Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 4444/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalované se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalované proti výroku rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 6. 2008, č. j. -130, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 17. 1. 2008, č. j. -77, ve věci samé [ve výroku o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalobkyni podáním žalované z  26. 5. 2006 podle ustanovení ve znění účinném do 31. 12. 2006] není přípustné podle ustanovení , [ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „ “), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony], a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Odvolací soud vycházel při právním posouzení věci z ustálené judikatury soudů, podle níž, rozhodne-li zaměstnavatel nebo příslušný orgán o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce, není nadbytečnost zaměstnance, kterému byla dána výpověď z pracovního poměru podle ustanovení (ve znění do 30. 12. 2006), v příčinné souvislosti s tímto rozhodnutím, jestliže předpokládané (organizační změnou stanovené) snížení stavu zaměstnanců má nastat jinak (bez nutnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí), například v důsledku výpovědi podané jiným zaměstnancem nebo uplynutím sjednané doby v pracovním poměru uzavřeném na dobu určitou u jiných zaměstnanců (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 45, ročník 2005, anebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 10. 2007, sp. zn. , který  z něj vychází a na který správně poukazuje také odvolací soud).

I když žalovaná v dovolání uvedla, že jeho přípustnost dovozuje z ustanovení a že uplatňuje – vedle dovolacího důvodu podle ustanovení – dovolací důvod podle ustanovení , právní závěry odvolacího soudu nezpochybňuje. Z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání – srov. ) totiž vyplývá, že žalovaná – kromě námitky, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (spočívající v tvrzení, že odvolací soud „nezopakoval dokazování, ačkoliv existovaly indicie svědčící o nesprávnosti skutkového posouzení věci soudem prvního stupně“, a nepostupoval  podle ustanovení a ) – podrobuje kritice pouze skutková zjištění odvolacího soudu, z nichž napadený rozsudek vychází. Dovolatelka nesouhlasí se skutkovým závěrem odvolacího soudu (ohledně stavu pedagogických pracovníků ke dni účinnosti přijaté organizační změny – 1. 9. 2006, zejména s tím, že pracovní poměr L. P. uzavřený na dobu určitou trval - podle shodného tvrzení účastníků ve smyslu ustanovení - do 31. 8. 2006) a s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlédl a jak tyto důkazy hodnotil; uplatňuje tedy dovolací důvod podle ustanovení  K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení   , přihlédnuto (srov. též právní názory vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).

Žalovaná podává dovolání - jak výslovně uvádí – „do všech výroků“ rozsudku odvolacího soudu, tedy také do výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení, a do výroku  o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Dovolání žalované proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, které mají z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení (srov. ), není rovněž přípustné (srov. až   ), a to bez ohledu na to, zda jde o měnící či potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení nebo o výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).

Protože dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení , Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátem náklady (spojené s jejím vyjádřením k dovolání, v němž navrhla jeho odmítnutí), které spočívají v paušální odměně ve výši 1.875,- Kč [srov. , , , , ve znění , č. , č. a č. ] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. ve znění , č. , č. , č. a č. ), tedy celkem 2.175,- Kč; náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a paušální částky náhrady výdajů k nákladům řízení nepatří, neboť advokát JUDr. A. K., který žalobkyni zastupoval, v rozporu s ustanovením ve znění , č. , č. , č. a č. nepředložil soudu - jak je zřejmé z obsahu spisu - osvědčení o registraci plátce daně z přidané hodnoty vydané příslušným správcem daně. Protože dovolání žalované bylo odmítnuto, soud jí ve smyslu ustanovení věty první, a uložil, aby tyto náklady žalobkyni nahradila. Přiznanou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 2.175,- Kč je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. listopadu 2009

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu