Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 439/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně C. W., a. s., proti žalované E., spol. s r. o., o zaplacení 124.000,- Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. září 2007, č. j. -107, ve znění opravného usnesení ze dne 6. září 2007, č. j. -118, takto:

I.          Dovolání se zamítá.

II.         Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. července 2006,                                          č. j. -53, ve znění usnesení ze dne 7. září 2006, č. j. -66, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 124.000,- Kč (výrok I.), dále na nákladech řízení částku 9.740,50 Kč (výrok II.) a konečně České republice na nákladech řízení 4.120,44 Kč (opravený výrok III.).

Předmětem řízení byl doplatek ceny zboží (řeziva), dodaného žalobkyní žalované v roce 2001.

Soud prvního stupně dovodil, že potvrzení o zaplacení předmětné dlužné částky ve formě příjmového pokladního dokladu z 14. 2. 2002 „postrádá nutnou důkazní sílu v porovnání s ostatními důkazy v řízení provedenými (svědeckými výpověďmi) a nelze tudíž na něm vystavět závěr o tom, že žalovaná svou povinnost uhradit žalovanou částku splnila“. Nebylo prokázáno, že by spornou částku od zástupce žalované převzal kterýkoliv zaměstnanec žalobkyně, ani že by zástupce žalované vůbec nějakou částku na provozovně žalobkyně dne 14. 2. 2002 někomu předal. Na souzenou věc nelze proto nahlížet ani skrze ustanovení § 16 obchodního zákoníku  (dále též „obch. zák.“) upravujícího tzv. nezmocněné jednatelství.

Soud prvního stupně z uvedených důvodů žalobě v celém rozsahu vyhověl.

K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci rozsudkem v záhlaví označeným změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl (výrok I.). Současně rozhodl o nákladech řízení včetně řízení odvolacího (výroky II.- IV.).

Odvolací soud konstatoval, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že na původní celkovou vyfakturovanou kupní cenu 154.239,- Kč žalovaná uhradila žalobkyni část kupní ceny ve výši 30.239,- Kč (ohledně této částky bylo po částečném zpětvzetí žaloby řízení zastaveno), sporným zůstal zbytek kupní ceny 124.000,- Kč.

Odvolací soud především vytkl soudu prvního stupně, že v důsledku svého nesprávného právního názoru, že v dané věci nelze aplikovat obch. zák., nepoučil žalovanou podle (dále též jen „“). Odvolací soud proto v zájmu zjednání nápravy  u odvolacího jednání poučil žalovanou, že s ohledem na námitku žalobkyně, týkající se pravosti a správnostiy ze dne 14. 2. 2002, doposud neunesla důkazní břemeno o tom, že spornou částku předal její zástupce neznámé ženě v provozovně žalobkyně, která vystavila předložený příjmový doklad.

Odvolací soud částečně doplnil a částečně zopakoval dokazování a vyšel z účastnického výslechu J.K., v rozhodné době jednatele žalované, a zejména pak z příjmového pokladního dokladu ze dne 14. 2. 2002. Z tohoto dokladu zjistil, že v kolonce „Firma“ je razítko právního předchůdce žalobkyně L.s., J. l., a. s., divize P., středisko přidružené dřevařské výroby V., a dále je uvedeno IČ a DIČ. Doklad zní na částku      124.000,- Kč, vypsanou číslicemi i slovy, s tím, že byla přijata od E. s. r. o., V kolonce „Účel platby“ je uvedeno, že jde o doplatek faktury č. 313002861, v kolonce „Přijal“ je nečitelný podpis, dále je na dokladu razítko „Zaúčtováno“ a rukou dopsáno „VP-5“. Nahoře je předtištěno číslo „199“.

Na základě učiněných zjištění dospěl odvolací soud k jiným závěrům, než soud prvního stupně. Za zásadní důkaz odvolací soud považoval příjmový pokladní doklad ze dne 14. 2. 2002, o němž žalobkyně tvrdila, že byl zfalšován, avšak odvolací soud to neměl za prokázané, neboť, i když v dokladu není uvedeno číslo dokladu a další razítko právního předchůdce žalobkyně, doklad je zcela určitý, když z něj vyplývá, jaká částka byla zaplacena, od koho byla přijata a je tu uveden účel platby jako doplatek na odkázanou fakturu. Razítko právního předchůdce žalobkyně je v kolonce „Firma“, přičemž žalobkyně nedokázala vysvětlit, jak se na doklad dostalo. Podle názoru odvolacího soudu není podstatné, že se nepodařilo identifikovat podpis v kolonce „Přijal“, neboť i když bylo prokázáno, že tento podpis nepatří žádnému za zaměstnanců, kteří tehdy v provozovně pracovali, mohl tak učinit někdo jiný (§ 16 obch. zák.).

Odvolací soud uzavřel, že žalovaná prokázala, že spornou částku dne 14. 2. 2002 žalobkyni zaplatila a proto rozsudek soudu prvního stupně změnil na zamítavý ( ).

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, a to výslovně do výroku I. a jako dovolací důvody uplatňuje důvody podle a b) a .

Vady odvolacího řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci spatřuje dovolatelka v tom, že odvolací soud vycházel z jiného skutkového základu, než soud prvního stupně, aniž postupoval podle a zopakoval důkazy, popř. je doplnil, a to ve vztahu ke svědeckým výpovědím, podaným před soudem prvního stupně. Odvolací soud rovněž přihlédl k novým skutečnostem, a to tvrzením žalované i když nebyly žalovanou odpovídajícím způsobem uplatněny a prokázány.

Nesprávné právní posouzení věci podle podle dovolatelky spočívá v tom, že odvolací soud aplikoval obch. zák. a důkazní břemeno přenesl na žalobkyni.

Dovolací důvod podle podle názoru dovolatelky záleží v tom, že provedená skutková zjištění nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování, protože odvolací soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených výpovědí nevyplynuly a ve výsledném hodnocení důkazů včetně účastnické výpovědi žalované jsou rozpory.

Dovolatelka se domnívá, že žalovaná neprokázala žádným z předložených důkazů – vyjma vlastní doplněné účastnické výpovědi  - že v provozovně žalobkyně vůbec došlo dne 14. 2. 2002 k předání a převzetí předmětné hotovosti, ani že nevěděla či nemohla vědět, že jednající osoba (nějaká žena) není oprávněna převzít hotovost na úhradu faktury a vystavit potvrzení. Předmětný příjmový doklad není vyplněn řádným způsobem, jak to prokázala žalobkyně nepřímo dalším příjmovým dokladem,  předloženým žalovanou.

Dovolatelka má za to, že žalovaná neunesla důkazní břemeno ohledně použití § 16 obch. zák. Při hodnocení důkazů nelze považovat účastnickou výpověď J.K., navíc rozporuplnou a zčásti nepravdivou, za důležitější, než svědecké výpovědi několika svědků, zaměstnanců žalobkyně, že se zástupcem žalované nejednali, nepřevzali od něj peníze a ani ho neznají. Žádný z těchto svědků nepotvrdil, že příjmový pokladní doklad vyplnil, podepsal a převzal v daný den od zástupce žalovaného spornou částku.

Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ), po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou – účastníkem řízení, zastoupeným advokátem, ve stanovené dvouměsíční lhůtě, konstatoval, že dovolání je přípustné, jelikož směřuje proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku I., jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ( ).

Dovolání však není důvodné.

Pokud jde o první dovolací důvod, dovolatelkou uplatňovaný, nelze dospět k závěru, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí  ( ). Odvolací soud zčásti zopakoval důkazy, provedené v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkový závěr vychází nikoli z jiného zjištění skutkového stavu, nýbrž z jiného hodnocení důkazů, jmenovitě příjmového dokladu ze dne 14. 2. 2002.

Odvolací soud hodnotil všechny důkazy, provedené v řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím, jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti ve smyslu a jeho hodnocení výsledků dokazování nelze vytknout pochybení. Přitom odvolací soud vycházel jak z dokazování, provedeného soudem prvního stupně, a z jeho skutkových zjištění, tak i z vlastního dokazování a z něj učiněných skutkových zjištění. Rozhodující důkaz pokladním příjmovým dokladem z 14. 2. 2002, na němž v podstatě odvolací rozhodnutí spočívá, odvolací soud zopakoval.

Důvod nesprávného právního posouzení dle , tvrzený dovolatelkou, taktéž není naplněn. Odvolací soud správně aplikoval ustanovení obch. zák., které upravuje nezmocněné jednatelství osoby v provozovně podnikatele. Nelze se ztotožnit ani s námitkou dovolatelky, že provedená skutková zjištění odvolacího soudu nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování ( ). Napadené rozhodnutí je v zásadě založeno na hodnocení příjmového pokladního dokladu, tj. listinného důkazu, jeho náležitostí a obsahu, takže nelze vytýkat odvolacímu soudu, že vzal v úvahu skutečnosti, které z uvedeného důkazu nevyplynuly. To, že odvolací soud měl uvěřit jinému svědkovi, resp. že neměl určitému svědkovi uvěřit, nelze na základě předmětného dovolacího důvodu namítat.

Samotné hodnocení důkazů nelze napadnout dovolacím důvodem podle . Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat, jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů podle , jen ze způsobu, jakým soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není ani možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, například namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění apod.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání jako nedůvodné zamítl ( věta před středníkem ), aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a , když dovolatelka neměla v řízení úspěch, přičemž žalované podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v řízení o dovolání nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. listopadu 2009

JUDr. František F a l d y n a, CSc

předseda senátu