Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 4477/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2007, č. j. -297, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 8. 3. 2006, č. j. -271, ve výroku o věci samé (o zamítnutí žaloby na zaplacení částky 475.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 17% ročně z částky 475.000,- Kč ode dne 9. 3. 1998 do zaplacení oproti vrácení osobního automobilu „zn. F. M., rok výroby 1995, černé barvy“, žalobcem žalovanému), není přípustné podle ustanovení , [ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony], neboť soud prvního stupně rozhodl jinak než ve svém dřívějším rozsudku ze dne 22. 10. 2002, č. j. -177, ve znění usnesení ze dne 22. 10. 2002, č. j. -186, v důsledku zrušovacího rozhodnutí dovolacího soudu  (nikoli soudu odvolacího), jímž bylo zrušeno předchozí rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 6. 1998, sp. zn. , uveřejněné pod č. 147 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998),  a  nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

I když žalobce v dovolání uvedl, že jeho přípustnost dovozuje z ustanovení a že uplatňuje – vedle dovolacího důvodu podle ustanovení – dovolací důvod podle ustanovení , právní závěry odvolacího soudu (výklad žádného z ustanovení až obchodního zákoníku, která upravují odpovědnost prodávajícího za vady prodané věci) nezpochybňuje. Z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání – srov. ) totiž vyplývá, že žalobce – kromě námitky, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (spočívající v tvrzení, že v rámci řízení vedeného od roku 1998 do doby vydání rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. , nebyl soudem řádně poučen podle ustanovení ) – podrobuje kritice pouze skutková zjištění odvolacího soudu (a soudu prvního stupně), z nichž napadený rozsudek vychází [včetně dovolatelem označené otázky zásadního právního významu, za níž považuje „posouzení otázky podání zprávy – oznámení kupujícího prodávajícímu o vadách zboží v souvislosti s dodávkou vadného zboží a jeho lhůta, jestliže vady zboží jsou důsledkem skutečností, o kterých prodávající věděl nebo musel vědět v době dodání zboží, a to při aplikaci ust. obchodního zákoníku“, která však není otázkou právní, jak se dovolatel mylně domnívá, ale otázkou skutkovou]. Dovolatel nesouhlasí se skutkovým závěrem odvolacího soudu, podle kterého „žalobce vady řádně nereklamoval a bez řádné reklamace od smlouvy odstoupil“, a dále s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlédl a jak tyto důkazy hodnotil; uplatňuje tedy dovolací důvod podle ustanovení  K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení  , přihlédnuto (srov. též právní názory vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).

Dovolání žalobce proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení (proti výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o náhradě nákladů řízení státu a o náhradě nákladů řízení mezi účastníky potvrzen, a proti výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení), které mají z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení (srov. ), není rovněž přípustné (srov. až   ), a to bez ohledu na to, zda jde o měnící či potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení nebo o výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).

Protože dovolání žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

V dovolacím řízení vznikly žalovanému náklady (spojené s jeho vyjádřením k dovolání, v němž navrhl odmítnutí dovolání), které v rozsahu, v jakém byly potřebné k účelnému bránění jeho práva, spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 10.000,- Kč (srov. ., , , a    ve  znění   ,  č. , č.   a č. ) a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. ve znění , č. , č. , č. a č. ), tedy celkem 10. 300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného advokát  osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ,   který   byl   uveřejněn   pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které  žalovanému za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty  z této odměny a náhrad (srov. a 3 a větu druhou ) ve výši 1.957,- Kč. Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, soud mu ve smyslu ustanovení věty první, a uložil, aby tyto náklady žalovanému nahradil; ve smyslu ustanovení  je žalobce povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 12.257,- Kč zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. října 2009

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu