Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3272/2009

U S N E S E N Í

Dovolání žalovaného se odmítá.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení částku 6.375,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud v Chomutově (dále již „okresní soud“) rozsudkem ze dne 5. října 2006, č.j. -82, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 100.000,- Kč s 18% úrokem z prodlení od 1. 11. 1997 a s 26% úrokem z prodlení od 26. 9. 2003 do zaplacení, a na nákladech řízení částku 30.675,- Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Žalobu „pro úrok z prodlení ve výši 8 % z částky 100.000,- Kč od 1. 11. 1997 do 25. 9. 2003“ zamítl (výrok II.). K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem (dále již „odvolací soud“) v záhlaví citovaným rozsudkem rozsudek okresního soudu v napadené vyhovující (meritorní) části podle potvrdil, a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle

, jak se v podaném dovolání mylně domnívá žalovaný s odkazem na předchozí kasační usnesení odvolacího soudu, neboť soud prvního stupně ve shoraoznačeném rozsudku nerozhodl jinak, než v pořadí prvně vydaném rozsudku

ze dne 13. listopadu 2003, č.j. -53. Dovolání žalovaného nebylo dovolacím soudem shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ( ) a ostatně žalovaný ve svém dovolání ani nevymezuje právní otázku řešenou odvolacím soudem, jež by měla mít charakter zásadního významu s judikatorním přesahem této věci pro soudní praxi. Nelze přitom ani uzavřít, že by za daného skutkového stavu věci (který v dovolacím řízení nelze revidovat – k tomu viz ještě níže) odvolací soud dovoláním napadeným rozsudkem řešil právní otázku v rozporu s hmotným právem. Odvolací soud zaujal právní názor, že „uvedený právní úkon účastníků z 25. února 1997 nesplňuje náležitosti smlouvy o smlouvě budoucí dle obč. zák., neboť neobsahuje znění smlouvy o budoucí smlouvě, žalovaný se pouze zavazuje, že žalobci pronajme garáže – objekty nepříliš přesně ve smlouvě označené...(a) je absolutně neplatným právním úkonem.“ Tento právně kvalifikační závěr, vztahující se na posouzení zjištěného skutkového stavu věci, nevykazuje rozpor s hmotným právem, stejně jako i právní závěr odvolacího soudu o vzniku bezdůvodného obohacení a vypořádání se s námitkou promlčení práva, kterou v řízení vznesl žalovaný.

Protože v posuzované věci je dovolání přípustné pouze k řešení otázek právních, lze v něm uplatnit pouze dovolací důvod uvedený v , který se ovšem žalovanému v tomto dovolacím řízení nepodařilo osvědčit. Zcela vyloučeno je uplatnění dovolacího důvodu podle , jímž lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. února 2008, sp. zn. ). To současně znamená – jak již shora bylo uvedeno – že zvažuje-li dovolací soud přípustnost dovolání podle (tak jako v posuzované věci), je povinen převzít skutkový stav, ze kterého vycházel při právním posouzení věc odvolací soud.

Žalovaný ovšem uplatněný dovolací důvod fakticky staví na námitce, že právní posouzení věci odvolacím soudem (tj. že „se jedná o nepřípadnou a nesprávnou aplikaci zákona o nájmu a podnájmu nebytových prostor na právní úkon účastníků“) je vadné proto, že rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, že předmětem užívání

ze strany žalobce měly být nebytové prostory nacházejícího se v nemovitosti odvolatele, která ovšem nemají oporu v provedeném dokazování, neboť z obsahu uvedenéy vyplývá, že předmět tohoto užívání je zde popsán. Je tedy zřejmé, že žalovaný v dovolání poukazuje na skutkový deficit a na základě vlastního hodnocení důkazů tak předestírá svou verzi skutku, kterou rozepisuje, a argumentuje tím, že kdyby odvolací soud vyšel z jeho (správné) skutkové verze, musel by také dojít k odlišnému právnímu názoru z hlediska posouzení předmětného jednání mezi účastníky. Žalovaný tím ovšem uplatnil dovolací důvod podle , který není způsobilý přípustnost dovolání podle založit.

Lze uzavřít, že za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v a z hlediska jiného ustanovení dovolání v posuzované věci zvažovat nelze, dovolací soud podle , věty prvé, ve spojení s dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a , neboť žalobce má s ohledem

na výsledek dovolacího řízení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 6.075,- Kč (odměna z částky určené podle , ve znění pozdějších předpisů, vyčíslená podle , bod č. 4, snížená podle vyhlášky na polovinu a o dalších 50% podle cit. vyhlášky), a náhrady hotových výdajů podle v částce 300,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 6.375,- Kč je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokátky, která žalobce v tomto řízení zastupovala ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. listopadu 2009

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu