Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 102/2022-34
název soudu rozhodl samosoudcem celé jméno řešitele ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 100 703,91 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 93 714,45 Kč a zákonný úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 93 714,45 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 989,46 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 122,08 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 6,76 Kč, úrok ve výši 16,9 % ročně z částky 99 158,92 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 5 444,47 Kč od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 29 475,67 Kč, k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 93 714,45 Kč a zákonný úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 93 714,45 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 989,46 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 122,08 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 6,76 Kč, úrok ve výši 16,9 % ročně z částky 99 158,92 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 5 444,47 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 29 475,67 Kč, k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 100 703,91 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7122,08 Kč od datum do datum, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6,76 Kč od datum do datum, úrokem 16,9 % ročně z částky 99 158,92 Kč od datum do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 99 158,92 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,25 %. Žalobu odůvodnila tím, že aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, která byla uzavřena mezi žalobkyní a společností právnická osoba, IČO. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne datum Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka číslo v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč
a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 2 095,18 Kč, a to počínaje dnem datum, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku
a poplatků. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 16,90 % p.a. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek splnil a dne datum úvěr žalovanému poskytl, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu, a to bezhotovostním převodem prostředků na účet žalovaného. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu právní předchůdce žalobkyně využil svého práva a prohlásil úvěr dopisem ze dne datum za okamžitě splatný v celé výši, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení s více než dvěma splátkami zároveň. Žalovaný doposud svoji povinnost nesplnil a dlužný, splatný úvěr nezaplatil. Žalovaný tak nadále dluží žalobkyni na jistině částku 99 158,92 Kč smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 7 122,08 Kč, smluvní poplatky ve výši 1 544,99 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni datum ve výši 6,76 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 99 158,92 Kč od datum do zaplacení smluvní úrok ve výši 16,90 % p.a. z částky 99 158,92 Kč od datum do zaplacení. Žalovaný svoji povinnost nesplnil a svůj dluh nezaplatil. Neučinil tak ani poté, co jej žalobkyně vyzvala předžalobní upomínkou k zaplacení a nabídla mu smírné – mimosoudní řešení, spočívající v možnosti dluh splácet v pravidelných měsíčních splátkách.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování zjistil soud z jednotlivých důkazů následující skutečnosti: společnost právnická osoba (jako příjmení) a žalovaný (jako Klient) uzavřeli dne datum Smlouvu o úvěru, kterou se příjmení zavázala žalovanému poskytnout na jeho účet částku 100 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 2 095,18 Kč, a to počínaje dnem datum, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků za pojištění (ze Smlouvy o úvěru). příjmení poskytla dne datum žalovanému částku 100 000 Kč (z výpisu z účtu). příjmení dopisem ze dne datum prohlásila úvěr za okamžitě splatný ke dni datum, a to z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek, přičemž žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 107 832,75 Kč do datum (z dopisu ze dne datum). Žalovaný uhradil splátky v celkové výši 6 285,55 Kč, žalovaný v řízení ani netvrdil, že by jakoukoliv další část dluhu zaplatil (z platební historie). Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum; dopis byl odeslán žalovanému dne datum (ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávek, z poštovního podacího archu). Dopisem ze dne datum byl žalovaný vyzván před podáním žaloby k úhradě dluhu ve výši 124 795,25 Kč, a to do 7 dnů; výzva byla odeslána dne datum (z předžalobní výzvy k plnění, z podacího archu).
4. Žalobkyně k výzvě soudu v rámci zjišťování, zda příjmení zkoumala úvěruschopnost žalovaného, předložila potvrzení o výši příjmu, z něhož vyplývá, že průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce žalovaného činil částku 11 710 Kč. Dle záznamů příjmení pak měl žalovaný prohlásit, že jeho příjem je 11 710 Kč, čistý příjem domácnosti pak 40 000 Kč měsíčně, přičemž žalovaný je svobodný a žije u rodičů, má další splátky ve výši 2 624 Kč a ostatní výdaje ve výši 0 Kč.
5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující (věřitel), že poskytne na požádání úvěrovanému (dlužníkovi) v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje, poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
7. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Podle ustanovení § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi příjmení (poskytovatelem úvěru, věřitelem) a žalovaným dne datum, soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi poskytovatelem úvěru a žalovaným byla uzavřena smlouva
o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., proto bylo povinností poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových
a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018).
13. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl
o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které
z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.
14. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že poskytovatel úvěru (banka, úvěrující společnost) prověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak mu ukládalo cit. ve smyslu ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. K uvedeným tvrzením však žalobkyně předložila pouze potvrzení o výši příjmu žalovaného a záznam o jeho prohlášení, dle kterého měl být čistý příjem jeho domácnosti 40 000 Kč měsíčně, přičemž žalovaný je svobodný a žije u rodičů, má další splátky ve výši 2 624 Kč a výdaje ve výši 0 Kč. Žalobkyně přitom ani netvrdila, zda banka zkoumala (další) poměry žalovaného, když výše příjmu spotřebitele bez zjištění jeho dalších poměrů (např. výše nutných výdajů, výše nákladů na bydlení, výše dalších splátek, platby na spoření apod.) nemůže být za popsané situace dostačujícím údajem při posouzení toho, zda spotřebitel bude schopen předmětný dluh splácet. Pokud se tedy banka při poskytování půjčky ve výši 100 000 Kč spokojila pouze s potvrzením o výši příjmu žalovaného (11 710 Kč), aniž by jakkoliv zkoumala (nechala žalovaného doložit) i další příjmy domácnosti žalovaného, se kterými bezesporu při uvedené výši úvěru kalkulovala, a nijak nezkoumala výdaje žalovaného, resp. se spokojila pouze s prohlášeními žalovaného, že jeho výdaje jsou nulové (což i za situace, kdyby bylo osvědčeno, že žalovaný žije u rodičů je prakticky nemožné) má soud za to, že neposuzovala podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a tedy nemohla dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. S ohledem na shora popsané má soud za to, že úvěrující společnost poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, a úvěrová smlouva je proto s odkazem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná, a proto žalobkyni nelze plnění z titulu smlouvy přiznat. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena podle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., tak mohla po žalovaném uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 a násl. OZ.
16. příjmení soud zjistil výši bezdůvodného obohacení dle shora uvedeného právního závěru, bylo třeba odečíst částku již zaplacených finančních prostředků od poskytnutých prostředků. Protože na poskytnutou částku ve výši 100 000 Kč žalovaný uhradil částku 6 285,55 Kč, činí dlužná výše bezdůvodného obohacení 93 714,45 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni spolu s úrokem z prodlení od datum (splatnost bezdůvodného obohacení nastala až výzvou ze dne datum ke dni datum, přičemž žalobkyně požadovala úrok z prodlení jednak za dřívější období datum do datum, na který jí z důvodu až pozdějšího zesplatnění pohledávky právo nenáleží, ale pak až od datum do zaplacení, přičemž soud nemůže překročit žalobní návrh a přiznat žalobkyni úrok z prodlení již od datum, ale až od požadovaného data, a to z částky bezdůvodného obohacení). Soud tedy žalobu zamítl v části, v níž dle právních závěrů uvedených shora vyplývalo plnění ze smlouvy, a rovněž v části úroku z prodlení přesahující úrok z prodlení, jež byl žalobkyni přiznán.
17. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 29 475,67 Kč, přičemž tato částka představuje 86 %
z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 93 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 7 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 035 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 100 703,91 Kč sestávající z částky 5 140 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou obec – obec a zpět realizovanou dne datum náhrada 2 403,66 Kč za 272 ujetých km v částce 1 803,66 Kč (47,10 Kč za litr paliva při průměrné spotřebě 4,1 l číslo km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut
v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24 163,66 Kč ve výši 5 074,37 Kč
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.
Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozhodnutím ve stanovených lhůtách, lze rozhodnutí vykonat.