Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2676/2009

U S N E S E N Í

Dovolání žalobce se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví citovaným usnesením Krajský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) potvrdil usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 8. prosince 2008, č.j.

-49, který nepřipustil vstup D. W., do řízení na straně žalované. Své rozhodnutí odvolací soud odůvodnil tím, že v daném případě z výpisu z katastru nemovitostí, týkajícího se předmětných nemovitostí (dotčených určovací žalobou), bylo zjištěno, že D. W. nabyla vlastnické právo k předmětným nemovitostem na podkladě kupní smlouvy ze dne 14. července 2008, přičemž právní účinky vkladu práva podle této smlouvy nastaly rovněž k 14. červenci 2008, tedy až po zahájení řízení v posuzované věci. Znamená to tedy, že za řízení došlo k hmotně právní singulární sukcesi. Tato skutečnost však není důvodem pro připuštění dalšího účastníka do řízení ani k připuštění záměny účastníka ve smyslu V závěru odůvodnění písemného vyhotovení svého rozhodnutí odvolací soud zdůraznil, že nastane-li po zahájení řízení právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinností účastníka řízení, o něž v řízení jde (v důsledku univerzální nebo singulární sukcese), nemá to samo o sobě vliv na okruh účastníků řízení, vymezených podle Žalobce však může s poukazem na konkrétní právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka ( ). V posuzované věci však žalobce soudu prvního stupně nenavrhl postup ve smyslu ustanovení , nýbrž postup podle , který ovšem v daném případě, kdy za řízení došlo na straně žalované k singulární sukcesi, nepřichází v úvahu. Z těchto důvodů shledal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správným, přestože vycházelo z nesprávného předpokladu, že žalovaná nebyla pasivně věcně legitimována již v době zahájení řízení; proto cit. usnesení soudu prvního stupně podle potvrdil.

Proti shora označenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, v němž uplatňuje dovolací důvod ve smyslu , tj. že (dovoláním napadené) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobce nepopírá, že z hlediska přechodu vlastnického práva došlo k převodu práva. Zdůrazňuje však, že při rozhodování o určovací žalobě je nutné jako předběžnou otázku zjistit platnost či neplatnost úkonu, který vedl ke vzniku práva, jež je předmětem určovací žaloby. Z podané žaloby i odvolání je zřejmé, že při posuzování této otázky bude rozhodováno o úkonech, které činila žalovaná. Podle názoru žalobce by tedy žalovaná měla být nadále účastníkem řízení. S přihlédnutím k této zásadní skutečnosti žalobce navrhl přistoupení dalšího účastníka, když má za to, že „ve specifickém řízení o určovací žalobě jsou účastníky jak subjekt, který napadené právo vykonává, tak subjekt, který způsobil neplatnost titulu k výkonu tohoto práva. Pokud by žalobce navrhl vstup paní D. W. do řízení na místo dosavadního účastníka, musel by navrhnout přistoupení dosavadní žalované jako dalšího účastníka, což se jeví jako puristický přístup, který by pak teprve byl v rozporu s hospodárností řízení a také s podstatou řízení o určovací žalobě.“ Z vyložených důvodů žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná se k podanému dovolání žalobce písemně nevyjádřila.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části první Čl. II, bodu 12 , jímž byl změněn (), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném do 30. června 2009; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Dovolání je sice přípustné podle ustanovení , není však důvodné.

V posuzované věci z obsahu nalézacího spisu vyplývá, že žalobce podal dne

11. února 2008 u Okresního soudu Praha-západ žalobu proti žalované, jíž se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by bylo deklarováno jeho vlastnické právo k nemovitostem (zapsaným v katastru nemovitostí) specifikovaným v žalobním petitu. Touto žalobou tak žalobce aktivoval občanské soudní řízení, jímž byl mj. založen procesně právní vztah mezi předmětnými účastníky, v jehož rámci žalobce usiloval

o soudní věcně právní deklaraci k předmětnému nemovitému majetku. Pro takto založený procesně právní vztah je – stejně jako u jiných normativních vztahů – esenciální, že má-li dojít k jeho (obsahové) změně či zániku (např. i v přistoupení či záměně účastníků), musejí nastat, resp. být osvědčeny ty právně relevantní skutečnosti, které příslušná procesní norma ve své hypotéze předvídá; není-li takové právně relevantní skutečnosti, odpadá úvaha o aplikaci (použití) sledované (procesní) právní normy na konkrétní procesní situaci, neboť se nemohou aktivovat práva či povinnosti obsažená v dispozici právní normy, jež mají vliv na vznik, resp. změnu či zánik (v tomto případě) příslušného procesně právního vztahu. Z uvedeného je také zřejmé, že nelze zaměňovat či směšovat procesně právní vztahy se vztahy hmotněprávními, neboť při aktivaci občanského soudního řízení představují procesně právní vztahy za užití procesních institutů procesní prostor k naplnění hmotněprávních vztahů, když teprve výsledek sporu má zpravidla vliv na vznik, změnu či zániku předmětného hmotněprávního vztahu, případně kdy soudní rozhodnutí autoritativně deklaruje (již nastalý) hmotněprávní vztah, což je typické např. právě

pro oblast sporů o určení vlastnického práva k věcem.

Touto subsumpční verifikací se také zcela řídil odvolací soud, který při zjištění právně významné skutečnosti, že teprve po podání žaloby došlo k převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem ze žalované na D. W., správně s ohledem na žalobcem učiněný procesní návrh uzavřel, že takto žalobcem tvrzená právní skutečnost nemohla být důvodem k aplikaci procesního ustanovení (institut přistoupení účastníka), když je třeba na adresu žalobce opětovně připomenout notorietu, že třetí odstavec citovaného ustanovení výslovně stanoví, že ustanovení odstavců 1 a 2 (tj. institut přistoupení a záměny účastníků) se nepoužije v případech v , tedy v situaci procesního nástupnictví při tzv. singulární sukcesi, tj. tehdy, kdy nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde. Nesprávná je přitom právně kvalifikační úvaha žalobce, že by (ve stručnosti shrnuto z jeho uplatněné dovolací argumentace) v rámci návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalované měla proběhnout verifikace hmotně právního vztahu ve vztahu k posuzování (hmotněprávních) úkonů, které měla učinit žalovaná, neboť takový závěr učiní soud až po provedeném řízení a zohlední ve svém meritorním rozhodnutí.

Proto přijatý závěr odvolacího soudu o absenci podmínek vedoucích k připuštění D. W. do řízení na straně žalované je správný a dovolací soud pro preciznost vyložené argumentace odvolacího soudu v tomto směru pro stručnost zcela odkazuje

na odůvodnění písemného vyhotovení napadeného usnesení.

Jelikož se žalobci prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud České republiky dovolání podle ustanovení věty první zamítl.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude

o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. listopadu 2009

JUDr. Karel Podolka,v. r.

předseda senátu