Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
D2781DA1DFD90EA9C1257A4E00693B3B.html
HTML · 13.8 KB
No categories available
32 Cdo 4678/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobce S. E., zastoupeného JUDr. M. K., advokátkou se proti žalované K. P. s.r.o., zastoupené Mgr. L. J., advokátem o 369.941,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 Cm 30/2004 , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. května 2008, č. j. 8 Cmo 334/2007 -317, takto:
I. Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2007, č. j. 15 Cm 30/2004 -256, ve výroku ve věci samé, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby o zaplacení částky ve výši 369.941,70 Kč s příslušenstvím, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), neboť tímto rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé změněno nebylo, ani dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. , protože ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil. Dovolání v rozsahu směřujícím proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé nebylo shledáno přípustným ani podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
Dovolatel žádnou právní otázku zásadního významu, na jejímž řešení by dovolací soud své rozhodnutí založil a která by byla pro jeho rozhodnutí určující (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132) nevymezil. Odvolacímu soudu vytýká, že došlo k vadám řízení, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pokud odvolací soud nebral na zřetel, že mezi účastníky řízení byla dne 1.11.1999 uzavřena v ústní formě smlouva o dílo a že žalobce žalované dílo předal, ač to z výsledků dokazování vyplývá, a pokud odvolací soud uzavřel, že žalobce neprokázal své tvrzení, že pro žalovanou pracoval, aniž by zhodnotil provedené důkazy, včetně konstatování odvolacího soudu, že se nebude zabývat hodnocením ostatních provedených důkazů. Z toho dovolatel dovozuje porušení svého práva na spravedlivý proces odvolacím soudem, v němž spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.
Tento dovolací důvod však nemůže přípustnost dovolání založit.
Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. se totiž podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř. o. s. ř. ), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně právně významné. Naopak nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Z pohledu výše formulovaných závěrů, od nichž nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci, jsou tedy pro řešení otázky přípustnosti dovolání právně nevýznamné dovolací námitky, jimiž je namítáno nesprávné hodnocení důkazů, a námitky, že skutková zjištění odvolacího soudu, z nichž vycházel při právním posouzení věci, jsou neúplná a nesprávná, protože jde o námitku vady řízení podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. a námitku nesprávných skutkových zjištění podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , jež nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř.
Lze proto uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 , věta první, o. s. ř. o. s. ř. ), jako nepřípustné odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. ].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo, a žalované v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. listopadu 2009
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu