Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1142/2007

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. října 2006, č. j. -172, kterým byl ve věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 10. března 2006, č. j. -151, není přípustné podle a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ( o. s. ř).

V dovolání je prosazován názor, že odvolací soud pochybil („nerespektoval ustanovení § 657 obč. zák.“), pokud žalobci, který poskytl žalované půjčku v cizí měně (ve švýcarských francích), přiznal zůstatek dluhu v českých korunách. Nejvyšší soud již ve svém rozsudku ze dne 29. 5. 2008, sp. zn. , posuzoval případ, kdy půjčka byla poskytnuta v cizí měně a věřitel po dlužníku požadoval její vrácení v českých korunách. Dovodil, že peněžitým se rozumí závazek, jehož předmětem jsou peníze jakožto zákonné platidlo a není proto rozumného důvodu zamítnout žalobu

na peněžité plnění vyjádřené v české měně, pakliže v době podání žaloby peněžitý závazek dlužníka vůči věřiteli existoval, české koruny i měna, v níž byla půjčka poskytnuta, jsou konvertibilní měnou, což znamená, že je lze vzájemně přepočítat v určitých poměrech, resp. kurzech, a lze tudíž nepochybně zjistit, zda věřitel

po dlužníku nepožaduje více, než je podle smlouvy o půjčce oprávněn. Své závěry dovolací soud podpořil odkazem na ustanovení , z něhož (z jeho odstavců 2 a 3) vyplývá, že je-li žaloba důvodná, avšak neumožňuje přiznat žalobci plnění v cizí měně (nejsou pro to splněny předpoklady), není to důvodem k zamítnutí nebo odmítnutí žaloby anebo k zastavení řízení; soud i bez návrhu žalobci přizná odpovídající peněžité plnění v měně České republiky. Jestliže je tedy soudu umožněno přiznat namísto požadovaného peněžitého plnění v cizí měně odpovídající peněžité plnění v měně České republiky, bylo by nelogické, aby žaloba byla zamítnuta výhradně proto, že požadované peněžité plnění je vyjádřeno v měně České republiky, ačkoli vyjádřeno mělo (mohlo) být v cizí měně. Jinak řečeno, věřiteli - cizozemci podle - nelze upírat, aby si zvolil, zda bude požadovat peněžité plnění, jež mu mělo být jeho dlužníkem poskytnuto, v dohodnuté cizí měně nebo v jejím ekvivalentu v národní měně dlužníka. Od těchto závěrů nemá dovolací soud důvod odchylovat se ani v posuzované věci, kdy je žalováno vrácení zůstatku půjčky, jež byla poskytnuta ve švýcarských francích, které jsou konvertibilní měnou vůči české koruně. Z uvedeného výkladu vyplývá, že nemůže obstát ani námitka žalované, že „v případě, že by přiznání plnění v cizí měně nebylo možné a bylo by nutné přiznat jeho ekvivalent v českých korunách, musel by soud pro přepočet použít kurs platný v době rozhodování“. Má-li být plnění v českých korunách ekvivalentem, musí odpovídat zůstatku dluhu ke dni jeho splatnosti; jinak řečeno dlužník je povinen vrátit zůstatek půjčky a je nerozhodné, zda v měně, v níž mu byla poskytnuta, nebo v českých korunách v hodnotě odpovídající zůstatku půjčky v cizí měně.

Protože odvolací soud rozhodl v intencích závěrů dovolacího soudu, je jeho rozhodnutí správné a závěry, na nichž založil své rozhodnutí, jej nemohou činit zásadně právně významným.

Vzhledem k tomu, že dovoláním byl výslovně napaden i výrok o nákladech řízení, který - byť je začleněn do rozsudku odvolacího soudu a stává se proto formálně jeho součástí - má vždy povahu usnesení ( ve spojení s ), nezbylo než zvažovat přípustnost dovolání rovněž z hlediska ustanovení až 239

upravujících přípustnost dovolání proti usnesení. Přípustnost dovolání podle

nepřichází v úvahu, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ustanoveními , 238a a není přípustnost dovolání rovněž založena, neboť rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.

Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto bez jednání ( ) jako nepřípustné odmítl ( věta první a ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a Žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 10.000,- Kč ( , , v návaznosti na a , v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč ( , 3 , v platném znění) a z částky 1.957,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z a

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 30. října 2009

JUDr. Ivana   Z l a t o h l á v k o v á , v. r.

předsedkyně senátu