Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3672/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 3. 7. 2006, č. j. -60, jímž Okresní soud ve Frýdku-Místku zamítl žalobu dovolatelky, aby z exekuce, nařízené k návrhu oprávněné A. – C., a. s. proti povinnému J. H. (manželu dovolatelky) usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 11. 5. 2005, č. j. , a prováděné exekučním příkazem soudního exekutora Mgr. Ing. R. O. ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. 057 EX 2316/2005, byla vyloučena ve výroku označená bytová jednotka včetně příslušného spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a na pozemcích. Ztotožnil se se závěrem soudu I. stupně, že předmětný byt nabyli v souladu s , , v platném znění (dále jen „z. č. “), manželé E. a J. H. do společného jmění na základě smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva ze dne 20. 8. 2002, uzavřené mezi bytovým družstvem a oběma manžely poté, co žalobkyni vzniklo za trvání manželství v důsledku přechodu členského práva v družstvu děděním právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu a následně jim oběma společný nájem bytu manžely včetně společného členství v družstvu. Soudy shodně uzavřely, že v daném případě je k vydobytí závazku vzniklého za trvání manželství jen jednomu z manželů vedena exekuce na majetek ve společném jmění manželů ( , , ve znění pozdějších předpisů - dále jen „“), a že žalobkyně v řízení neprokázala existenci takového práva k označeným nemovitostem, které by exekuci nepřipouštělo ( ).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , odst. 3 Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje ve dvou skutečnostech. Má za to, že vztah ustanovení , a z. č. dosud nebyl v obecné rovině v rozhodování dovolacího soudu vyřešen. Rovněž je přesvědčena, že odvolací soud vyřešil v rozporu s hmotným právem otázku společného členství v bytovém družstvu v případě nabytí členských práv jedním z manželů děděním a následného převodu bytové jednotky do vlastnictví člena družstva. Žalobkyně prostřednictvím dovolacího důvodu podle (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci) odmítá závěr odvolacího soudu, že v daném případě je k vydobytí závazku jejího manžela vedena exekuce na majetek ve společném jmění manželů a že neprokázala existenci práva exekuci nepřipouštějícího. Přitom vychází z faktu, že převod bytové jednotky i nárok na něj je podmíněn členstvím v bytovém družstvu, a trvá na tom, že jejímu manželovi (navzdory znění a z. č. ) členství v družstvu nevzniklo, byt tudíž nemohli nabýt do společného jmění manželů. Je přesvědčena, že vznikne-li za trvání manželství děděním právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, vznikne sice manželům společný nájem bytu, nikoli však již společné členství v družstvu (obdobně jako je tomu za situace, vznikne-li nárok na uzavření smlouvy o nájmu před uzavřením manželství dle z. č. ). Opačný výklad dle dovolatelky neposkytuje dostatečnou ochranu výlučného majetku dědícího manžela. Poukazuje na nerovnost za situace, kdy jeden z manželů nabude za trvání manželství děděním nemovitost (do svého výlučného vlastnictví), a je tak zvýhodněn oproti partnerovi, který nabude děděním pouze členský podíl v družstvu včetně nároku na převod bytu do vlastnictví (takový byt již však bude dle výkladu soudu převeden do společného jmění manželů). Žalobkyně dále popírá, že by se v daném případě jednalo z jejich strany o projev svobodné vůle nabýt byt do společného jmění smlouvou o převodu bytu do vlastnictví člena družstva (kdy na spolupodepsání dokumentů manželem žalobkyně trvalo družstvo), a uvádí, že již od počátku k prokázání svého tvrzení navrhovala důkaz svědeckou výpovědí zaměstnankyně bytového družstva, která smlouvu připravovala a u jejího uzavírání byla přítomna. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Následně svým podáním, doručeným Nejvyššímu soudu dne 13. 11. 2007, navrhla odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Žalovaná vyjádřila souhlas s rozhodnutím odvolacího soudu i jeho právním hodnocením s tím, že právní konstrukce žalobkyně (že manželům vznikl společný nájem bytu a nikoli společné členství v bytovém družstvu) nemá oporu v zákoně ani ve stanovách. Navrhla dovolání zamítnout.

Dovolací soud projednal dovolání povinného podle ve znění do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení , lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na vyloučení věci z výkonu rozhodnutí (exekuce), je dovolání přípustné za podmínek vymezených v nebo c) Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), je možné přípustnost posuzovat jen v intencích ustanovení , jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Hodnocením námitek v dovolání uplatněných k závěru, že rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dospět nelze.

Odvolací soud vyšel z následujícího skutkového stavu. Žalobkyně za trvání manželství s J. H. (uzavřeného dne 6. 4. 1958) nabyla v dědictví po své matce na základě usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku, č. j. -33, s právní mocí dne 5. 12. 1995, do svého vlastnictví členský podíl družstevního bytu, 1+1 s příslušenstvím. K tomuto bytu uzavřela dne 11. 12. 1995 se SBD nájemní smlouvu. Dne 20. 8. 2002 uzavřela žalobkyně i její manžel se SBD smlouvu o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva. Ve smlouvě vystupují oba manželé jako přejímající společní členové družstva a souhlasně deklarují vůli nabýt předmět převodu do společného jmění manželů. Na základě této smlouvy došlo ke vkladu jejich vlastnického práva k bytu včetně podílu na společných částech domu (jako společného jmění manželů) do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni 23. 8. 2002. Usnesením ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. , nařídil Okresní soud ve Frýdku-Místku k návrhu žalované exekuci na majetek manžela žalobkyně J. H., k uspokojení pohledávky 1 500 000,- Kč s příslušenstvím dle rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. . Pověřený soudní exekutor vydal dne 15. 9. 2005 pod č. j. 057Ex 2316/05-35 exekuční příkaz prodejem předmětného bytu manželů H. s podílem na společných částech domu a pozemku.

Jestliže pak na základě zjištění o způsobu nabytí členského podílu dospěl odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) k závěru, že se žalobkyně se svým manželem stali nejen společnými nájemci družstevního bytu, ale že jim vzniklo i společné členství v družstvu, je jeho právní závěr v souladu se soudní praxí.

V soudní praxi (na rozdíl od odborné literatury, srov. např. Dvořák, T., Bytové družstvo: převody družstevních bytů a další aktuální otázky, 1. vydání, Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, str. 50; Dvořák, J., Spáčil J., Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 2. rozšířené vydání, Praha: ASPI, a. s., 2007, str. 102; Švestka, J., Jehlička, O., Škárová, M., Spáčil, J. a kol. . Komentář. 10. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 1229) totiž nebyl zaznamenán odklon od právního názoru týkajícího se právní úpravy družstevních bytů ve vztahu ve znění účinném do 31. 12. 1991, jež je obsahově shodný s téhož zákona ve znění účinném od 1. 1. 1992.

Tato soudní praxe je usměrňována Zprávou o rozhodování soudů o užívání družstevních bytů, projednanou a schválenou občanskoprávním kolegiem Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 6. 1983, sp. zn. , uveřejněnou pod č. 34 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1983, dle níž manželům vznikne právo společného členství v družstvu, jestliže manželům vznikne za trvání manželství právo osobního užívání k družstevnímu bytu v důsledku převodu členských práv a povinností na jednoho z nich ( o. z., a Vzorových stanov stavebních bytových družstev) nebo v důsledku připadnutí členského podílu jednomu z nich děděním ( ). S názorem, že v důsledku dědění členského podílu jedním z manželů za trvání manželství (jestliže manželé spolu trvají žijí), vzniká vedle společného nájmu družstevního bytu manžely i jejich společné členství v družstvu, se ztotožňují např. i autoři publikace Vlastnictví a nájem bytů, (viz 2. Aktualizované a přepracované vydání podle stavu k 1. 7. 2000, Linde, Praha, a. s., vydání první, Fiala, J., Korecká, V., Kurka, V., str. 227). Ke stejnému závěru nakonec dospívají i autoři komentáře k (Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol., II až 880. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 2050 a násl).

Jestliže tedy jeden z manželů zdědí za trvání manželství členský podíl (a manželé spolu trvale žijí), vzniká se společným nájmem bytu manžely i společné členství manželů v družstvu.

Pokud následně žalobkyně se svým manželem nabyli na základě smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva byt (bytovou jednotku), jehož vyloučení z exekuce se žalobkyně domáhá, do vlastnictví, a to podle , o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, je tento byt ve společném jmění manželů a žalobkyně mohla být úspěšná ve věci jen tehdy, jestliže by prokázala, že má k označenému bytu (jiné) právo, které by exekuci nepřipouštělo ( z. č. ).

Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání ( věta první ), dovolání podle ustanovení , věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení věty první, a Žalované náklady v tomto stadiu řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. října 2009

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu