Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 5360/2008

U S N E S E N Í

Dovolání žalovaného se odmítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) v záhlaví citovaným rozsudkem v odvoláním napadených výrocích I. a III. potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. června 2005, č.j. -68, a dále rozhodl o nákladech řízení.

Proti cit. rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, v němž z hlediska dovolacích důvodů namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), a dále že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části první Čl. II, bodu 12 , jímž byl změněn (), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném do 30. června 2009; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Dovolání žalovaného proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu ustálenou judikaturou soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. února 2006, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 15, ročník 2007, a na něj obsahově navazující judikáty téhož soudu veřejně dostupné na www.nsoud.cz). Pokud je v dovolání uplatněn i dovolací důvod podle , nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a proto nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. , publikované pod číslem 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 7. března 2006, sp. zn. , publikované pod číslem 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Nutno současně dodat, že dovolací soud ve svém předchozím rozsudku ze dne 7. srpna 2007, č.j. -97, kterým zrušil prvně vydaný rozsudek odvolacího soudu ze dne 4. května 2006, č.j. -87, neuložil a ani uložit nemohl odvolacímu soudu povinnost zopakovat v dalším odvolacím řízení dokazování, jak nesprávně argumentuje ve svém dovolání žalovaný. Z odůvodnění písemného vyhotovení posledně cit. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky vyplývá, dovolací soud ve skutečnosti coby jinou vadu řízení, jež mohla mít vliv na rozhodnutí odvolacího soudu, vytkl odvolacímu soudu, že pokud má pochybnosti o věrohodnosti výpovědi účastníků a svědků, na nichž soud prvního stupně založil své skutkové zjištění, musí tyto důkazy opakovat a popř. i dokazování doplnit (ust. ) a opatřit si tak podklady pro vlastní posouzení jejich věrohodnosti. V novém a nyní dovoláním žalovaného napadeném rozsudku odvolací soud takové pochybnosti na poli důkazní verifikace neměl, když „dle přesvědčení odvolacího soudu provedl soud I. stupně dokazování v potřebném rozsahu a procesně korektním způsobem a provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volního hodnocení důkazů ( ), když toto hodnocení není v rozporu se zásadami logického myšlení.“ Je tedy zřejmé, že odvolací soud se zcela ztotožnil jak se závěrem nalézacího soudu o skutkovém stavu věci, tak i s jeho právním posouzením.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení

věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , per analogiam, když podmínky pro aplikaci cit. zák. splněny nebyly, neboť žalobcům v tomto řízení žádné účelně vynaložení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. listopadu 2009

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu