Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3102/2007

U S N E S E N Í

I.   Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Klatovech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12.5.2006, č.j. -212, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 36.300,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05% denně z částky 18.600,- Kč za dobu od 6.7.2005 do zaplacení a z částky 17.700,- Kč za dobu od 6.10.2005 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Vycházel ze zjištění, že žalobce přenechal do užívání žalovanému určené nebytové prostory, dvě kanceláře v domě čp. 758 v K., na základě smlouvy uzavřené účastníky dne 3.1.1996, ve znění jejích dodatků, posouzené soudem prvního stupně jako smlouva o podnájmu nebytových prostor ( , o nájmu

a podnájmu nebytových prostor, ve znění pozdějších předpisů). Povinností žalovaného bylo platit žalobci sjednané nájemné, spolu s úhradou za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním nebytového prostoru ( ); se splněním této povinnosti za dobu od června 2005 do prosince téhož roku je žalovaný v prodlení.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni jako soud odvolací shora označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení 36.300,- Kč s příslušenstvím v plném rozsahu zamítl (výrok I) a žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II a III). Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že účastníky uzavřená smlouva o podnájmu nebytových prostor, ve znění dodatků, je pro nemožnost plnění (z důvodu přenechání totožných nebytových prostor jiné osobě) neplatná ( ). Právní vztah mezi účastníky vzniklý může být proto podle názoru odvolacího soudu kvalifikován nanejvýše jako vztah z bezdůvodného obohacení podle . Po 30.5.2005 ovšem žalovaný určené nebytové prostory již neužíval a žádný majetkový prospěch na úkor žalobce nezískal.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které označil za přípustné podle (). Rozsudek jím napadl v celém rozsahu, z důvodů uvedených v a odst. 3 Navrhl, aby byl rozsudek zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný označil dovolání za nepřípustné a navrhl, aby je dovolací soud odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) – se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu – postupoval v dovolacím řízení podle ve znění účinném do 30.6.2006 (čl. II, bod 12 ). Shledal, že dovolání není přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v Podle však není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Pro posouzení přípustnosti dovolání je tedy také podstatné, zda věc, o které bylo rozhodnuto, je věcí obchodní či nikoli. I když v , popřípadě v jiných předpisech, zejména hmotněprávních, není obecně vymezeno, co je třeba rozumět obchodní věcí, ustálenou judikaturou (srov. např. usnesení  Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2000, sp. zn. , zveřejněné v časopise Obchodní právo č. 4/2000, str. 28) je dovozováno, že obchodní věcí je třeba (mimo jiné) rozumět takovou věc, která vyplývá z právních vztahů mezi podnikateli, přičemž je nerozhodné, zda se tento vztah řídí příslušnými ustanoveními občanského nebo obchodního zákoníku, pokud se tento vztah týká jejich podnikatelské činnosti.

V posuzované věci jde o spor účastníků o zaplacení nájemného za užívání nebytových prostor, event. vydání bezdůvodného obohacení (je-li jimi uzavřená smlouva neplatná, jak ji hodnotí odvolací soud). Oba účastníci řízení mají postavení podnikatelů, žalobce jako osoba zapsaná v obchodním rejstříku (§ 2 odst. 2 písm. a/ obchodního zákoníku), žalovaný jako advokát, podnikající na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů (§ 2 odst. 2 písm. c/ obchodního zákoníku). Právní vztah vzniklý mezi účastníky se týká podnikatelské činnosti obou účastníků, jestliže pronájem bytových a nebytových prostor je jedním z předmětů žalobcovy podnikatelské činnosti (jak vyplývá i z výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 3214) a žalovaný nebytové prostory (kanceláře) užíval k zajištění své podnikatelské činnosti (k výkonu advokátní praxe).

Uplatněný nárok se tedy opírá o závazkový právní vztah účastníků, jenž ve smyslu § 261 odst. 1 obchodního zákoníku je vzhledem k okolnostem jeho vzniku

a povaze účastníků vztahem vzniklým při podnikatelské činnosti obou účastníků. Otázka jeho hmotněprávní kvalifikace, zda jedná se o vztah založený smlouvou či vztah z bezdůvodného obohacení, a jakým právním předpisem se práva a povinnosti účastníků, podnikatelů, řídí, není pro posouzení věci jako obchodní ve shora uvedeném smyslu rozhodující (k otázce interpretace pojmu „obchodní věc“, ve smyslu užívaném občanských soudním řádem, dále srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.11.1997, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí

a stanovisek pod číslem 34, ročník 1998, popř. usnesení ze dne 23.11.2004, sp. zn.

, uveřejněné pod C 3140 Souboru (civilních) rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 32).

Jelikož spor účastníků je věcí obchodní a dovoláním dotčeným výrokem rozsudku bylo rozhodnuto o peněžitém plnění, které nepřevyšuje částku 50.000,- Kč

(k příslušenství se zde nepřihlíží; ), dovolání proti tomuto rozsudku přípustné není. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné,  přípustnost dovolání samo nezakládá (k tomu srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003, pod pořadovým číslem 51).

Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání odmítnout ( věty prvé, ).

Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, je podle § 243b odst. 5, věty první,

a povinen nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení, k nimiž patří odměna advokáta 13.480,- Kč ( , v platném znění), snížená o 50% na 6.740,- Kč ( a téže vyhlášky), krácené o dalších 50% na částku 3.370,- Kč, neboť zástupce žalovaného učinil v odvolacím řízení pouze jeden úkon právní služby ( téže vyhlášky). Spolu s paušální náhradou hotových výdajů advokáta ve výši 300,- Kč ( vyhl. č. , v platném znění) a částkou 697,30 Kč odpovídající 19% dani z přidané hodnoty z odměny a z náhrad ( ) činí náklady žalobce v dovolacím řízení celkem 4.367,30 Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. listopadu 2009

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu