Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1010/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. září 2006, č. j. –88 (ve znění opravného usnesení ze dne 24. října 2006, č. j. –100), kterým tento soud zamítl návrh na vyslovení neplatnosti všech usnesení přijatých na valné hromadě společnosti A. h., a. s. (po změně obchodní firmy E. H., a. s. – dále jen „společnost“), konané dne 30. června 2003.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Co do jeho přípustnosti, odkazuje na ustanovení (dále též jen „“), co do důvodů namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tvrdí též, že odvolací soud věc vyřešil v rozporu s hmotným právem.

Společnost se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje se závěry odvolacího soudu a argumentuje ve prospěch jeho správnosti, přičemž namítá, že dovolání není přípustné, když napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení [o situaci předvídanou v ustanovení nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán obsahem dovolání ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu). Otázky, jež dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu, však napadené usnesení zásadně právně významným nečiní.

Jak Nejvyšší soud uvedl již v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (od jehož závěrů nemá důvodu odchýlit se ani v této věci a na něž v podrobnostech odkazuje), na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení                    K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto. Přitom při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil ( věta prvá ).

Dovolatel především namítá, že odvolací soud nesplnil povinnosti uplatňovat v nesporném řízení zásadu materiální pravdy, zásadu vyšetřovací a zásadu přímosti, což je v rozporu s ustanovením ve spojení s a dále to, že bylo porušeno jeho právo na přímé projednání jeho věci v soudním řízení, přičemž soud  nesprávně uplatnil princip neúplné apelace poté, co byl účastník zbaven možnosti účastnit se „ústního jednání“ před soudem prvního stupně. Tento postup shledává v rozporu s hmotným právem. V této souvislosti podrobuje kritice postup odvolacího soudu, který dle něj bez dostatečného důvodu a bez přesvědčivého odůvodnění odmítl provést prakticky všechny důkazy včetně jím navržených.

Dovolatelem tvrzené nedostatky by však bylo možno posoudit pouze jako vady řízení dle , jež však přípustnost dovolání podle založit nemohou.

Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka dovolatele, podle níž se odvolací soud při posuzování následků toho, že jemu a dalším akcionářům nebyly na valné hromadě poskytnuty požadované informace, nezabýval konkrétními okolnostmi případu a na těchto okolnostech nezaložil svůj závěr o tom, zda porušení povinnosti nemělo závažné právní následky. Tato námitka postrádá potřebný judikatorní přesah, když je významná právě a jen pro projednávanou věc. Ani z tohoto důvodu tedy nelze rozhodnutí odvolacího soudu považovat za zásadně právně významné.

Tyto (tvrzené) vady, v nichž nejde o spor o výklad normy procesního práva, nemají judikatorní přesah ani (v rovině právní) zásadní právní význam pro věc samu, a z povahy věci nemohou založit ani rozpor s hmotným právem. Stejný závěr se prosadí i v případě námitky nepředložení speciální plné moci zástupcem akcionáře.

Nepřípadnou pak shledal dovolací soud námitku dovolatele o rozporu napadeného rozhodnutí s rozhodnutím dovolacího soudu ze dne 3. ledna 2002, sp. zn. , když v odkazované věci dovolací soud učinil závěr, že požadovaná informace (údaj o jménu obchodního partnera) byla z hlediska účetní závěrky nevýznamná a mohla mít charakter obchodního tajemství, zatímco v projednávané věci odvolací soud uzavřel, že akcionářům byly požadované informace v rozsahu potřebném ke schválení účetní závěrky poskytnuty.

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení dovolání přípustné není, proto je podle ustanovení a odmítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení věty první, a , když dovolání navrhovatele odmítl a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem, jejíž výše činí podle ustanovení , , , a   částku 7.500,- Kč. Po snížení o 50 % ve smyslu ustanovení této vyhlášky  (advokát společnosti učinil v dovolacím řízení toliko jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání), jde o částku  3.750,- Kč. Spolu s režijním paušálem určeným podle ustanovení ve znění pozdějších předpisů částkou 300,- Kč náleží žalobkyni 4.050,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. listopadu 2009

Doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu