Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 4696/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 21. 12. 2004, č. j. -89, zamítl žalobu na zaplacení částky 161.279,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Neshledal důvodným nárok žalobkyně na náhradu škody, kterou jí měla způsobit žalovaná, když v rámci své realitní činnosti zprostředkovávala pro žalobkyni prodej nemovitosti a ze zálohy složené na kupní cenu neoprávněně vyplatila uvedenou částku OSSZ B. Soud dospěl k závěru, že v jednání žalované, která částkou 168.069,- Kč uhradila dluh po zemřelém P. H. vůči OSSZ B. v této výši, za který žalobkyně jako jeho dědička odpovídala, nelze spatřovat porušení právní povinnosti, proto nemůže být dána odpovědnost žalované za škodu podle § 420 obč. zák.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 9. 2005, č. j. -130, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Soud prvního stupně si opatřil dostatečný skutkový podklad a správně jej posoudil po stránce právní. Žalovaná neporušila žádnou právní povinnost vyplývající ze smlouvy o zprostředkování, která byla základem právního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou, když jednala zcela v souladu s touto smlouvou, v mezích svého zmocnění a v návaznosti na pokyny zástupce žalobkyně.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. Polemizuje s některými částmi odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, nesouhlasí s hodnocením důkazů, zejména tím, jak soud hodnotil výpověď žalované a svědka R. K., a odvolacímu soudu vytýká, že z provedených důkazů vyvodil odlišné skutkové závěry než soud prvního stupně, aniž by důkazy zopakoval či provedl další dokazování. Namítá, že na základě smlouvy o budoucí kupní smlouvě žalovaná nemohla částku 161.279,- Kč zaplatit již 17. 10. 2000, neboť tato smlouva byla uzavřena až 18. 10. 2000. Soudu prvního stupně vytýká procesní pochybení, neboť na základě jejího návrhu nebylo dosud rozhodnuto o opravě druhého žalovaného „z OSSZ B. na ČSSZ“. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc přikázal jinému soudu prvního stupně k novému projednání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. , dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 7. 9. 2005, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II ).

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanovením Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen pro řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ust. ) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením ve smyslu ust. je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.

Dovolatelka žádnou právní otázku, jež by činila rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, nevymezila a ačkoliv v dovolání uvádí, že uplatňuje dovolací důvod podle ust. a b) , z vylíčení důvodů dovolání vyplývá, že nesouhlasí s tím, jak soudy obou stupňů zjistily skutkový stav v projednávané věci. Její námitky směřují proti dílčím skutkovým zjištěním, avšak tyto otázky nejsou otázkou aplikace práva, nýbrž otázkou skutkových zjištění. Pokud dovolatelka zpochybňuje skutkové závěry, z nichž soudy obou stupňů vycházely, a soudům vytýká nesprávné či nedostatečné hodnocení provedených důkazů (zejména výpovědí žalované a svědka R. K.), uplatňuje dovolací důvod podle - rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v  podstatné části oporu v provedeném dokazování. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu však přípustnost dovolání podle nezakládá (srov. např. R 8/1994).

Přípustnost dovolání podle ust. nemůže založit ani vytýkaná vada řízení, jež představuje dovolací důvod podle ust. , neboť nejde o procesní otázku zásadně právně významnou, a k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení dovolací soud přihlíží jen, je-li dovolání přípustné (srov. , věta druhá ).

Jelikož dovolání neobsahuje způsobilé dovolací důvody a není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl podle ust. věty první a , aniž se věcí mohl zabývat z hlediska námitek uplatněných v dovolání.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, a , neboť žalobkyně nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. října 2009

JUDr. Marta  Škárová, v. r.

předsedkyně senátu