Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1900/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce H. G., s.r.o., zastoupeného advokátem, proti žalované O. V., zastoupené  advokátem, o určení neplatnosti výpovědi nájemní smlouvy, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2007, č.j. -93, takto:

I. Dovolání žalobce proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne

27. listopadu 2007, č.j. -93, se zamítá.

II. Dovolání žalobce proti výrokům II. a III. tohoto rozsudku se odmítá.

III. Žalobce je povinen na náhradě nákladů dovolacího řízení žalované zaplatit jejímu zástupci,  advokátu,  částku 12.257,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Praha – západ rozsudkem ze dne 26. dubna 2007, č.j.

-36, určil, že žalobce je nájemcem pozemku parc. č. 417/16 o rozloze 1.744 m2, zapsaného v katastru nemovitostí na LV č. 10001, vedeného Katastrálním úřadem pro S. k., katastrální pracoviště P. – z., který užívá na základě nájemní smlouvy uzavřené se žalovanou dne 30. srpna 1999. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. listopadu 2007, č.j. -93, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na uvedené určení zamítl (výrok I.) Rozhodl též o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II. a III.). Vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 30. srpna 1999 uzavřena nájemní smlouva o nájmu uvedeného pozemku, včetně příjezdové komunikace, sjednaného

na dobu určitou do 31. srpna 2049. Žalovaná tuto smlouvu vypověděla dne 28. června 2006, a to k 31. prosinci 2006, a poté (již po rozhodnutí soudu prvního stupně) dne

17. července 2007 (převzaté žalobkyní dne 9. srpna 2007). Důvodem odstoupení

od předmětné nájemní smlouvy uvedeného na posledním místě je skutečnost, že žalobce dopisem ze dne 1. června 2006 oznámil žalované, že přenechal (v rozporu s článkem VIII. odst. 2 nájemní smlouvy) část dotčeného pozemku do podnájmu společnosti B. C., s.r.o., aniž by si předem vyžádal souhlas pronajímatele.

Na základě provedeného dokazování odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce uzavřel zmíněnou podnájemní smlouvu bez předchozího souhlasu žalované. Podle článku VIII. odst.  2 nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky nájemce není oprávněn dát do podnájmu předmětný pozemek nebo jeho část bez předchozího písemného souhlasu pronajímatele; nevyžádání si tohoto souhlasu zakládá právo pronajímatele odstoupit od smlouvy. Odvolací soud odkázal na ustanovení , podle něhož je nájemce oprávněn dát pronajatou věc do podnájmu, nestanoví-li smlouva jinak (odst. 1). Dá-li nájemce věc do podnájmu v rozporu se smlouvou, pronajímatel má právo odstoupit od smlouvy (odst. 2). Odvolací soud uzavřel, že absencí souhlasu žalované s uzavřením podnájemní smlouvy mezi žalobcem a B. C., s.r.o., vzniklo právo žalované na odstoupení od smlouvy. Protože realizace tohoto práva (žalovanou) byla v řízení prokázána, právní vztah (z nájmu dotčené nemovitosti) mezi žalobcem a žalovanou zanikl.

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupcům účastníků dne 16. ledna 2008, kdy toto rozhodnutí také nabylo právní moci. Uvedené rozhodnutí žalobce napadl dne 13. března 2008 včasným dovoláním.

Žalobce dovolání podává z důvodů podle ustanovení a odst. 3 , neboť má zato, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Je přesvědčen, že hmotně právní úkon žalované spočívající v odstoupení od smlouvy byl učiněn zcela účelově a v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Odkazuje na článek VIII. odst. 2 nájemní smlouvy a vyslovuje přesvědčení, že odvolací soud pochybil, pokud výraz „dát do podnájmu“ vyložil významově shodně „s uzavřením podnájemní smlouvy“. Žalovaná, pokud tvrdila, že od nájemní smlouvy platně odstoupila, byla povinna prokázat, že žalobce dal předmětný pozemek do podnájmu, nikoliv, že byla pouze uzavřena podnájemní smlouva. Dovolatel je přesvědčen, že není podstatné, zda bez souhlasu pronajímatele došlo k uzavření podnájemní smlouvy, ale zda taková smlouva také nabyla účinnosti, a zda podnájemce začal skutečně pozemek užívat. Dovolatel též nesouhlasí s tím, jak bylo odvolacím soudem rozhodnuto o nákladech řízení. Navrhuje proto, aby napadený rozsudek byl zrušen, a aby byla věc vrácena Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

K dovolání se vyjádřila žalovaná podáním ze dne 16. září 2009 a navrhla jeho odmítnutí.

Dovolací soud při posouzení podaného dovolání přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Uvážil, že dovolání směřuje proti výroku ve věci samé, bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení , stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením , je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením a je přípustné podle ustanovení

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) poté rozsudek Krajského soudu v Praze přezkoumal ve výroku ve věci samé v souladu s ustanovením až 3 a dospěl k závěru, že toto dovolání není důvodné.

Z ustanovení vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tyto vady však z obsahu spisu seznány nebyly.

Dovolatel uplatňuje především dovolací důvod ve smyslu ustanovení , který se vztahuje na případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, t.j. je poznamenáno nesprávným právním posouzením. Jde o omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, kdy soud buď použije jiný právní předpis, než který měl správně použít nebo sice aplikuje správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyloží. O tento případ však v souzené věci nejde, když samotné dovolání neuvádí nic, co by ve skutečnosti užití tohoto ustanovení v souvislosti s aplikací na věc se vztahujícího ustanovení odůvodňovalo. Skutečností totiž je, že základem rozhodnutí odvolacího soudu byla skutková zjištění vztahující se k obsahu již zmíněných smluv, a to jak nájemní, tak i podnájemní.

Podle ustanovení je-li dovolání přípustné podle a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a 238a ), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Tento dovolací důvod se vztahuje k pochybením soudů ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutková zjištění a z nich vyplývající skutkový závěr, jenž byl podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu, jsou vadné. Musí jít o skutkový závěr, na jehož základě odvolací soud věc posoudil po stránce právní, a který nemá oporu v provedeném dokazování.

Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá ustanovení § 132, protože

-soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo,

-soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, nebo vyšly za řízení najevo,

-v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor,

-nebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z až

Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro skutkový závěr o věci a tím i

pro posouzení věci z hlediska hmotného (popřípadě i procesního) práva (viz , Komentář, II. díl, JUDr. Jaroslav Bureš, JUDr. Lubomír Drápal,

JUDr. Zdeněk Krčmář, JUDr. Michalů Mazanec, 6. vydání 2003, C.H.BECK, str. 1067, násl.)

Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, odvolací soud své rozhodnutí založil

na konkrétních skutkových zjištěních vyplývajících z konkrétně provedených důkazů. Své rozhodnutí v tomto smyslu též řádně odůvodnil. Nelze pak dovodit, že by byly splněny předpoklady naplnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení

Z hlediska podaného dovolání tak nebyly naplněny dovolatelem uplatněné dovolací důvody ve smyslu ustanovení a odst. 3 Je tedy třeba uzavřít, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé je správné. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) proto dovolání zamítl ( věta před středníkem ).

Žalobce dovoláním výslovně napadá i výroky rozsudku odvolacího soudu

o nákladech řízení. Z ustanovení až však nevyplývá, že by proti takovémuto rozhodnutí bylo dovolání přípustné. Dovolací soud proto podané dovolání žalobce v této části z tohoto důvodu odmítl ( ve spojení s téhož zákona).

Rozhodoval, aniž nařídil jednání ( věta prvá ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta první ve spojení s a , když v dovolacím řízení žalované vznikly náklady spojené s jejím zastoupení advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 10.000,- Kč (srov. , , a ve znění po novele provedené účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč ( ve znění po novele provedené ). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 10.300,- Kč, která je po úpravě o 19% daň z přidané hodnoty představována částkou 12.257,- Kč (137 odst. 3 ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. listopadu 2009

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu