Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3528/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 3. 4. 2005, č. j. -147 zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení 849.139,70 Kč s 19% úrokem z prodlení od 1. 2. 1994 do zaplacení a dále rozhodl o nákladech řízení.

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. 9. 2007, č. j. -228 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

V odůvodnění dovolání odvolací soud zrekapituloval dosavadní průběh řízení a k věci konstatoval, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo ze dne 17. 9. 1993, č. 5352, jejímž předmětem plnění byla stavba benzinové stanice ve Znojmě v ceně 21,385.953,- Kč, kterou měl pro žalovaného jako objednatele zhotovit žalobce.

Podstatou sporu byla podle odvolacího soudu skutečnost, zda žalobce předal dne 15. 12. 1993 žalovanému dílo bez vad a nedodělků, tj. zda tak žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobci zadržovanou částku 849.139,70 Kč, k jejímuž zadržení ho opravňovalo ujednání obsažené v čl. IV. bod 2 předmětné smlouvy.

Odvolací soud dospěl ke skutkovému závěru, že i když v zápise o předání stavby ze dne 15. 12. 1993 bylo konstatováno, že kvalita provedených prací byla velmi dobrá, že nebylo dílo předáno bez vad a nedodělků, což vyplývá mj. ze zápisů ve stavebním deníku a výpovědí svědků. Na základě toho měl žalovaný právo pozastavit předmětnou částku ve smyslu čl. IV. bod 2 smlouvy o dílo ze dne 17. 9. 1993. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že vady a nedodělky odstranil, kvalifikoval odvolací soud jeho nárok jako dosud neoprávněný a proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

Dovoláním ze dne 13. 12. 2007 napadl žalobce rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že přípustnost dovolání dovozuje z ust. , neboť podle jeho názoru má napadené rozhodnut ve věci samé po právní stránce zásadní význam a uplatněným dovolacím důvodem je, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ].

V odůvodnění dovolání žalobce zejména uvedl, že soud prvního stupně v pozdějším rozsudku ze dne 13. 4. 2005, č. j. -147 konstatoval, že jádrem sporu je to, zda žalobci vzniklo právo na vyplacení tzv. pozastávky dle čl. IV. bodu 2 smlouvy o dílo. Tento soud se přiklonil k názoru, že pozastávka měla být vyplacena buď v době, kdy byly odstraněny vady a nedodělky nebo v době, kdy dílo bylo bez vad nedodělků převzato. Dílo bylo převzato dne 15. 12. 1993 a soud prvního stupně dospěl k závěru, že dílo mělo vady a nedodělky a proto žalobci právo na zaplacení celkové ceny díla (pozastávky) nevzniklo.

Podle dovolatele odvolací soud dospěl ke stejnému závěru, a to, že dílo bylo sice dne 15. 12. 1993 objednateli předáno, nebylo však bez vad a nedodělků a proto byla „splatnost části ceny díla na základě klauzule obsažené ve smlouvy odložena do doby, než budou vady odstraněny“.

Dovolatel s tímto závěrem odvolacího soudu nesouhlasí a je přesvědčen, že odvolací soud pochybil, nezabýval-li se tím, zda případné vady nebyly odstraněny dodatečně, tj. neprovedl dokazování k prokázání skutečnosti, kdy došlo k odstranění vad a kdy vznikl žalobci nárok na doplacení ceny díla. Soud se podle dovolatele měl zabývat tím, zda jeho nárok existoval ke dni podání žaloby, nikoliv jen ke dni převzetí díla. V případě uplatnění protinároku žalovaného ve formě smluvní pokuty za dobu prodlení s odstraněním vad díla, se měl soud zabývat otázkou výše této pokuty, což soud neřešil.

V podání ze dne 21. 4. 2009 se k dovolání vyjádřil žalovaný. Ve vyjádření zejména uvedl, že dovolatel pokládá dovolání za přípustné dle ust.   , protože napadené rozhodnutí pokládá za právně významné a dovolací důvod spatřuje v tom, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ]. Žalovaný je toho názoru, že dovolatel nezdůvodňuje proč má napadený rozsudek zásadní právní význam. Pokud dovolatel namítal, že nebylo provedeno dokazování ohledně toho, kdy došlo k odstranění vad díla, bylo podle žalovaného prokázáno, že vady a nedodělky nebyly odstraněny ani ke dni podání žaloby.

V závěru vyjádření žalovaný uvedl, že dovolání je nepřípustné a nedůvodné. Napadené rozhodnutí je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu týkající se tzv. pozastávky, např. rozhodnutím sp. zn. , popř. sp. zn. . Vzhledem k tomu žalovaný navrhuje, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné „zamítl“ a přiznal advokátu žalovaného náhradu nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) s ohledem na čl. II., bod 12 , který nabyl účinnosti dnem 1. 7. 2009, konstatoval, že dovolání bude projednáno a rozhodnuto o něm podle zák. č. 99/1965 Sb., , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „ “).

Dovolací soud dále konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou ( ), obsahuje potřebné náležitosti ( ), dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno ( ).

Poté se dovolací soud zabýval tím, zda je v posuzované věci, kdy odvolací soud potvrdil v pořadí druhé rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolání přípustné.

Dovolání proto rozsudku odvolacího soudu je přípustné v případech uvedených v ust. a c)

Podle není v daném případě dovolání přípustné, neboť soud prvního stupně ve svém pozdějším rozhodnutí ze dne 13. 4. 2005, č. j. rozhodl ve věci stejně jako ve svém dřívějším rozhodnutí ze dne 1. 11. 1999, č. j. -38 a odvolací soud dovoláním napadeným rozsudkem toto pozdější rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

Podle ust. , na něž dovolatel v dovolání odkázal, je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, není-li dovolání přípustné podle ust. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

O zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu se jedná zejména tehdy, řeší-li se v něm právní otázka, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací soud je oprávněn přezkoumat rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání ( ), a proto se zabýval jen námitkami dovolatele uplatněnými v dovolání.

V dovolání dovolatel výslovně uvedl, že dovolání podává z důvodu uvedeného v ust. , tj. že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Z obsahového vymezení tohoto uplatněného dovolacího důvodu (viz zejména str. 3, odst. 5 dovolání) vyplývá, že dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že vzal za prokázané, že dne 28. 3. 1995 žalobce (správně žalovaný) odstoupil od smlouvy o dílo v části týkající se provozního souboru PS 004, avšak nezabýval se tím, resp. neprovedl dokazování k tomu, zda a kdy došlo k odstranění vad a nedodělků díla, tedy kdy mu vznikl nárok na zaplacení předmětné části díla.

Odvolací soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že slyšení svědci nebyli schopni sdělit, zda vady a nedodělky byly odstraněny a že žalobce jako zhotovitel nikterak neprokázal, že vady a nedodělky odstranil. Z tohoto skutkového závěru pak odvolací soud dovodil, že žalovaný měl podle čl. IV. bodu 2  smlouvy o dílo právo pozastavit smluvenou část ceny díla a žalobci z tohoto důvodu nevzniklo právo na zaplacení této části ceny díla.

Podle jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny ( ).

V posuzovaném případě je zřejmé, že bylo především věcí žalobce, aby tvrdil a navrhoval důkazy svědčící o tom, že vady a nedodělky díla odstranil a kdy se tak stalo. Pokud tak v řízení nečinil, v dovolání taktéž jen obecně namítal neprovedení dokazování ohledně této skutečnosti, odvolací soud vycházel z důkazů, které byly provedeny (výslechy svědků) a na základě toho dospěl ke skutkovému zjištění, že vady a nedodělky nebyly žalobcem odstraněny a tento jeho postup byl v souladu s ust. a 3 K tomu je třeba poznamenat, že neplnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní jde k tíži toho účastníka řízení, který tyto povinnosti nesplní.

Z uvedeného je však zřejmé, že dovolatel především nesouhlasí ses skutkovým závěrem odvolacího soudu, že vady a nedodělky díla nebyly odstraněny, resp. že soud neprovedl dokazování k prokázání této skutečnosti.  V tomto případě jde o dovolací důvod dle ust. , a to že rozhodnut vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nikoli o v dovolání uplatněný dovolací důvod dle ust. , neboť dospěje-li soud ke skutkovým závěrům, na nichž založil své rozhodnutí není neúplnost či nesprávnost zjištění skutkového stavu touto vadou řízení.

Z ust. , jak byl shora uvedeno, vyplývá, že přípustnost dovolání dle tohoto ustanovení je založena na tom, že v rozhodnutí odvolacího soudu je řešena otázka zásadního právního významu. Způsobilým dovolacím důvodem proto může být jen to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právní posouzení věci ( ); tuto přípustnost dovolání nemůže založit dovolací důvod dle ust. a v zásadě ani dovolací důvod dle ust.

Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolatelem namítané nedostatky řízení nemohou založit přípustnost dovolání dle ust. , neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel především napadá skutkový závěr odvolacího soudu o neodstranění vad a nedodělků díla a jeho námitka o neprovedení dokazování k této otázce není namístě – viz uvedené shora.

Pokud dovolatel dále namítal, že se soud měl zabývat výší smluvní pokuty, dovolací soud k tomu dodává, že rozhodnutí odvolacího soudu se touto otázkou, s ohledem na jeho závěry, vůbec nezabýval.

Nejvyšší osud proto podle v souvislosti s ust. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. v souvislosti s ust. a tak, že žalobci bylo uloženo zaplatit žalobci bylo uloženo zaplatit žalovanému 11.150,- Kč (3 odst. bod 5, , a , vyhl. č. , vyhl. č. ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

V Brně 29. října 2009

JUDr. Ing. Jan  H u š e k

předseda senátu