Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4083/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší  soud  České  republiky  rozhodl  v  senátě složeném  z   předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců  JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Koláře  v právní věci  žalobkyně M. A., zastoupené Mgr. B. B., advokátkou, proti žalované K. C., spol. s r.o., zastoupené JUDr. Ing. M. V., advokátem, o zaplacení 152.554,16 EUR s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod   sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci  ze dne 21. února 2008, č. j. -172, takto:

I. Dovolání  se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaná podala dovolání směřující do všech výroků rozsudku Vrchního soudu v Olomouci označeného v záhlaví, jímž byl změněn rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. dubna 2007, č. j. -142, ve výroku III. tak, že žaloba byla zamítnuta v částce 8.047,73 EUR s 8,5 % úrokem z prodlení od 28.9.2000 do zaplacení (první výrok), v částce 129.511,14 EUR, jíž měla žalovaná zaplatit žalobkyni, byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen (druhý výrok) a ohledně úroku z prodlení z částky 129.551,14 EUR a ohledně nákladů řízení byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (třetí výrok).

Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu, tedy i první výrok, jímž odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v částce 8.047,73 EUR s příslušenstvím zamítl. Nejvyšší soud však již v usnesení ze dne 30. října 1997,                          sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998,                pod číslem 28, jakož i v dalších svých rozhodnutích, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož  k podání dovolání je oprávněn (tzv. subjektivní přípustnost) pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší. Tím, že odvolací soud změnil vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu na zaplacení 8.047,73 EUR s příslušenstvím, nedošlo v poměrech žalované jeho rozhodnutím k žádné újmě. Z tohoto důvodu je v uvedeném rozsahu dovolání žalované (podané tím, kdo k němu není oprávněn) subjektivně nepřípustné   a (dále jen „ “)].

Dovolání není přípustné ani proti zrušujícímu výroku napadeného rozhodnutí. Podle , , a a odst. 2 a 3 dovolání přípustné není, neboť uvedená ustanovení zakládají přípustnost dovolání proti potvrzujícímu, případně měnícímu usnesení odvolacího soudu. O takový případ však v posuzované věci nejde. Dovolání pak není přípustné ani podle , neboť toto ustanovení připouští dovolání pouze proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží. O takovou situaci však rovněž v této věci nejde, neboť odvolací soud dovoláním napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výše uvedeném rozsahu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolání v rozsahu směřujícím proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé nebylo shledáno přípustným ani podle ust. , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatelka spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v řešení otázky, zda může kupující, který dosud nezaplatil celou kupní cenu, část ceny zadržet k uspokojení svých nároků z odpovědnosti prodávajícího za vady zboží. Tato otázka však postrádá potřebný judikatorní přesah, neboť pokud takovou možnost výslovně zapovídaly Všeobecné podmínky pro dodávku strojů pro vnitrostátní obchody, které byly součástí kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky řízení, jde o výklad konkrétního smluvního ujednání s možným dopadem jen pro posuzovanou věc, a nebyla zásadní ani pro rozhodnutí odvolacího soudu, který se jí vůbec nezabýval. Za tohoto stavu by proto zásadní právní význam napadeného rozhodnutí mohla založit pouze skutečnost, pokud by odvolací soud řešil dovolatelkou vymezenou otázku podstatnou pro právní posouzení věci v rozporu s hmotným právem. Tak tomu však nebylo. Odvolací soud  totiž založil své rozhodnutí na závěru, který nebyl dovoláním zpochybněn, že žalovaná, která vůči žalobkyni uplatnila právo na odstranění vad, již na tomto požadavku netrvá, a jiný právně relevantní úkon, jímž by uplatnila vůči právu žalobkyně na zaplacení části kupní ceny zadržované žalovanou jakýkoliv nárok z vad zboží, neučinila, a nikoliv na posouzení dovoláním vymezené otázky.

Lze proto uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž  nařizoval jednání   ( věta první ), jako nepřípustné odmítl  [ věta první                    a ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř, protože dovolání bylo odmítnuto. Žalované tak vznikla povinnost nahradit žalobkyni její náklady řízení, sestávající z odměny advokátky za zastoupení   v řízení v jednom stupni (dovolací řízení) určené podle ust. bodu 5., ,   , a , ve znění účinném od 1. září 2006 částkou 10.000,- Kč a z paušální  náhrady ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení , ve znění účinném od 1. září 2006.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek

Nesplní-li povinná, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 3. listopadu 2009

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu