Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 52/2022-24

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 14 497,21 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 14 497,21 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 626,53 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 14 497,21 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 626,53 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 13 808,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 626,53 Kč od datum do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 689,09 Kč a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že na základě návrhu, označeného„ Žádost/ Smlouva o úvěru“ ze dne datum, byla nejprve mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem uzavřena smlouva o úvěru na spotřebitelské zboží, kdy byla přesně stanovena výše a počet splátek. V souladu s touto žádostí o úvěru byla žalovaná zařazena do seznamu žadatelů o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty. Žalobkyně tuto žádost vyhodnotila kladně a zaslala žalované tzv. příjmení příjmení, ve kterém je kreditní karta a informacemi o smlouvě, sazebník, pojistné podmínky, podmínky ke kartě apod. Tímto procesem byla ve smyslu ustanovení čl. 12, odst. 1 Obchodních podmínek uzavřena smlouva o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty číslo, na základě které byl žalované poskytnut revolvingový úvěr ve výši 20 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou Obchodní podmínky smlouvy o úvěru a smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty právnická osoba s. r. o. a sazebník poplatků právnická osoba s. r. o. K prvnímu čerpání úvěrového rámce prostřednictvím úvěrové karty došlo ze strany žalované dne datum. Karta je úvěrovou kartou, která umožňuje žalované opakovaně čerpat peněžní prostředky až do výše poskytnutého úvěrového rámce s tím, že splácením zůstatku ze strany žalované se tento úvěrový rámec v odpovídající výši obnovuje. Žalované byly celkem poskytnuty peněžní prostředky ve výši 26 063,48 Kč. Vzhledem k opakovanému porušování smlouvy, když se žalovaná dostávala do prodlení s úhradou měsíčních splátek, byly jí zaslány upomínky k úhradě dlužných částek včetně příslušenství a včetně smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátky a poplatku za odeslání upomínky. Na tyto upomínky žalovaná nereagovala. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou více jak tří měsíčních splátek, žalobkyně sdělila žalované dopisem ze dne datum, že došlo k zesplatnění všech závazků žalované vyplývající ze smlouvy dnem datum. Žalovaná byla tímto dopisem zároveň vyzvána, aby uhradila dlužnou částku do 10 dnů, což neučinila. Ke dni podání žaloby dluží žalovaná částku 14 497,21 Kč, která se skládá ze splátek splatných do zesplatnění ve výši 6 890,96 Kč, doplatku jistiny ve výši 6 535,57 Kč (vypočten jako čerpaná částka mínus jistina z neuhrazených splátek ke dni zesplatnění celého dluhu), smluvní pokuty ve výši 689,09 Kč (vypočtena jako 10 % z dlužných splátek, které žalovaná neuhradila řádně a včas), úroku z prodlení ve výši 181,59 Kč a poplatku za odeslání sdělení o zesplatnění všech závazků žalované ve výši 200 Kč (účtován v důsledku prodlení žalované s úhradou více jak tří měsíčních splátek). Na předžalobní upomínku žalovaná nereagovala a do dnešního dne dlužnou částku neuhradila.

3. Usnesením soudu ze dne 19. 4. 2022, č. j. -9 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala dle o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet úvěr včetně příslušenství a dále aby uvedla, jakou celkovou částku žalovaná k dnešnímu dni uhradila.

4. Žalobkyně v doplnění žaloby ze dne datum uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti vychází zejména z informací, které si sama aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především těch neveřejných, a to vyhodnocením informací získaných především z nebankovních registrů (NRKI, Registr rizikových subjektů Komerční banky), registru příjmení (registr dlužníků, členy jsou zejména banky, pak nebankovní finanční instituce, telefonní operátoři atd.), ostatních registrů a databází (interní platební morálka klienta, interní příjmení příjmení společnosti právnická osoba, insolvenční rejstřík, neplatné doklady MV ČR, evidence adres obecních/městských úřadů, registr hledaných osob, centrální evidence exekucí), z příjmů žalované, výdajů žalované, výdajů na splátky úvěrů, finanční rezerva – disponibilní příjem, demografických a statistických informací (skóringový model). V dané věci žalobkyně zjistila, že žalovaná nemá žádné dluhy po splatnosti, proti žalované nebylo zahájeno insolvenční řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení její schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku. Žalovanou předložený průkaz totožnosti nebyl evidovaný v databázi neplatných dokladů, trvalé bydliště žalované se nenacházelo na adrese obecního nebo městského úřadu a proti žalované nebyla vedena žádná exekuce. Žalobkyně má za to, že tvrdila a prokázala skutečnosti rozhodné pro vyhovění její žaloby, že žalovaná bude schopna platit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

5. Na výzvu soudu ze dne datum, jakou celkovou částku žalovaná k dnešnímu na předmětný úvěr uhradila, žalobkyně dne datum sdělila, že má za to, že by výši celkové uhrazené částky měla tvrdit a prokázat žalovaná v rámci své procesní obrany.

6. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná. K jednání, nařízenému na datum, se žalovaná nedostavila, svou neúčast neomluvila. Právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil a navrhl, aby soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.

7. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne datum Smlouvu o úvěru č. SU4001797798, jejímž předmětem bylo financování nákupu zboží a následně smlouva o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty číslo na základě které byl žalované poskytnut revolvingový úvěr ve výši 20 000 Kč RPSN činila 35,97 % a roční úroková sazba činila 24,71 %. Způsob určení první splatnosti měsíční splátky je uveden v úvěrových podmínkách. Z úvěrových podmínek vyplývá, že o konkrétní výši měsíční splátky a její splatnosti bude úvěrovaný informován ve výpisu z účtu a v SMS zprávě před řádnou splátkou. Povinnost platit měsíční splátky vzniká okamžikem alespoň částečného čerpání peněžních prostředků z úvěrového rámce. Součástí měsíčních splátek jsou úroky a poplatky. Výše měsíční splátky a měsíční úrokové sazby se stanovení v závislosti na rozdílu mezi čerpanou výši úvěrového rámce a splacenou výší úvěrového rámce. Pokud je úvěrový rámce čerpán poprvé v období mezi prvním a pátým dnem v měsíci, bude první měsíční splátka splatná patnáctého dne téhož měsíce. Pokud je úvěrový rámec poprvé čerpán mezi šestým a posledním dnem v měsíci, bude první měsíční splátka splatná patnáctého dne následujícího měsíce. Splatnost následujících měsíčních splátek je vždy k patnáctému dni následujícího měsíce. Smlouva o úvěrovém rámci se sjednává na dobu neurčitou. Dostane-li se úvěrovaný do prodlení s úhradou tří a více měsíčních splátek ze smlouvy o úvěrovém rámci a neuhradí-li veškeré dlužné částky ani poté, co bude vyzván k zaplacení, může úvěrující prohlásit jistinu úvěru za okamžitě splatnou. Pokud se dlužné částky stanou okamžitě splatnými, je povinností dlužníka zaplatit žalobkyni jednorázovou smluvní pokutu ve výši 10 % z částky, která se rovná součtu neuhrazeného úvěru. Za oznámení o okamžité splatnosti úvěru, je dlužníkovi naúčtován poplatek ve výši 200 Kč. Žalované byly celkem poskytnuty peněžní prostředky ve výši 26 063,48 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná dostávala do prodlení s úhradou měsíčních splátek, žalobkyně dopisem ze dne datum úvěr ke dni datum zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradu dlužné částky do 10 dnů. Ke dni podání žaloby dluží žalovaná částku ve výši 14 497,21 Kč. Tato částka se skládá ze splátek splatných do zesplatnění ve výši 6 890,96 Kč, doplatku jistiny ve výši 6 535,57 Kč, smluvní pokuty ve výši 689,09 Kč, úroku z prodlení ve výši 181,59 Kč a poplatku za odeslání sdělení o zesplatnění všech závazků žalované ve výši 200 Kč.

8. Podle ustanovení , (dále také ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení , , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení , 2 , , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení , která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení a násl. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení písmeno d) , zatímco žalovaná při uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v  ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky , z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. příjmení je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu , neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

16. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne datum zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

17. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

18. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – číslo a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení , soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

19. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že řádně prověřovala bonitu žalované, na základě čehož posoudila úvěruschopnost žalované, ve smyslu ustanovení Žalobkyně soudu nepředložila žádné y prokazující skutečné příjmy a výdaje žalované (pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu, doklady o výši nákladů na bydlení), vycházela pouze z údajů, které uvedla sama žalovaná, které si nijak neověřovala. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení

20. Jelikož soud posoudil smlouvu jako neplatnou z výše uvedených důvodů, bylo by možno nárok žalobkyně posoudit podle ustanovení a následujících z titulu bezdůvodného obohacení. Zástupce žalobkyně byl soudem při jednání poučen o jiném právním názoru soudu v souladu s ustanovením a současně byl vyzván, aby doplnil tvrzení k tomu, zda vzniklo žalované bezdůvodné obohacení a v jaké výši a k tomuto tvrzení předložil důkazy, z nichž by bylo zjistitelné, jakou částku žalovaná od žalobkyně obdržela a jakou částku jí vrátila, přičemž rozdíl těchto částek by měl tvořit bezdůvodné obohacení žalované vůči žalobkyni dle , které je povinna vydat.

21. Z žalobních tvrzení a dokladů, které žalobkyně předložila, bylo zjištěno, že žalovaná vyčerpala částku ve výši 26 063,48 Kč, žalobkyni již zaplatila částku ve výši 39 200 Kč (součet řádků označených„ Platba“ dle předloženého výpisu). Žalovaná tedy vrátila žalobkyni celou poskytnutou jistinu z neplatné smlouvy v souladu s ustanovením , proto žalobkyni právo na jakékoli další úhrady z neplatné smlouvy nenáleží. Z tohoto důvodu soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy nevznikla žalované žádná další povinnost, než vrátit to, co získala, což již učinila.

22. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením , podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná byla v řízení úspěšná, nicméně podle obsahu spisu jí žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.