Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 5413/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce R. M. a.s., zastoupeného advokátem, proti žalovanému JUDr. V. K., zastoupenému advokátkou, o 2.954.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. srpna 2007 č.j. -313, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 2.954.000,- Kč s 3% úrokem z prodlení z částky 1.914.000,- Kč od 1.7.2004 do zaplacení a z částky 1.040.000,- Kč od 1.11.2004 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že obchodní společnost J. s.r.o., poskytla na základě smlouvy ze dne 4.2.2002 žalovanému půjčku ve výši 10.000.000,- Kč, a to ve třech platbách (ke dni 8.2.2002 ve výši 5.000.000,- Kč, ke  dni 12.3.2002 ve výši 2.500.000,- Kč a ke dni 29.3.2002 ve výši 2.500.000,- Kč) s tím, že žalovaný se zavázal vrátit půjčku včetně sjednaných úroků ve výši 7,3% ročně nejpozději do 30.6.2004, a že žalobce nabyl tuto pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20.9.2004. Žalovaný uhradil půjčku 10.000.000,- Kč žalobci až dne 12.10.2004, nezaplatil však úroky z půjčky, které činily ke dni 12.10.2004 1.914.000,- Kč, a ani smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení, která byla sjednána ve smlouvě o půjčce a která činila ke dni 12.10.2004 1.040.000,- Kč. Žalobce požadoval rovněž zaplacení úroku z prodlení, neboť žalovaný nesplnil své závazky ze smlouvy řádně a včas.

Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 16.11.2005 č.j. -75 řízení co do částky 1.855.131,- Kč z důvodu částečného zpětvzetí žaloby zastavil, žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci 1.109.869,- Kč s 3% úrokem z prodlení z částky 1.914.000,- Kč od 1.7.2004 do 31.10.2004, z částky 2.954.000,- Kč od 1.11.2004 do 13.6.2005, z částky 1.161.149,- Kč od 14.6.2005 do 17.6.2005 a z částky 1.109.869,- Kč od 18.6.2005 do zaplacení, zamítl žalobu co do 3% úroku z prodlení z částky 1.040.000,- Kč od 1.7.2004 do 31.10.2004, a rozhodl, že žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 73.760,- Kč a že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 134.989,- Kč k rukám \"zástupce žalobce\". Dovodil, že žalovanému byla poskytnuta půjčka ve výši 10.000.000,- Kč, kterou včas nevrátil, čímž se dostal do prodlení, a že žalobce se proto oprávněně domáhá zaplacení dohodnutého úroku z půjčky ve výši 7,3% ročně (ke dni zaplacení jistiny dne 12.10.2004 činil 1.914.000,- Kč), dohodnuté smluvní pokuty pro případ prodlení ve výši 0,1% denně z dlužné částky za každý den prodlení (ve výši 1.040.000,- Kč) a také \"zákonem stanovených úroků z prodlení z dlužné částky tak, jak se zvyšovala poskytnutými prostředky a následně snižovala postupnými úhradami\". Předmětem postoupení pohledávky byla nejen samotná jistina pohledávky, ale také veškeré příslušenstvím a další práva s ní spojená, tedy i právo na smluvní pokutu.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 30.1.2006 č.j. -105 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 1.109.869,- Kč s příslušenstvím a ve výroku o náhradě nákladů řízení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že rozhodnutí je pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů nepřezkoumatelné.

Okresní soud v Českých Budějovicích - poté, co usnesením ze dne 13.2.2006 č.j. -111 opravil první z výroků svého rozsudku ze dne 16.11.2005 č.j. -75 tak, že se řízení co do částky 1.844.131,- Kč zastavuje a že se připouští změna žaloby ze dne 24.8.2005, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 1.109.869,- Kč s 3% úrokem z prodlení z částky 2.954.000,- Kč od 1.7.2004 do 13.6.2005, z částky 1.161.149,- Kč od 14.6.2005 do 17.6.2005 a z částky 1.109.869,- Kč od 18.6.2005 do zaplacení - rozsudkem ze dne 17.3.2006 č.j. -117 žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci 1.109.869,- Kč s 3% úrokem z prodlení z částky 1.914.000,- Kč od 1.7.2004 do 31.10.2004, z částky 2.954.000,- Kč od 1.11.2004 do 13.6.2005, z částky 1.161.149,- Kč od 14.6.2005 do 17.6.2005 a z částky 1.109.869,- Kč od 18.6.2005 do zaplacení, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 192.435,- Kč k rukám \"zástupce žalobce\". Dovodil, že žalobce je na základě smlouvy o postoupení pohledávky věřitelem žalovaného, že žalovaný včas nevrátil poskytnutou půjčku ve výši 10.000.000,- Kč a dostal se tak od 1.7.2004 do prodlení se splněním dluhu a že žalobce má nárok na zaplacení dohodnutého úroku ve výši 7,3% ročně od poskytnutí jednotlivých splátek půjčky a dohodnuté smluvní pokuty ve výši 0,1% denně za každý den prodlení od 1.7.2004 do 12.10.2004 i na zákonem stanovené úroky z prodlení z těchto dluhů. Ke dni zaplacení jistiny dne 12.10.2004 činil sjednaný úrok 1.914.000,- Kč a smluvní pokuta 1.040.000,- Kč, úhradami zaplacenými v průběhu řízení 13.6.2005 a 17.6.2005 se snížil celkový dluh na částku 1.109.869,- Kč. Soud prvního stupně současně dovodil, že předmětem postoupení byla nejen jistina pohledávky, ale také veškeré příslušenství a další práva s ní spojená, tedy smluvní úroky a právo na smluvní pokutu. Námitku žalovaného, že pro neposkytnutí celé dohodnuté částky 20.000.000,- Kč nemohl realizovat účel, pro který byla půjčka sjednána - nabytí obchodního podílu společnosti G., s. s r.o., odmítl soud prvního stupně s odůvodněním, že \"nikde ve smlouvě není sjednáno, že, pokud by nebyly za tímto účelem peníze použity nebo by se účel půjčení peněz nepodařilo realizovat, že by žalovaný nemusel poskytnuté prostředky vracet či by se prodlužovala splatnost půjčky\", navíc že se žalovaný ani na věřiteli doplacení zbývající dohodnuté částky nedomáhal. Z dokazování dále soud prvního stupně zjistil, že tu sice byla \"řada dalších na sebe navazujících smluv mezi různými subjekty\", že však tyto smlouvy \"nebyly z právního hlediska propojeny, takže na ně nelze odkazovat, a že povinnost žalovaného vrátit půjčenou částku nebyla podle smlouvy žádným způsobem vázána na vrácení finančních prostředků žalovanému manžely B.\". Okolnosti uváděné žalovaným ohledně pozadí transakce neshledal soud prvního stupně důvodem pro zamítnutí žaloby ani z titulu dobrých mravů a uzavřel, že neposkytnutí půjčky v celém dohodnutém rozsahu nelze považovat za neposkytnutí součinnosti při jejím vrácení ve smyslu ustanovení .

K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 11.8.2006 č.j. -154 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v tom, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky přešla na žalobce pohledávka původního věřitele, včetně práva na zaplacení smluvní pokuty ve sjednané výši, avšak jen tehdy, jestliže původní věřitel právo na smluvní pokutu při převádění pohledávky opravdu měl, tedy zda toto právo původního věřitele nebylo v rozporu s dobrými mravy. Soud prvního stupně neprovedl žalovaným navrhované důkazy (výslechem manželů B. a pana S. a smlouvou o převodu obchodního podílu), kterými se domáhal, aby bylo dostatečně zjištěno, zda uplatnění práva na smluvní pokutu je v rozporu s dobrými mravy. Závěr o tom, že žalovaným uváděné okolnosti nejsou důvodem pro zamítnutí žaloby ani z důvodu dobrých mravů, považoval proto odvolací soud za předčasný.

Okresní soud v Českých Budějovicích poté rozsudkem ze dne 18.5.2007 č.j. -253 žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci 1.109.869,- Kč s 3% úrokem z prodlení z částky 1.040.000,- Kč od 1.11.2004 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, zamítl žalobu co do 3% úroku z prodlení z částky 1.914.000,- Kč od 1.7.2004 do 13.6.2005, z částky 1.121.149,- Kč od 14.6.2005 do 17.6.2005 a z částky 69.869,- Kč od 18.6.2005 do zaplacení, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 330.994,35 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám \"zástupce žalobce\". Opětovně dovodil, že žalovaný nevrátil poskytnutou půjčku včas a tím se dostal od 1.7.2004 do prodlení, že žalobci náleží zaplacení dohodnutého úroku ve výši 7,3% ročně od poskytnutí jednotlivých splátek půjčky do zaplacení celé jistiny dne 12.10.2004 (celkem 1.914.000,- Kč) a smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z částky 10.000.000,- Kč za každý den prodlení od 1.7.2004 do 12.10.2004 (1.040.000,- Kč) a zákonem stanovených úroků z prodlení ze smluvní pokuty. Žalobu zamítl co do úroku z prodlení ze sjednaného úroku, neboť to zákon ani dohoda neumožňuje, když nezaplacením úroků se dlužník dostává do prodlení s plněním příslušenství, nikoliv do prodlení s plněním vlastního dluhu (jistiny). Uvedl, že úhradami ze dne 13.6.2005 a 17.6.2005 snížil žalovaný celkový dluh na částku 1.109.869,- Kč a úrok z prodlení ve výši 3% ze smluvní pokuty stanovil soud prvního stupně podle účinného v době, kdy se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením smluvní pokuty 1.040.000,- Kč, tj. ke dni 1.11.2004 (po marném uplynutí lhůty stanovené dopisem ze dne 19.10.2004). Soud prvního stupně dále dovodil, že předmětem postoupení pohledávky na žalobce byla nejen samotná jistina pohledávky, ale i veškeré příslušenství a další práva s ní spojená, a tedy též nárok na smluvní pokutu. Z doplněného dokazování dospěl k závěru, že uplatnění práva na smluvní pokutu nebylo v rozporu s dobrými mravy, že žalovaný věděl, co \"podepsal a co na něm může být podle písemné smlouvy vymáháno, pokud by nesplnil povinnosti tam stanovené\", a že žalovaný, nepodepsal-li dodatek, který měl prodloužit splatnost půjčky do 30.9.2004, musel vědět, že \"platí původní termín a že ho musí dodržet\". Soud prvního stupně rovněž dovodil, že vrácení půjčky ze strany žalovaného nebylo vázáno na to, kdy manželé B. vrátí žalovanému finanční prostředky po odstoupení od smlouvy o převodu obchodního podílu, ani na to, zda a jak se podaří realizovat myšlenku nákupu obchodního podílu, a že žalovaný měl povinnost vrátit půjčené peníze v dohodnutém termínu. Vedle smlouvy o půjčce uzavřené s žalovaným byla uzavřena \"v rámci určitého podnikatelského záměru televize P. (nakoupením obchodních podílů získat vliv v regionálních televizích)\" řada dalších na sebe navazujících smluv mezi dalšími subjekty, které však \"z právního hlediska nebyly propojeny, takže na ně nelze odkazovat\". Ani to, že nakonec sešlo z nákupu obchodního podílu v G. s. s r.o. provozující T. G., a že tudíž nemohlo dojít k započtení obchodního podílu na předmětnou půjčku 10.000.000,- Kč, nemůže mít za následek to, že by vymáhání smluvní pokuty bylo v rozporu s dobrými mravy, když \"bylo počítáno se dvěma variantami, buď se jen peníze z půjčky vrátí s úroky dle uzavřených smluv, nebo by žalovaný koupil uvedený obchodní podíl, převedl ho na určený subjekt, na který by byla převedena i pohledávka ze smlouvy o půjčce a došlo by k započtení\". Protože nakonec k odkoupení obchodního podílu nedošlo, bylo povinností žalovaného dostát svým povinnostem ze smlouvy o půjčce a půjčené peníze v dohodnutém termínu vrátit, a to \"pod sankcí dohodnuté smluvní pokuty\". Soud prvního stupně uzavřel, že neposkytnutí půjčky žalovanému v celém (původně sjednaném) rozsahu nelze považovat za neposkytnutí součinnosti věřitele při jejím vrácení.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 21.8.2007 č.j. -313 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 1.109.869,- Kč s 3% úrokem z prodlení z částky 1.040.000,- Kč od 1.11.2004 do zaplacení a změnil ho tak, že \"lhůta pro splatnost této částky\" se stanoví do patnácti dnů od právní moci rozsudku a že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 332.656,50 Kč k rukám advokáta JUDr. P. F.; současně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 73.601,50 Kč k rukám advokáta JUDr. P. F. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že nárok původního věřitele na úhradu smluvní pokuty nebyl v rozporu s dobrými mravy a že proto je žalobce oprávněn na základě smlouvy o postoupení pohledávky požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 1.040.000,- Kč včetně úroků z prodlení \"i zbylých neuhrazených smluvních úroků\". Odvolací soud uvedl, že, \"ať již bylo pozadí celé transakce odkupování obchodních podílů v tzv. regionálních televizích jakkoliv komplikované, i když nakonec k odkoupení obchodního podílu ve společnosti G. s. s r.o. ze strany žalovaného nedošlo, a to nikoliv jeho vinou, takže nemohlo dojít k započtení vzájemných pohledávek, přitom stejná transakce se nakonec uskutečnila ve vztahu k T. V. s.r.o.\", žádná z těchto skutečností a okolností uzavírání jednotlivých transakcí nemůže vést k závěru, že by nárok na úhradu smluvní pokuty vůči žalovanému byl v rozporu s dobrými mravy. Vymáhání smluvní pokuty nemůže být v rozporu s dobrými mravy ani proto, že původně mělo být žalovanému půjčeno 20.000.000,- Kč, navíc žalovaný ani další částku na věřiteli nepožadoval, a ani proto, že se při uzavírání smlouvy o půjčce nepočítalo s tím, že by mohla nastat situace, že k odkoupení obchodního podílu nedojde. Podle odvolacího soudu nelze na daný případ aplikovat ani ustanovení a uzavřel, že žalovaný měl podle smlouvy o půjčce vrátit půjčené peníze do 30.6.2004 a tuto povinnost nesplnil v důsledku vlastního jednání, že vrácení peněz v této lhůtě nebylo v písemné smlouvě o půjčce ničím podmíněno (např. že může žalovaný vrátit peníze až poté, co mu budou vráceny v případě odstoupení od smlouvy od manželů B.), a že proto nelze na daný případ aplikovat ustanovení .

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítl, že mu soud prvního stupně i odvolací soud \"znemožnily provést důkaz, kterým chtěl prokázat svá tvrzení\" (výslech svědka Mgr. M. Š.), že \"soudy přihlížely jenom k tvrzením a důkazům žalobce a nebraly v úvahu důkazy ve prospěch žalovaného\", a že \"se zaměřily jenom na smlouvu o půjčce, na část, kdy měla být vrácena, a že byla vrácena až 12.10.2004, a absolutně přehlížely jiná fakta (že půjčka nebyla poskytnuta v plné výši, což mělo zásadní negativní vliv, že existovala problematika tzv. regionálních televizí, že existovala ujednání, která nebyla vtělena do smlouvy, že se jednalo o celý řetězec smluv a vztahů, které měly jediný cíl, že se nepředpokládalo vrácení půjčky, aj.)\". Žalovaný má za to, že nelze posuzovat smlouvu o půjčce odděleně od pozadí transakce a bez souvisejících okolností, a že \"to byl původní věřitel, kdo nesplnil povinnosti ze smlouvy o půjčce a že pro jeho chování nemohl žalovaný naplnit účel smlouvy\", a považoval právní posouzení soudů za \"velmi přísné a nepřiměřeně tvrdé\". Žalovaný navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl. Uvedl, že se jedná o rozhodnutí, které nemá po právní stránce zásadní význam, a že žalovaný ani nenavrhuje žádnou právní otázku, která dosud nebyla vyřešena nebo je rozhodována rozdílně a která může být relevantní pro řešení jiných případů.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen \" \"), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [ ], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [ ].

Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. I když odvolací soud zrušil předchozí rozsudky soudu prvního stupně ze dne 16.11.2005 č.j. -75 a ze dne 17.3.2006 č.j. -117, dovolání žalovaného není přípustné podle ustanovení , a to již proto, že soud prvního stupně v nich rozhodl (v části o věci samé, která je předmětem dovolacího řízení) stejně jako v rozsudku ze dne 18.5.2007 č.j. -253, který byl napadeným rozsudkem odvolacího soudu ve věci samé potvrzen. Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [ ].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Dovolání může být podle ustanovení - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. ], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. ]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení podle ustanovení a (srov. ). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení , a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.3.2006 sp. zn. , uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).

Žalovaný ve svém dovolání - jak je zřejmé z obsahu dovolání - právní posouzení věci (závěr o tom, jaký právní předpis má být ve věci aplikován, popřípadě jak má být právní předpis vyložen) nezpochybňuje. Odvolacímu soudu (i soudu prvního stupně) vytýká, že řízení je \"postiženo vadou, jenž má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé, protože soudy žalovanému znemožnily provést důkaz, kterým chtěl prokázat svá tvrzení\", že \"soudy přihlížely jenom k tvrzením a důkazům žalobce a nebraly v úvahu i důkazy, které jsou ve prospěch žalovaného, že nepřihlížely k jiným skutečnostem\". Podstatou jeho námitek je nesouhlas s tím, jak odvolací soud (a soud prvního stupně, jehož závěry považoval odvolací soud za správné) hodnotil provedené důkazy a k jakým skutkovým závěrům z provedených důkazů dospěl. Dovolatel, na rozdíl od skutkového zjištění soudů obou stupňů, v dovolání předestírá vlastní skutkové závěry (že \"se soudy zaměřily jenom na smlouvu o půjčce, na část, kdy měla být vrácena a že byla vrácena až 12.10.2004, a absolutně přehlížely jiná fakta – že půjčka nebyla poskytnuta v plné výši, což mělo zásadní negativní vliv, že existovala problematika tzv. regionálních televizí, že existovala ujednání, která nebyla vtělena do smlouvy, že se jednalo o celý řetězec smluv a vztahů, které měly jediný cíl, že se nepředpokládalo vrácení půjčky, aj.\") a na nich pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že, \"bylo ústně dojednáno, že se nepočítá s vrácením částky a placením smluvní pokuty\" a že \"ten, kdo měl půjčku poskytnout, je spoluodpovědný za výsledek celé transakce a nemůže svoji vinou a chybným konáním poškozovat žalovaného a vymáhat po něm smluvní pokutu\"). Tím, že dovolatel na odlišných skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Námitky žalovaného tedy nespočívají v uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale dovolacích důvodů podle ustanovení a Vzhledem k tomu, že kritika rozsudku odvolacího soudu z pohledu dovolacích důvodů podle ustanovení a nemůže být - jak již uvedeno výše - způsobilým podkladem pro závěr o zásadním významu napadeného rozsudku po právní stránce, je nepochybné, že dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

V dovolacím řízení vznikly žalobci náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 10.000,- Kč [srov. , , , , a ve znění , č. , č. a č. ] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. ve znění , č. , č. , č. a č. ), celkem ve výši 10.300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce advokát JUDr. P. F. osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalobci za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. a 3 a větu druhou ) ve výši 1.957,- Kč. Protože dovolání žalovaného bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení věty první, a uložil, aby žalobci náklady v celkové výši 12.257,- Kč nahradil. Žalovaný je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. listopadu 2009

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu