Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4992/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání   žalovaného   proti   v   záhlaví   označenému   rozsudku,   jímž  Vrchní soud v Olomouci  potvrdil  rozsudek  Krajského  soudu v Brně ze dne 23. listopadu 2006, č. j. -122, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 410 000 Kč s příslušenstvím a náklady řízení (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné  podle   ve znění účinném do 30. června 2009 – dále též jen „“ (srov. čl. II. bod 12. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení  nebyly  v souzené věci naplněny (ve  věci  nebylo  soudem  prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán rozsudek odvolacího soudu  v celém rozsahu)  lze  dovodit,  že jím dovolatel brojí proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé, nebylo  shledáno přípustným ani podle   , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím  výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Dovolatelem předestřená otázka, zda je řízení zatíženo vadou mající za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže „soud věc projedná a rozhodne bez účasti účastníka řízení, jestliže se tento s dostatečným předstihem omluví z jednání ze zdravotních důvodů, pokud je v řízení prokázáno, že tento účastník má dlouhodobé vážné zdravotní problémy, bývá opakovaně hospitalizován a jestliže se z jednání omluvil s poukazem na plánovanou hospitalizaci, kterou doložil bezprostředně po propuštění z nemocničního ošetřování“, stejně jako otázka, zda „uznání části závazku zaplacením části dluhu má vliv na běh nové promlčecí lhůty, či zda nová promlčecí lhůta začne běžet v případě, kdy dojde k uznání závazku písemnou formou“, nejsou otázkami zásadně právně významnými. Je tomu tak proto, že jejich řešení vyplývá přímo ze zákona, konkrétně z ustanovení § 101 odst. 3, § 323 odst. 2 a § 407 odst. 3 obchodního zákoníku, které odvolací soud správně vyložil a na zjištěný skutkový stav správně aplikoval.

Za situace, kdy dovolací soud nedovodil ani žádnou jinou okolnost, pro kterou by shledal, že napadené rozhodnutí má v řešení dovolatelem vymezených otázek zásadní právní význam, lze tak uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž  nařizoval  jednání  ( věta  první ),  pro  nepřípustnost odmítl  [ věta první a o. s. ř].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a , neboť žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. listopadu 2009

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu