého rozhodování“ usnesení exekučního soudu prvního stupně s odkazem na zrušil a „řízení podle ve spojení s zastavil.“

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení a oprávněný namítá nesprávné právní posouzení věci i existenci vad, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Aniž specifikuje, v čem naplnění jednotlivých dovolacích důvodů spatřuje, poukazuje předně na to, že odvolací soud posuzoval správnost usnesení soudu prvního stupně o částečném zastavení exekuce, vydaného již po právní moci usnesení o jejím nařízení. Podle jeho názoru měl odvolací soud posuzovat jen tuto otázku, tedy správnost usnesení o částečném zastavení exekuce, neměl však rozhodovat o „zastavení celého exekučního řízení“ podle Tím, že sám rozhodl o takovémto zastavení řízení, a nepřenechal rozhodování o této otázce soudu prvního stupně, „zbavil účastníky řízení práva podat odvolání proti takovému rozhodnutí a popřel základní zásadu řízení před soudy, totiž zásadu dvojinstančnosti řízení.“

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení až

Podle není dovolání přípustné proto, že napadené usnesení odvolacího soudu není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím.

Z téhož důvodu není dovolání přípustné ani podle ustanovení (jak nesprávně dovozuje oprávněný), jelikož i přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení přichází  v úvahu jen za splnění podmínek předepsaných ustanovením , 3 , jež v těchto případech platí podle ustanovení obdobně.

Podle není dovolání přípustné proto, že nejde o řízení o obnově ani o řízení po jejím povolení.

Přípustnost dovolání není dána ani podle ustanovení , odst. 2, 3 , jelikož v souzené věci nejde o žádný z případů tam taxativně uvedených.

Posledním ustanovením, z něhož by případně mohla přípustnost dovolání plynout, je ustanovení podle něhož je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě byla věc postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží.

Dovolání však není přípustné ani podle tohoto posledně citovaného ustanovení. V souzené věci bylo totiž sice řízení po předchozím zrušení usnesení soudu prvního stupně zastaveno, nikoli však pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení ( ), nýbrž pro předchozí zrušení exekučního titulu, tedy s poukazem na ustanovení (k tomu, že řízení – aby bylo dovolání přípustné podle – musí být po zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně zastaveno právě jen za použití , tedy pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, případně za použití ustanovení , nikoli však z jiných důvodů, jak se tomu stalo v souzené věci, kdy odvolací soud řízení zastavil „podle ve spojení s , tedy pro předchozí zrušení exekučního titulu, srov. Bureš J., Drápal L., Krčmář Z. a kol. . komentář. II. díl, 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006 s. 1253 vysvětl. 2). V předchozí vysvětlivce je vysloven názor, že v ustanovení jsou uvedena usnesení, jež odvolací soud sám vydal (musel vydat) v průběhu odvolacího řízení, aniž by jim předcházelo usnesení soudu prvního stupně o téže otázce (aniž by v tom směru šlo o rozhodnutí o „odvolání“). Z uvedeného – kromě jiného – plyne, že odvolací soud nesprávně směšuje, případně zaměňuje zastavení exekučního řízení (zde podle , tedy pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení) se zastavením exekuce samotné, v daném případě podle , tedy pro zrušení exekučního titulu (k nutnosti rozlišovat uvedené instituty srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu z 12. 4. 2007, sp. zn. 3516/2006, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č.10/2007 pod poř. č. 95, třetí odstavec na straně 584/934, případně publikaci Kurka V., Drápal L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde, Praha 2004, druhý odstavec na straně 354).

Protože tedy dovolání není přípustné podle žádného z uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první   ), podle ustanovení , odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, povinným, jež by jinak na náhradu nákladů dovolacího řízení měli právo, tyto náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; takové procesní situaci odpovídá  ve  smyslu  ustanovení   , a výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. listopadu 2009

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu