Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3060/2009

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 5. března 2009, č.j. -73, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 10. ledna 2008, č.j. -51, kterým byla zamítnuta žaloba na uložení povinnosti žalovanému uzavřít kupní smlouvu do 3 dnů od zániku či zrušení předběžného opatření nařízeného usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. -102, ze dne 15.9.2006.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce se nemůže oprávněně domáhat nároku na plnění, resp. splnění povinnosti žalovaného uzavřít s ním kupní smlouvu na základě smlouvy ze dne 16.9.1991, neboť tato smlouva je absolutně neplatná podle (dále jen „obč. zák.“). Neplatnost smlouvy oba soudy dovodily ze zjištění, že za žalovaného smlouvu podepsal pouze předseda družstva, což nebylo v souladu se Stanovami žalovaného v , vyžadující pro uskutečnění právního úkonu v písemné formě podpis dvou členů představenstva. Odvolací soud neuznal námitku odvolatele, který napadal neurčitost ustanovení Stanov, umožňující podle jeho názoru dvojí výklad formulace “Jménem družstva jedná a za družstvo podepisuje předseda, popřípadě pověřený místopředseda a další člen představenstva“. Podle odvolatele je možno vyložit toto ustanovení Stanov jednak tak, že za družstvo jedná a podepisuje předseda a další člen představenstva, anebo, že je pro platnost právního úkonu nutný podpis samotného předsedy či dvojice – místopředsedy a dalšího člena představenstva. Odvolací soud konstatoval, že otázku platnosti smlouvy uzavřené dne 16.9.1991 je třeba posuzovat podle tehdy platného hospodářského zákoníku (dále jen „HZ“), jeho ustanovení , 2, 3 a 4 a tehdy platného , o bytovém, spotřebním, výrobním a jiném družstevnictví, podle něhož stanovy určí, jakým způsobem jedná představenstvo družstva navenek. Odvolací soud navíc uvedl, že i kdyby přistoupil na jiný výklad Stanov, jak poukazoval odvolatel, nemůže se žalobce na žalovaném úspěšně domáhat uzavření kupní smlouvy, a to s ohledem na ujednání v bodu VIII. předmětné smlouvy, neboť toto neupravuje žádné převzetí povinnosti žalovaným k uzavření budoucí smlouvy tak, jak to vyžadoval HZ o přípravné smlouvě.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť má za to, že dovolání je proti tomuto rozhodnutí přípustné podle (dále jen „“) a dovolává se důvodu nesprávného právního posouzení podle spočívající v nedostatečném a řádně nezdůvodněném výkladu Stanov odvolacím soudem o zastupování družstva navenek při právních úkonech v písemné formě. Podle dovolatele předmětné ustanovení Stanov umožňuje dvojí výklad a bylo namístě, aby jednoznačný výklad tohoto ustanovení provedl znalec.

Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle článku II. bodu 12 , obsahujícího přechodná ustanovení k novele provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu (5.3.2009), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „“).

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání žalobce bylo podáno včas ( ) a byl řádně zastoupen advokátem ( ), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V dané věci není dovolání přípustné podle , je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu a není přípustné ani podle , neboť v dané věci soud prvního stupně rozhodl jediným rozsudkem.

Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci,ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé   po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu jiné otázky, zejména posouzení správnosti skutkových zjištění (srov. ), přípustnost dovolání neumožňují.

Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž vyšel i odvolací soud, vyplývá, že předmětnou smlouvu ze dne 16.9.1991 podepsal předseda družstva. Ze zjištění obsahu stanov družstva v čl. 40 vyplývá, že jménem družstva jedná a za družstvo podepisuje předseda, popřípadě pověřený místopředseda a další člen představenstva. Namítá-li dovolatel, že soudy nesprávně vyložily obsah čl. 40 Stanov tak, že za družstvo byli oprávněni činit navenek právní úkony a za družstvo je podepisovat vždy jen dva členové představenstva, dovolací soud při přezkoumání tohoto závěru dovodil, že právní posouzení odvolacího soudu v tomto směru není v rozporu s hmotným právem, jestliže odvolací soud toto ustanovení Stanov shledal zcela určitým ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. a dovodil, že podle čl. 40 Stanov bylo třeba pro uskutečnění právního úkonu v písemné formě podpis dvou členů představenstva.

Podle ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a nesrozumitelně; jinak je neplatný.

Právní úkon je neurčitý a tedy neplatný tehdy, není-li vyjádřený projev vůle po jazykové stránce srozumitelný, nebo je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, ale nejednoznačný, resp. neurčitý je jeho věcný obsah (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.6.2007, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu seš. 3/2008, pod označením 27/2008).

Odvolacímu soudu nelze vytknout, že by posoudil určitost namítaného ustanovení Stanov v rozporu s § 37 odst. 1 obč. zák. a že by nerespektoval při posouzení určitosti namítaného ustanovení výše uvedenou judikaturu.

Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, posoudil neplatnost smlouvy ze dne 16.9.1991 na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s hmotným právem ( obč. zák.), jestliže předmětnou smlouvu nepodepsaly za žalovaného osoby, jak vyžadovalo ustanovení tehdy platného , o bytovém, spotřebním, výrobním a jiném družstevnictví, a Stanovy v , tj. dva členové představenstva družstva.

Nejvyšší soud uzavřel, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu po právní stránce zásadní význam, neřešil-li odvolací soud otázku neplatnosti právního úkonu v rozporu s hmotným právem. Dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.

Dovolací soud uzavřel, že dovolání žalobce není podle přípustné a podle ustanovení věty první a jej odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalovanému žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalobci právo, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. října 2009

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu