Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3041/2008

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 7.2.2008, č.j. -310, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5.6.2007, č. j.

-283, který v odstavci I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 921.751,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním posouzením. Shodně se soudem prvního stupně posoudil otázku postavení žalobce jako oprávněné osoby podle a , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a k jinému zemědělskému majetku (dále jen ,,zákon

o půdě“), a právního předchůdce žalované jako povinné osoby podle § 5 ve spojení s rozhodnutím pozemkového úřadu a Městského soudu v Praze podle § 9 odst. 4 a 6 zákona o půdě. Shodě se soudem prvního stupně dovodil, že podle § 16 odst. 3 věta druhá zákona o půdě začala žalobci běžet lhůta k uplatnění nároku od právní moci rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28.5.1998, č.j. -42, tedy ode dne 27.7.1998. Pokud uplatnil žalobce nárok dne 25.8.1998, uplatnil jej včas, a to i tehdy, pokud by byl nárok uplatněn poprvé žalobou, doručenou tehdejšímu žalovanému dne 18.1.1999. Podle odvolacího soudu námitku, že ovocné stromy na odňatých pozemcích byly ve skutečnosti zásobami rostlin, připravenými k prodeji a nikoliv trvalými porosty, uplatnila žalovaná teprve v odvolacím řízení, proto jde o nepřípustný odvolací důvod, k němuž odvolací soud nemůže podle přihlížet. Dodal, že nelze dovozovat, že šlo v době odnětí pozemků o výpěstky, určené k prodeji, i když se zčásti jednalo o ovocnou školku. Dále zaujal názor, že soudem prvního stupně zvolená metoda výpočtu náhrady podle zákona o půdě příslušným procentem z celkové ceny trvalého porostu na vydaných pozemcích objektivně spravedlivá a odpovídající účelu restitučního zákona. Dále vyslovil, že soud prvního stupně přiznal náhradu žalobci v penězích přes preferenci věcné náhrady ve smyslu zákona o půdě. V této souvislosti přihlédl k tomu, že žalovaná a jeho právní předchůdci v průběhu celého přes 8 let trvajícího řízení projevili flagrantní neochotu ke konkrétnímu plnění. Zaujal názor, že účastníci zjevně nejsou schopni se shodnout na věcném plnění a žalovaná současně odmítá poskytnout žalobci podíl na svém jmění (akcie) a takové plnění se nyní jeví nevhodné i pro soustavné změny osoby žalované. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v daném případě nelze naplnit restituční účel zákona jinak, než peněžitým plněním.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení Tvrdil existenci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu Podle dovolatelky se jedná o otázky zásadního právního významu, které spatřovala v posouzení, zda vlastní žádost o poskytnutí náhrady za trvalé porosty byla podána v zákonem stanovené lhůtě. Dále se jedná o posouzení otázky, zda v daném případě jde o náhradu za trvalé porosty podle nebo za zásoby ve smyslu zákona o půdě. Podle dovolatelky na pozemcích v době odnětí se nacházela školka ovocných stromů, tedy předmětů, které byly osazeny na uvedené pozemky otcem žalobce za účelem jejich prodeje třetím osobám. Namítala, že ve skutečnosti se jednalo o ovocnou školku. V této souvislosti odkazovala na rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 23.2.1999, sp.zn. . Zásadní právní význam spatřovala též v otázce, zda způsob, jakým soud dospěl ke stanovení výše náhrady resp. k tomu jakým způsobem bylo prokázáno, že se na konkrétní části zemského povrchu, ke kterému bylo obnoveno vlastnické právo žalobce, nacházely porosty, za něž je vyčíslována náhrada. Podle dovolatelky znalecký posudek Ing. C. nekoresponduje s leteckým snímkováním, které soud bere jako důkaz a z něhož provádí dále posudek o počtu porostů určených k náhradě. Tvrdila, že letecké snímkování je nepoužitelné, neboť soud nezkoumal umístění jednotlivých druhů a kultivarů v konkrétním místě. Vytýkala odvolacímu soudu, že neprovedl důkaz leteckého snímkování, a že při posuzování věci musí být vycházeno z vazby k držbě konkrétního pozemku nebo jeho konkrétní části, nikoliv k procentuálnímu odhadu. Též namítala, že počty stromů s ohledem na jednotlivé druhy a kultivary jsou rozdílné, proto paušalizace a plošný průměr, který vzal soud při výpočtu za základ, není správný. Navrhla proto zrušení rozhodnutí odvolacího soud a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení řádně zastoupenou advokátem ( , ), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé  po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

O takový případ  v posuzované věci nejde.

V případě přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného meritorního rozhodnutí se může oprávněným předmětem dovolacího přezkumu stát jen takový dovolací důvod, který odpovídá ustanovení (nesprávné právní posouzení věci); ostatní dovolací důvody (odst. 2 písm. a/, odst. 3 téhož ustanovení) se předmětem dovolacího přezkumu, v návaznosti na přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, stát nemohou.

Tento výkladový závěr je v judikatuře Nejvyššího soudu zcela konstantní;

z mnoha rozhodnutí lze odkázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.10.2006, sp.zn. . Dovolací soud proto nemohl přihlížet k námitkám skutkové povahy, které obsahově i fakticky dovolatelka v dovolání uplatnila.

Dovolací soud nemá ani pochybnosti o správnosti závěru odvolacího soudu ohledně posouzení námitky opožděného uplatnění nároku žalobce, s níž se v odůvodnění vypořádaly soudy obou stupňů, které správně poukázaly na ustanovení

§ 16 odst. 3 zákona o půdě a pro stručnost lze na ně odkázat.

Na základě výše uvedeného je tak patrno, že schází podmínka úspěšnosti dovolání zakládajícího se na tvrzení o tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na otázce zásadního právního významu. Dovolací soud proto podle věty první za použití ustanovení dovolání odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první za použití , a Dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. října 2009

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu