Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 35/2022

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou v právní věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa anonymizováno obec

zastoupené advokátkou anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

sídlem adresa

o zaplacení 193 372 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se co do částky 114 750 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 38 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 114 750 Kč od 27. 2. 2022 do 5. 4. 2022

a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 38 250 Kč od 27. 2. 2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 40 372 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši

11,75 % ročně z této částky od 27. 8. 2021 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení z částky 153 000 Kč od 27. 8. 2021 do 26. 2. 2022, zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši

14 342 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Řízení se co do částky 114 750 Kč zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 38 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 114 750 Kč od 27. 2. 2022 do 5. 4. 2022 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 38 250 Kč od 27. 2. 2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 40 372 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 27. 8. 2021 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení z částky 153 000 Kč od 27. 8. 2021 do 26. 2. 2022, zamítá. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 14 342 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 7. 3. 2022 domáhala finančního zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 193 372 Kč, která jí vznikla nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u název soudu pod sp. zn. spisová značka. Nesprávný úřední postup soudu žalobkyně spatřovala v nepřiměřené délce řízení, které trvalo téměř 10 let. Řízení bylo zahájeno dne 11. 4. 2011 a skončilo 24. 4. 2021. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení ceny za dílo ve výši 2 712 900 Kč, přičemž soudy věc projednávaly pouze na prvním stupni, neboť odvolání žalovaného nebylo věcně projednáno. Žalobkyně uvedla, že věc byla jednoduchá, nicméně v řízení docházelo ke značným průtahům. Žalobkyně požadovala za jeden rok trvání řízení částku 20 000 Kč. Dne 26. 8. 2021 žalobkyně uplatnila u žalované nárok na finanční zadostiučinění, k projednání jejího nároku však v zákonné šestiměsíční lhůtě nedošlo.

2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě rovněž shledala délku řízení za nepřiměřenou a navrhla žalobu zamítnout z důvodu, že žalobkyni v mimosoudním projednání poskytla dostatečné odškodnění ve výši 114 750 Kč. Potvrdila, že žalobkyně podáním doručeným jí dne 26 8. 2021 uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného u název soudu pod sp. zn. spisová značka. Řízení bylo zahájeno dne 11. 4. 2021 a skončilo 24. 4. 2021. Řízení trvalo vůči žalobkyni 10 let, bylo skutkově a právně složité a zahrnovalo obsáhlé dokazování. V průběhu řízení soud opakovaně vyzýval účastníky k doplnění podání, docházelo ke změnám procesních postojů, kvůli čemuž bylo nutno doplňovat dokazování a žádat o součinnost. Ve věci rozhodoval pouze soud I. stupně, o návrhu na vydání předběžného opatření soudy rozhodovaly na dvou stupních. Žalobkyně se na délce řízení podílela opakovanými žádostmi o odročení jednání. Žalovaná při stanovení konkrétní výše zadostiučinění vyšla z částky 17 000 Kč

(ačkoliv žalovaná uváděla 15 000 Kč, výpočtu odpovídá částka 17 000 Kč) za jeden rok řízení a za první dva roky řízení z částky v poloviční výši. Základní částku následně snížila o 20 % z důvodu složitosti a o 5 % pro podíl žalobkyně na délce řízení.

3. Žalobkyně vzala svým podáním ze dne 6. 5. 2022 žalobu částečně zpět co do částky

114 750 Kč, neboť uvedenou částku jí žalovaná vyplanila po podání žaloby dne 5. 4. 2022. Soud proto podle , (dále jen ), v platném znění, v souladu s dispozitivním projevem žalobkyně řízení co do částky

114 750 Kč zastavil (výrok I.).

4. Žalobkyně v replice k vyjádření žalované současně sporovala snížení základní částky zadostiučinění z důvodu složitosti věci, neboť ve věci nebylo třeba obsáhlého dokazování. Trvala na tom, že hlavní příčinou nepřiměřené délky řízení byl nekoncentrovaný postup soudu a prodlevy v řízení.

5. Soud ve věci postupoval podle ust. a rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili.

6. Z listinných důkazů, přiložených k žalobě a k vyjádření žalované (spis název soudu sp. zn. spisová značka, žádost žalobkyně o náhradu nemajetkové újmy ze dne

26. 8. 2021, doručenka datové zprávy ze dne 26. 8. 2021, přípis žalované ze dne 26. 8. 2021 adresovaný právní zástupkyni žalobkyně, stanovisko žalované ze dne 4. 4. 2022 a výpis z obchodního rejstříku žalobkyně) soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

7. Ze spisu název soudu sp. zn. spisová značka se podává, že žalobou doručenou název soudu dne 11. 4. 2011 se žalobkyně domáhala zaplacení částky

2 712 900 Kč z titulu ceny za dílo provedené na základě smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným – anonymizováno právnická osoba ze dne 3. 2. 2010, v níž se žalobkyně zavázala provést pro žalovaného mj. dílo spočívající v instalaci fotovoltaického systému pro výrobu elektrické energie a žalovaný se zavázal zaplatit cenu ve výši 4 260 750 Kč plus DPH. Žalovaný ke dni podání žaloby neuhradil žalobkyni fakturu ze dne 25. 2. 2011 obsahující doplatek z ceny díla ve výši 2 712 9000 Kč. Dne 13. 5. 2011 soud vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za žalobu, který uhradila dne 19. 5. 2011. Dne 24. 5. 2011 soud vydal platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný dne 13. 6. 2011 odpor. Dne 15. 6. 2011 soud vyzval žalovaného k vyjádření se k žalobě a téhož dne zaslal odpor žalobkyni. Žalovaný se k žalobě vyjádřil dne 26. 7. 2011. Dne 17. 8. 2011 žalobkyně podala repliku k vyjádření žalovaného. Dne 22. 8. 2011 žalobkyně podala návrh na vydání předběžného opatření, kterým se domáhala uložení povinnosti žalovanému, aby právně nenakládal s nemovitostí. S podáním předběžného opatření uhradila jistotu ve výši 50 000 Kč a soudní poplatek za návrh na vydání předběžného opatření. Usnesením ze dne 23. 8. 2011 soud návrh na vydání předběžného opatření zamítl a žalobkyni vrátil jistotu ve výši 50 000 Kč. Proti usnesení žalobkyně podala dne 19. 9. 2011 odvolání, které odůvodnila dne 19. 9. 2011. Dne 21. 9. 2011 soud vyzval navrhovatele, aby zaplatil soudní poplatek za odvolání. Dne 29. 9. 2011 soud přeposlal odvolání žalovanému. Spis byl předložen název soudu dne 11. 10. 2011. Usnesením ze dne 27. 10. 2011 název soudu usnesení soudu I. stupně potvrdil, spis byl vrácen název soudu dne 2. 11. 2011. V pokynu ze dne 24. 11. 2011 soud vrátil žalobkyni jistotu. Dne 1. 3. 2012 žalobkyně doručila soudu podání ze dne 29. 2. 2012, které představovalo zpětvzetí návrhu na vydání předběžného opatření ze dne 5. 4. 2011 a současně požádala o nařízení jednání ve věci. K tomu soud dne 5. 3. 2012 sdělil žalobkyni, že jednání prozatím nejde nařídit, neboť v senátě jsou projednávány dříve napadlé věci. K pokynu ze dne 10. 4. 2012 byl spis dán na lhůtu do 17. 9. 2012. K pokynu ze dne 27. 9. 2012 soud vyzval žalobkyni, nechť odstraní vady podání ze dne 29. 2. 2012 s tím, že podle soudu zpětvzetí návrhu na nařízení předběžného opatření ze dne 5. 4. 2011 se týká jiného soudního řízení. Dne 24. 10. 2012 soud žalobkyni urgoval k podání vyjádření. Jelikož žalobkyně nereagovala, soud ji dne 13. 12. 2012 informoval, že k podání ze dne 29. 2. 2012 nebude přihlížet. Dne 14. 10. 2013 soud obdržel žádost policejního orgánu o sdělení stavu řízení. Na výzvu reagoval soud dne 29. 10. 2013. K pokynu ze dne 17. 12. 2013 byl spis dán na lhůtu do 28. 3. 2014 k nařízení jednání. Dne 10. 3. 2014 žalobkyně soud urgovala o nařízení jednání, současně se vyjádřila ve věci. Dne 12. 3. 2014 soud vyjádření přeposlal žalovanému, dne 28. 3. 2014 žalobkyně předložil další důkazní návrh. K pokynu ze dne 25. 4. 2014 soud nařídil na 7. 8. 2014 jednání. Dne 30. 7. 2014 žalovaný požádal o odročení jednání, přičemž soud žádosti vyhověl a jednání odročil na 30. 10. 2014. Při jednání dne 30. 10. 2014 soud prováděl dokazování a jednání odročil za účelem provádění dalších důkazů na 26. 1. 2015. Při jednání soud obdržel i vyjádření žalovaného. Dne 30. 10. 2014 soud obdržel žádost žalovaného o odročení jednání. Soud žádosti vyhověl a jednání odročil na 2. 3. 2015. Na jednání dne 2. 3. 2015 soud prováděl dokazování a jednání odročil na 8. 6. 2015 za účelem pokusu o dokončení smírného jednání mezi účastníky a za účelem účastnických výpovědí jednatelů. Dne 5. 6. 2015 žalovaný požádal o odročení jednání z důvodu zdravotní indispozice, soud jednání odročil na 20. 8. 2015 k pokynu ze dne 5. 6. 2015. Dne 19. 8. 2015 žalobkyně požádala o odročení jednání z důvodu dohody stran ve snaze pokračovat o mimosoudním urovnání sporu. Soud žádosti vyhověl a jednání odročil na 29. 10. 2015. K pokynu ze dne 27. 10. 2015 soud zrušil jednání z důvodů na straně soudu. K pokynu ze dne 4. 11. 2015 soud nařídil jednání na 4. 2. 2016. Dne 1. 2. 2016 se žalovaný vyjádřil k dosavadnímu průběhu řízení. K pokynu ze dne 1. 2. 2016 soud vyjádření žalovaného přeposlal žalobkyni. Dne 4. 2. 2016 proběhlo jednání, které bylo dále odročeno na 7. 4. 2016. Dne 5. 2. 2016 žalobkyně předložila soudu seznam správních spisů, které by si měl soud vyžádat. Dne 9. 2. 2016 soud vyžádal správní spisy. Dne 6. 4. 2016 soud obdržel žádost žalovaného o odročení jednání, soud žádosti vyhověl a jednání odročil na 9. 5. 2016 z důvodu nemoci právního zástupce žalovaného. Dne 29. 4. 2016 soud obdržel návrh na provedení důkazů výslechem účastníka a návrh na odročení jednání ze strany žalovaného, dne 3. 5. 2016 svou žádost doplnil. K pokynu ze dne 4. 5. 2016 soud jednání odročil na 27. 6. 2016. Jednání dne 27. 6. 2016 proběhlo v nepřítomnosti žalobkyně a z tohoto důvodu nebyly provedeny soudem jako důkaz vyžádané správní spisy. Soud dále jednání odročil na 15. 9. 2016. Dne 9. 9. 2016 žalovaný požádal o odročení jednání z důvodu pobytu v cizině jednatele žalovaného, k pokynu ze dne 12. 9. 2016 soud jednání odročil na 28. 11. 2016. Dne 13. 9. 2016 žalovaný požádal o odročení jednání z důvodu kolize, soud jednání k pokynu ze dne 14. 9. 2016 odročil na 1. 12. 2016. Dne 16. 11. 2016 žalovaný požádal o odročení jednání z důvodu pracovní cesty jednatele žalovaného. K pokynu ze dne 21. 11. 2016 soud jednání odročil na 19. 12. 2016. Dne 19. 12. 2016 soud jednání odročil na 23. 2. 2017 z důvodu nemoci právního zástupce žalovaného a žalovaný předložil vyjádření ve věci. Dle úředního záznamu se k jednání dne 19. 12. 2016 dostavil předvolaný svědek, avšak jednání neproběhlo. K pokynu ze dne 19. 12. 2016 soud opětovně předvolal svědka a vyjádření žalovaného přeposlal žalobkyni. Při jednání dne 23. 2. 2017 proběhl výslech svědka příjmení příjmení a jednání bylo odročeno na 20. 4. 2017. Žalobkyně předložila dne 27. 3. 2017 soudu své vyjádření a důkazní návrhy. Dne 28. 3. 2017 soud vyjádření přeposlal žalovanému. Při jednání dne 20. 4. 2017 soud pokračoval v dokazování listinnými důkazy a jednání odročil na 22. 6. 2017 za účelem účastnických výpovědí. Dne 31. 5. 2017 soud obdržel důkazní návrhy od žalovaného. Dne 31. 5. 2017 žalobkyně doplnila své důkazní návrhy. K pokynu ze dne 2. 6. 2017 soud uložil žalobkyni povinnost složit zálohu na svědečné ve výši 10 000 Kč. Dne 6. 6. 2017 žalobkyně požádala o odročení jednání z důvodu změny právního zastoupení. Taktéž žalovaný dne 6. 6. 2017 požádal o odročení jednání z důvodu kolize. K pokynu ze dne 6. 6. 2017 soud jednání odročil na 17. 8. 2017. V mezidobí žalobkyně složila zálohu na provedení důkazů výpovědí svědků. Dne 11. 7. 2017 žalovaný požádal o odročení jednání, k pokynu ze dne 27. 7. 2017 soud odročil jednání na 7. 9. 2017. Dne 30. 8. 2017 žalovaný požádal o odročení jednání z důvodu zahraniční cesty jednatele žalovaného, soud žádosti vyhověl dne 1. 9. 2017 a jednání odročil na 9. 10. 2017. Dne 4. 9. 2017 žalovaný opět požádal o odročení jednání z důvodu kolize. Dne 25. 9. 2017 žalobkyně sdělila soudu, že jí vyhovuje termín jednání dne 6. 11. 2017. K pokynu ze dne 5. 10. 2017 soud jednání odročil na 6. 11. 2017. Na jednání dne 6. 11. 2017 soud provedl výslech svědka příjmení příjmení a dále jednání odročil na 1. 2. 2018 za účelem mimosoudního projednání sporu. Při tomto dalším jednání účastníci sdělili, že pokračují v mimosoudním jednání a soud jednání odročil za účelem smírného řešení na 26. 4. 2018. Dne 3. 4. 2018 žalobkyně sdělila, že netrvá na výslechu svědka, a že dosud neobdržela vyjádření protistrany k návrhu na mimosoudní vyrovnání. Uvedené podání soud přeposlal žalovanému. K pokynu ze dne 11. 4. 2018 soud jednání odročil na 14. 6. 2018 z důvodů na straně soudu. K pokynu ze dne 7. 6. 2018 soud jednání odročil na neurčito z důvodu nemoci soudce. Dne 12. 10. 2018 soud vyzval účastníky ke sdělení výsledku mimosoudního jednání. Dne 20. 11. 2018 se vyjádřil žalovaný s tím, že účastníci stále jednají o způsobu a formě smíru. Vyjádření soud přeposlal dne 22. 11. 2018 protistraně. K pokynu ze dne 21. 12. 2018 soud nařídil jednání na 18. 2. 2019. Dne 13. 2. 2019 žalovaný požádal o odročení jednání z důvodu pracovní neschopnosti zástupce žalovaného, soud žádosti vyhověl a jednání odročil na 1. 4. 2019. Při jednání dne 1. 4. 2019 účastníci sdělili, že nedošlo k mimosoudnímu vyřešení věci, dále byl vyslechnut svědek a v závěru bylo jednání odročeno za účelem případného dokazování na 27. 5. 2019. Dne 20. 5. 2019 žalovaný požádal o odročení jednání z důvodu prudkého zhoršení zdravotního stavu. K pokynu ze dne 23. 5. 2019 soud jednání odročil na neurčito z důvodu žádosti právního zástupce žalovaného – zdravotní důvody. Dne 23. 5. 2019 soud vyzval právní zástupkyni žalobkyně ke sdělení, zda probíhají mezi účastníky mimosoudní jednání. Usnesením ze dne 13. 6. 2019 soud uložil účastníkům povinnost účastnit se prvního setkání s mediátorem, řízení bylo přerušeno na dobu tří měsíců, usnesení nabylo právní moci dne 20. 6. 2019. Usnesením ze dne 17. 7. 2019 soud vybral účastníkům mediátorku. Dne 16. 10. 2019 soud oslovil účastníky s dotazem o sdělení výsledku či postupu mimosoudních jednání. K pokynu ze dne 31. 10. 2019 soud nařídil na 27. 1. 2020 jednání. Dne 23. 1. 2020 žalobkyně požádala o odročení jednání z důvodu kolize právní zástupkyně. K pokynu ze dne 24. 1. 2020 soud jednání odročil na 15. 4. 2020. Dne 30. 3. 2020 soud odročil jednání na neurčito z důvodu doporučení Ministerstva spravedlnosti týkající se pandemie koronaviru. Dne 28. 5. 2020 soud nařídil na 17. 8. 2020 jednání, k jednání se nedostavil žalovaný, z tohoto důvodu soud jednání odročil na 12. 10. 2020. Dne 8. 10. 2020 žalovaný požádal o odročení jednání z důvodu špatného zdravotního stavu jednatele, k pokynu ze dne 9. 10. 2020 soud odročil jednání na 7. 12. 2020. Dne 12. 10. 2020 žalobkyně požádala o odročení jednání z důvodu kolize, soud žádosti vyhověl a jednání odročil na 2. 12. 2020. K jednání se opět nedostavil žalovaný, proběhl výslech jednatele žalobkyně a soud vyhlásil rozsudek, kterým uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 712 900 Kč s příslušenstvím a taktéž povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. Rozsudek soud rozeslal dne 4. 1. 2021. Dne 25. 1. 2021 soud obdržel od název soudu odvolání, které podal žalovaný proti rozsudku k nesprávnému soudu. Odvolání neobsahovalo odůvodnění, ale bylo uvedeno, že bude odůvodněno do 20 dnů. Usnesením ze dne 26. 1. 2021 soud vyzval žalovaného, aby jej doplnil. K pokynu ze dne 1. 3. 2021 soud vyznačil ve spisové službě nový název žalovaného na právnická osoba anonymizována dvě slova a zaslal žalovanému výzvu k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Dne 1. 3. 2021 žalovaný požádal o prodloužení lhůty k vyjádření, soud žádosti vyhověl a lhůtu prodloužil do 31. 3. 2021. Dne 30. 3. 2021 vzal žalovaný zpět své odvolání. Usnesením ze dne 1. 4. 2021 bylo řízení o odvolání žalovaného zastaveno, usnesení nabylo právní moci dne 24. 4. 2021. Usnesením ze dne 25. 6. 2021 soud vrátil žalobkyni zálohu na svědečné ve výši 10 000 Kč, usnesení nabylo právní moci dne 16. 7. 2021, taktéž byl žalobkyni usnesením z téhož dne vrácen přeplatek na soudním poplatku ve výši 500 Kč. Platby byly provedeny dne 28. 7. 2021.

8. Podáním ze dne 26. 8. 2021 žalobkyně uplatnila u žalované svůj nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy, která jí vznikla nepřiměřenou délkou řízení vedeného u název soudu sp. zn. spisová značka. Žalobkyně požadovala zadostiučinění ve výši

193 372 Kč. Žalovaná obdržela žádost téhož dne a přijetí žádosti potvrdila žalobkyni. Žalovaná ve svém stanovisku ze dne 4. 4. 2022 shledala, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo, neboť délka řízení byla nepřiměřená. Nárok žalobkyně shledala důvodným v částce 114 750 Kč a tuto částku vyplatila žalobkyni.

9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

10. Podle ust. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk“ /, stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle ust. OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické

a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

11. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust.

se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž

k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst.

1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví

v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak

i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne

21. 6. 2005).

14. Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

15. Lze hrnout, že ve vztahu k žalobkyni posuzované řízení pro účely přiznání nároku na přiměřené zadostiučinění započalo podáním žaloby dne 11. 4. 2011 a skončilo dne

24. 4. 2021. Celková délka řízení tak činila 10 let. Průběh řízení po právní moci usnesení o zastavení odvolacího řízení, v němž došlo k vrácení zálohy na provedení důkazu a přeplatku na soudním poplatku žalobkyni, soud nezohlednil v celkové délce řízení, neboť soud činil jen procesní úkony, přičemž co do merita věci řízení již bylo skončeno.

16. Řízení ve věci samé probíhalo na jednom stupni soudní soustavy. Ve věci rozhodoval soud I. stupně jednou včetně vydání platebního rozkazu, který byl k odporu žalovaného zrušen. Odvolací soud dále rozhodoval o odvolání proti zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření.

17. Shodně s žalovanou má soud za to, že řízení vykazovalo s ohledem na rozsah účastníky tvrzených skutečností (předmětem řízení byl nedoplatek ceny za dílo v hodnotě 2 712 900 Kč) a z nich vyplývající potřebu dokazování (množství listinných důkazů a výslechy svědků) vyšší míru složitosti skutkové. S vyšší mírou složitosti skutkové souvisí i složitost procesní. Soud nejdříve vydal platební rozkaz, který byl k odporu žalovaného zrušen, rozhodoval o návrhu na vydání předběžného opatření, dal účastníkům opakovaně prostor k mimosoudnímu jednání (včetně mediace), k žádostem účastníků nařízená jednání opakovaně odročoval (v jednom případě i z důvodu pandemie koronaviru), účastníky urgoval k podání vyjádření a vyzýval je k úhradě soudních poplatků. Významnou právní složitost soud neshledal.

18. Soud shodně s žalovanou shledal podíl žalobkyně na délce řízení. Žalobkyně vzala zpět návrh na vydání předběžného opatření, ačkoliv o tomto návrhu již bylo rozhodnuto i odvolacím soudem, a následně nereagovala na související dotazy soudu. Taktéž soud jednání vícekrát odročil k žádostem žalobkyně. Naopak je nutno uvést, že se žalobkyně obracela na soud s dotazem týkajícím se nařízení jednání.

19. Pokud se jedná o postup soudů ve věci, lze přisvědčit žalobkyni i žalované, že v řízení došlo k několika obdobím nečinnosti, které soud posoudil jako průtahy v řízení. Průtahy se vyskytly v období od 10. 4. 2012 do 17. 9. 2012, kdy se spis nacházel bezdůvodně na lhůtě (průtah pět měsíců), druhý v období od zaslání přípisu žalobkyni dne 13. 12. 2012 do reakce na přípis policejního orgánu dne 29. 10. 2013 (průtah 10 měsíců) a dále v období od 29. 10. 2013 do 12. 3. 2014, kdy soud v řízení nečinil žádné úkony a spis se nacházel převážně na lhůtě (průtah téměř pět měsíců). I postup soudu ve vztahu k opakovaným žádostem žalovaného o odročení jednání, kterým vyhovoval, ačkoliv se již mohlo jednat o obstrukční jednání ze strany žalovaného, nebyl účelný a koncentrovaný.

20. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. ). V daném případě se jednalo o majetkoprávní spor, tedy se nejednalo o řízení, s nímž je již v obecné rovině spojováno významnější působení do poměrů účastníka.

21. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl

k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci

v přiměřené lhůtě, neboť celková délka řízení nebyla s ohledem na shora uvedené závěry přiměřená. Celková délka řízení ve vztahu k žalobkyni činila 10 let, což složitosti, skutkové a právní náročnosti a taktéž skutečnosti, že po celou dobu řízení probíhalo na jednom stupni soudní soustavy, věci neodpovídalo. Nutno konstatovat, že se na délce řízení podílel soud I. stupně obdobími nečinnosti a opakovaným vyhovováním žádostem žalovaného o odročení. Uvedený postup soudu zapříčinil, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení, neboť řízení jako celek neodpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat a v důsledku toho došlo ke vzniku nemajetkové újmy žalobkyně.

22. Došlo tedy k nesprávnému úřednímu postupu představovanému jeho nepřiměřenou délkou

a tím k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě a v důsledku toho

ke vzniku nemajetkové újmy. Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani nevyvracela. Újmu v tomto případě pak bylo na místě odškodnit v penězích, neboť podíl žalobkyně na délce řízení rozhodně nebyl až tak významný, aby mohlo být uvažováno o jejím obstrukčním chování či o zneužívání práva.

23. Ke stanovení výše odškodnění přistoupil soud v souladu se stanoviskem občanskoprávního

a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Nejvyšší soud pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se tato základní částka pohybuje v rozmezí 15 000 až 20 000 Kč za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení. Vzhledem k tomu, že celková doba trvání řízení činila 10 let, tedy byla vysoká, stanovil soud základní ve spodní polovině uvedeného intervalu – tedy 17 000 Kč. Za první 2 roky řízení přísluší žalobkyni polovina této částky (celkem 17 000 Kč), za každý další rok 17 000 Kč (tj. celkem 8 x 17 000 Kč). Součinem základní částky a celkové doby řízení soud dospěl k částce ve výši 153 000 Kč.

24. Výslednou částku soud následně s ohledem na kritéria ust. § 31a odst. 3 OdpŠk upravil, a to jejím snížením o 15 % za složitost věci a snížením o 5 % z důvodu podílu žalobkyně na délce řízení. Z důvodu postupu soudů naopak soud výslednou částku zvýšil o 20 %. Soud proto základní částku 153 000 Kč po zohlednění všech výše zmíněných kritérií nijak neupravoval a nemajetkové újmě tak odpovídá odškodnění ve výši 153 000 Kč.

25. Jelikož se žalobkyni se již dostalo plnění ze strany žalované (153 000 Kč – 114 750 Kč), soud žalobě vyhověl co do částky 38 250 Kč (výrok II. rozsudku) a ve zbytku ji zamítl (výrok III. rozsudku).

26. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení úroků z prodlení z žalované částky 193 372 Kč

od 27. 6. 2021 do zaplacení. Jelikož soud shledal nárok žalobkyně důvodným v částce 153 000 Kč, z čehož částku 114 750 Kč žalovaná žalobkyni uhradila již dne 5. 4. 2022, je podaná žaloba důvodná i v části požadovaného zákonného příslušenství z částky 153 000 Kč. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, a od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím 6-ti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované (nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. o.z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen). K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 26. 8. 2021, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení – lhůta 6-ti měsíců skončila 26. 2. 2022 a žalovaná se dostala do prodlení 27. 2. 2022 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ), tedy nikoliv již dne 27. 8. 2021, jak žádala žalobkyně.

27. Soud proto přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z částky 114 750 Kč, kterou žalovaná žalobci uhradila, a to od 27. 2. 2022 do 5. 4. 2022 a z částky 38 250 Kč od 27. 2. 2022 do zaplacení. Pod výrokem III. soud zamítl nároky, které svou výší převyšují již vyplacenou jistinu a příslušenství, tj. co do částky 40 372 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 27. 8. 2021 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení z částky 153 000 Kč

od 27. 8. 2021 do 26. 2. 2022.

28. O nákladech řízení soud rozhodl pod výrokem IV. podle úspěchu ve věci dle ust. , když žalobkyně byla úspěšná pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady vzniklé v řízení žalobkyni spočívají v odměně advokáta dle ust.

§ 7 vyhl. č. 177/11996, advokátní tarif, za 3 úkony právní služby á 3 100 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby a podání repliky k vyjádření žalované) dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu, tj. 9 300 Kč a v paušálních výdajích ve výši 3 x 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu – tj. 900 Kč. Dále má žalobkyně nárok na zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a 21% DPH z odměny a paušálních výdajů ve výši 2 142 Kč Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 14 342 Kč.

29. Pro úplnost soud připomíná, že výši odměny advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu OdpŠk, vypočetl v souladu s ustálenou judikaturou z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. ).

30. Lhůta k plnění pro žalovanou podle odpovídá plnění ze státního rozpočtu. O povinnosti hradit náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu bude ukládat vykonatelné rozhodnutí, má oprávněný právo domáhat se splnění uložené povinnosti návrhem na nařízení exekuce.