Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2040/2008

U S N E S E N Í

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. ledna 2008, č.j. -223, potvrdil usnesení Městského soudu v  Praze ze dne 9. listopadu 2007, č.j. -204, jímž soud prvního stupně podle (dále jen „“) připustil, aby do řízení  jako další účastník na straně žalované přistoupil N. I. p. Odvolací soud zejména uvedl, že rozhodnutí podle výše zmíněného ustanovení je - na rozdíl od zkoumání otázky věcné (aktivní či pasivní) legitimace účastníka řízení - rozhodnutím procesním. Poukázal na to, že vyhovět návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalované lze pouze ve sporném řízení tehdy, jsou-li  nadále splněny podmínky řízení; nelze též připustit přistoupení dalšího účastníka do řízení, pokud by ve skutečnosti šlo o záměnu účastníků řízení. Odvolací soud však neshledal žádnou překážku, která by bránila v dané věci pozitivnímu rozhodnutí podle ustanovení Připomněl, že ochrana dobré pověsti právnické osoby je typickým sporným řízením. Návrh na přistoupení dalšího žalovaného do řízení podal žalobce, přičemž souhlasu toho, kdo má takto do řízení přistoupit, není třeba. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že vzhledem k ustanovení a Nařízení Rady (ES) č. 44/2001, je pro řízení v této věci u prvního žalovaného i u přistupujícího účastníka řízení na straně žalované dána příslušnost českého soudu. Poukázal  na to, že přistoupení tohoto účastníka na straně žalované do řízení bylo navrženo proto, aby odpadla nutnost podání další žaloby a možného rozhodování o spojení věcí, takže odpovídá požadavku procesní ekonomie. Odvolací soud konečně uvedl, že z dosavadního chování žalobce také nelze dovodit, že by návrh na přistoupení dalšího účastníka byl motivován snahou obejít ustanovení , tedy, že žalobce by měl v úmyslu po přistoupení dalšího účastníka vzít žalobu proti prvnímu žalovanému zpět.

Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno zástupkyni prvního a třetího žalovaného dne 27. února 2008, přičemž právní moci nabylo dne 28. února 2008.

Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. ledna 2008, č.j. -223, podali žalovaní 1) a 3) dne 7. dubna 2008 včasné dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení Odvolacímu soudu vytýkají, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Poukazují na to, že svým rozhodnutím potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, které je pro nedostatečné odůvodnění nepřezkoumatelné. Mají za to, že aplikace ustanovení byla vadná. Nadto třetí žalovaný nemůže být účastníkem tohoto řízení, protože v jeho případě není dána pravomoc českých soudů. Soud nesmí připustit přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalovaného, nejsou-li v případě této osoby splněny podmínky řízení, tj. i tehdy, není-li dána pravomoc či příslušnost soudu. Odvolací soud sice poukázal na a Nařízení Rady (ES) č. 44/2001, ale nevysvětlil jejich aplikaci na daný skutkový stav, takže ani nemohl posoudit, zda skutečně k dotčeným jednáním došlo na území České republiky ( Nařízení), resp. zda nároky vznášené žalobcem proti druhému žalovanému, který je domicilován v České republice, jsou skutečně tak úzce propojeny s nároky proti třetímu žalovanému, aby byly způsobilé podle Nařízení založit pravomoc českých soudů ve vztahu k tomuto do řízení přistoupivšímu žalovanému. Žalovaní navrhli, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání podáno nebylo.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II. bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání bylo podáno včas, k tomu oprávněnými osobami, že je přípustné podle , opírá se o způsobilé dovolací důvody, přičemž jsou splněny i podmínky uvedené v a 2 a , přezkoumal napadené usnesení podle a 3 a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Z ustanovení vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tyto vady však z obsahu spisu seznány nebyly.

Podle ustanovení lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.

Na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce ( ).

Z dispoziční zásady, jež ovládá zahájení sporného řízení, vyplývá, že přistoupení dalšího účastníka může navrhnout pouze žalobce. Stanovisko žalovaného

k návrhu na přistoupení dalšího účastníka nemá právní význam, a jde-li o přistoupení dalšího účastníka na straně žalované, nevyžaduje se souhlas toho, kdo má do řízení přistoupit.

Dovolatelé vytýkají odvolacímu soudu, že potvrdil  rozhodnutí soudu prvního stupně o návrhu na připuštění přistoupení třetího žalovaného jako dalšího účastníka řízení, aniž by se zabýval otázkou, zda je tento žalovaný ve věci pasivně legitimován. Tato výtka není přiléhavá. Nejvyšší soud ČR například již v usnesení ze dne

21. listopadu 2001, sp. zn. , vyslovil názor, že při rozhodování

o přistoupení dalšího účastníka do řízení podle soud otázku  věcné legitimace tohoto účastníka neřeší (obdobně lze srovnat usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. srpna 2005, sp. zn. ). Otázka věcné legitimace účastníka řízení (jak aktivní, tak pasivní) je otázkou hmotněprávní, kterou, jak správně zmínil již odvolací soud, soud řeší až v konečném rozhodnutí ve věci, a důsledkem případného nedostatku věcné legitimace je (po projednání věci)  zamítnutí žaloby. Námitka, že třetí žalovaný  není v tomto sporu pasivně legitimován, tedy nemůže být důvodem, aby jeho přistoupení do řízení nebylo připuštěno.

Pokud dovolatelé namítají, že přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalovaného nemělo být připuštěno proto, že u něj nejsou (údajně) splněny podmínky řízení, konkrétně, že není v jeho případě dána pravomoc, resp. příslušnost českého soudu, pak odvolací soud se s touto otázkou náležitě vypořádal. Podle  článku 5 odst. 3 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 (na něž odvolací soud ve svém rozhodnutí přiléhavě odkazuje), o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována ve věcech týkajících se protiprávního jednání či jednání, které je postaveno na roveň protiprávnímu jednání, u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události. Podle článku 6 odst. 1 téhož Nařízení osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být též žalována, je-li žalováno více osob společně, u soudu místa, kde má bydliště některý z žalovaných, za předpokladu, že právní nároky jsou  spojeny tak úzce, že je účelné je vyšetřit a rozhodnout o nich společně, aby se zabránilo vydání vzájemně si odporujících rozhodnutí v oddělených řízeních. Odvolací soud správně při svém rozhodování k citovaným ustanovením tohoto Nařízení přihlédl. Přitom naplnění předpokladů obsažených v těchto ustanoveních se podávají jak z obsahu návrhu na zahájení řízení, tak i z obsahu spisu.

Dovolací soud proto uzavírá, že podle jeho názoru v souzené věci nebyl naplněn žádný z dovolateli uplatněných dovolacích důvodů, takže z tohoto zorného úhlu je třeba napadené rozhodnutí hodnotit jako správné. Dovolání žalovaných proto bylo podle

části věty před středníkem zamítnuto.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. listopadu 2009

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu