Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 4708/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 17. 1. 2007, č. j. -317, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek ze dne 9. 6. 2006, č. j. -295, jímž Okresní soud v Jičíně zamítl žalobu na zaplacení částky 2.000.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rovněž rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalobce vykonával vazbu ve věznici v O. od 26. 1. 2000 do 14. 6. 2000, aniž požádal o umístění na nekuřáckou celu, od 14. 6. 2000 pak vykonával trest odnětí svobody střídavě ve věznicích v O., H., na M. a ve V. V průběhu pobytu ve věznici na M. podal několik žádostí (z 19. 3. 2001, 28. 3. 2001 a 10. 3. 2003) o umístění na nekuřáckou celu, při pobytu ve věznici ve V. o to požádal dne 31. 7. 2002, avšak dne 8. 8. 2002 nabídku přestěhování odmítl a od 29. 8. 2002 vykonával ve věznici ve V. trest odnětí svobody na nekuřácké cele. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že nárok žalobce na náhradu škody na zdraví, která mu měla být způsobena pobytem v celách spolu s odsouzenými kuřáky, není opodstatněn, neboť pro založení odpovědnosti žalované chybí základní předpoklad porušení právní povinnosti. V období, kdy žalobce vykonával vazbu a trest odnětí svobody, totiž neexistovala právní norma, která by žalobci (ať již v postavení obviněného vzatého do vazby či  odsouzeného při výkonu trestu odnětí svobody) přiznávala nárok na to, aby byl umístěn do cely určené výhradně pro nekuřáky. V době, kdy žalobce vykonával vazbu, tj. od 26. 1. 2000 do 14. 6. 2000, neukládal , o výkonu vazby, ani prováděcí , kterou se vydává řád výkonu vazby, vazebním věznicím povinnost umisťovat odsouzené do cel pro kuřáky a pro nekuřáky; ostatně žalobce ani v této době o takové přemístění nepožádal. To samé pak platí i pro samotný výkon trestu odnětí svobody do 1. 7. 2004, kdy ustanovení , kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody (vyhláška k provedení , o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů), zakotvilo věznicím povinnost umístit odsouzeného nekuřáka k jeho žádosti vždy odděleně od odsouzených kuřáků. Do té doby měly věznice uvedenou povinnost ve vztahu k odsouzeným jen po dobu jejich pobytu v přijímacím oddělení věznice, kde však žalobce strávil pouhé dva dny (13. 2. a 14. 2. 2003). Žalobci bylo přitom opakovaně vyhověno a podle kapacitních možností byl v jednotlivých věznicích na nekuřáckou celu umisťován.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , neboť „nejen v jeho případě, ale i v případech dalších osob ve vazbě a výkonu trestu je a bylo ohroženo jejich právo zaručované y ČR, Základníy práv a svobod – základního práva na ochranu zdraví občana“. Žalobce tvrdí, že poté, co jeho žena v souvislosti s kouřením onemocněla smrtelnou nemocí, dostal panickou hrůzu i z tzv. pasivního kouření, takže již od vazby opakovaně, ale neúspěšně žádal o umístění mimo kuřácké cely (kde byl vystaven obrovskému stresu, neboť nejméně dalších deset spoluvězňů kouřilo, situace byla neúnosná u tzv. eskortních cel). Byť v předmětné době neexistoval zákon ani nařízení V. s. České republiky týkající se povinného oddělování vězňů kuřáků a nekuřáků, podle žalobce vyplývalo jeho právo z y ČR ad, kde je deklarováno základní právo občana na ochranu zdraví. Jelikož nejsou závěry odvolacího soudu správné, navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12, čl. II , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony) vzhledem k tomu, že rozsudek byl odvolacím soudem vydán dne 17. 1. 2007. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle ustanovení , ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem ), pak odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde o přípustnost dovolání podle , b) ]; dovolání tak může být podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Rozhodnutí odvolacího soudu je postaveno na právním závěru, že nelze dovodit odpovědnost žalované za tvrzenou újmu na zdraví, jestliže nedošlo ze strany V. s. k porušení právních předpisů, neboť po dobu žalobcova výkonu vazby a trestu odnětí svobody od 26. 1. 2000 do 1. 7. 2004 nevyplývala ze zákona povinnost věznice na žádost umístit odsouzeného na nekuřáckou celu, s výjimkou přijímacího oddělení věznice, kde však žalobce strávil pouze dva dny. Na tom nic nemění ani poukaz dovolatele nad. Právo na ochranu zdraví je zakotveno v v hlavě čtvrtéy, nazvané Hospodářská, sociální a kulturní práva. V této hlavě obsažená práva jsou konkretizována výslovně až příslušným zákonem a jen na jeho základě (v jeho mezích) je možné se těchto práv a svobod domáhat (y). Je tedy zřejmé, že nedošlo-li k porušení zákona, není nárok na náhradu škody opodstatněný; napadený rozsudek proto není rozhodnutím, které by mohlo mít dopad do rozhodovací praxe soudů ve smyslu

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první,  , a za situace, kdy žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4.listopadu  2009

JUDr. Petr  Vojtek, v. r.

předseda senátu