Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 192/2022-23

Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní JUDr. Marií Rychtářovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlo organizační složky ulice a číslo, PSČ obec

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 2 963,65 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 2 963,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucím z částky 2 798,01 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 2 963,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucím z částky 2 798,01 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení předmětné částky s tvrzením, že na základě návrhu na uzavření Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne datum poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 5 990 Kč. Úvěr byl úročen sazbou 38,75 % ročně a žalovaný se jej zavázal splácet formou 18 pravidelných měsíčních splátek ve výši 444 Kč vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem datum. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný porušil smluvní podmínky, proto žalobce dopisem ze dne datum od úvěrové smlouvy odstoupil. Dopnil, že žalovaný na předmětnou pohledávku zaplatil částku v celkové výši 6 123 Kč, a to dne datum, datum, datum a datum splátky po 444 Kč, a dále dne datum částku 1 971 Kč, dne datum částku 1 044 Kč a dne datum částku 1 332 Kč. Ze zaplacené částky žalobce zužitkoval částku ve výši 3 191,99 Kč na jistinu, částku ve výši 1 636,53 na úhradu smluvního úroku, částku 1 200 Kč na zaplacení nákladů spojených s vymáháním splatného závazku a částku 94,48 Kč na smluvní pokutu. Za této situace se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 2 963,65 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 2 798,01 Kč a úroků z úvěrů do zesplatnění ve výši 165,64 Kč. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru žalobce uvedl, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, které uvedl ve formuláři žádosti o úvěr, a dále z veřejně dostupných rejstříků, když provedl lustraci v registru příjmení, anonymizováno 6 slov a katastru nemovitostí, a dále vycházel z interních záznamů. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnán u zaměstnavatele jméno celé jméno žalovaného, kde pobírá mzdu ve výši 15 000 Kč čistého měsíčně, celkový příjem domácnosti činí 40 000 Kč a jeho celkové náklady jsou 2 000 Kč. Dále sdělil, že žije s družkou u rodičů s tím, že nemá žádnou vyživovací povinnost.

2. Žalovaný potvrdil, že danou Smlouvu uzavřel a úvěr čerpal. Rovněž nezpochybňoval ani tu skutečnost, že na danou pohledávku zaplatil částku v celkové výši 6 123 Kč. Bránil se však tím, že mu přestaly chodit složenky, a proto se domníval, že je předmětná pohledávka již uhrazena. Žalovaný uvedl, že byl žalobcem dotazován na svůj příjem, avšak žádné doklady prokazující jeho příjmy či výdaje po něm žalobce nežádal a nic nedokládal. Popřel, že by žalobci sdělil příjem domácnosti ve výši 40 000 Kč.

3. Po provedeném dokazování má soud ze Žádosti / Smlouvy o klasickém úvěru číslo (dále též jen„ Smlouva“) za prokázané, že žalovaný dne datum požádal o poskytnutí úvěru na financování zboží – drobného černého elektro ve výši 5 990 Kč. Ze Smlouvy se zároveň podává, že úvěr se žalovaný zavázal splácet 18ti splátkami ve výši 444 Kč měsíčně. Splátky byly splatné vždy 17. den v měsíci, a to počínaje dnem datum. Z této y soud dále zjistil, že účastníci sjednali úročení úvěru sazbou ve výši 38,75 % ročně. Ze shora uvedené Smlouvy, a to z čl. VII. má soud dále za prokázané, že žalovaný uvedl, že žije s družkou u rodičů a nemá žádnou vyživovací povinnost k dětem. Žalovaný rovněž vyplnil, že je zaměstnán u jméno celé jméno žalovaného jako pracovník ve službách a prodeji, kde dosahuje příjem ve výši 15 000 Kč čistého měsíčně. Celkový příjem domácnosti činí 40 000 Kč a celkové náklady domácnosti 2 000 Kč. Závazek žalovaného splácet úvěr řádně a včas, vč. nákladů na něj, formou pravidelných měsíčních splátek, vyplývá z anonymizováno podmínek pro klasické úvěry (čl. III. bod 3.1.). Náklady na úvěr mj. tvoří úroky z úvěru a úroky z prodlení, což soud zjistil z čl. IV. bod 4.2. Produktových podmínek pro klasické úvěry. Oprávnění žalobce od smlouvy odstoupit v důsledku podstatného porušení smluvních povinností, vyplývá z . písm. b) Všeobecných obchodních podmínek pro poskytování bankovních produktů a služeb. Čerpání a splácení úvěru vyplývá z Výpisu z úvěrového účtu. Z y označené jako“ Poslední možnost mimosoudního vyrovnání” soud zjistil, že dne datum žalobce žalovaného vyzval k úhradě částky ve výši 499 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od doručení upomínky s tím, že pro případ nezaplacení dluhu byl žalovaný upozorněn na možnost odstoupení od smlouvy. Skutečnost, že dne datum žalobce od Smlouvy v důsledku prodlení se splácením odstoupil, soud zjistil z y označené jako“ Odstoupení od úvěrové smlouvy číslo Z této y se dále podává, že žalobce žalovaného rovněž vyzval k úhradě dlužné částky. Z y označené jako„ Výzva k zaplacení dluhu na úvěrovém účtu číslo“ soud zjistil, že žalobce žalovaného dne datum opětovně vyzval k úhradě dlužné částky s tím, že pro případ nečinnosti byl žalovaný upozorněn, že dlužná částka bude vymáhána soudní cestou.

4. Podle , , v účinném znění (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech

5. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

7. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Předně soud uvádí, že předmětná Smlouva byla uzavřena za účinnosti , o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne datum ve věci anonymizováno číslo, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel).

10. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

11. V dané věci žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel z informací požadovaných a získaných od žalovaného a dále z informací dostupných ve veřejně přístupných rejstřících a v interních zdrojích. Z tvrzení žalobce je zřejmé, že se spolehl na pravdivost informací sdělených žalovaným s tím, že jeho příjmy ani výdaje blíže neověřoval, resp. nepožadoval od žalovaného jejich doložení. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi

od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor jméno příjmení, Wolters Kluwer: obec a číslo, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr,

ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu

ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka

se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích. V dané věci žalobce neprokázal, že by informace o poměrech dlužníka (žalovaného) ověřil, resp. požadoval jejich doložení, a proto soud dospěl k závěru, že žalobce při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne datum sp. zn. ). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že žalobce řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť posouzení proběhlo pouze formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak ta skutečnost,

že předmětná Smlouva odporuje ust. § 580 odst. 1 o. z., a proto je neplatná.

12. Pro úplnost soud dodává, že žalobce navíc k prokázání svých tvrzení ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepředložil jiný důkaz než Žádost žalovaného o úvěr. K jednání, při kterém soud v dané věci rozhodl, se žalobce nedostavil. Za této situace soud neměl povinnost žalobce poučit o neunesení důkazního břemene, neboť , (dále jen „ “) upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání s tím, že nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení dle proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (srov. příjmení komentáře, I., autoři příjmení, příjmení a kol., C. H. Beck, 1. vydání 2009, str. 831 – 832; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. a usnesení ze dne 14. 1. 2009 sp. zn. ). V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že k písemné výzvě soudu žalobce nesdělil, že k prokázání svých tvrzení ve shora uvedeném směru navrhuje jiné důkazy, a proto by případné poučení soudem pravděpodnobně stejně nemělo žádný dosah.

13. Ve skutkové rovině má soud v dané věci za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 990 Kč s tím, že na danou pohledávku žalovaný zaplatil žalobci částku v celkové výši 6 123 Kč.

14. Za situace, kdy žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalované), v důsledku čehož soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup právního předchůdce žalobce k omezenosti nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzal-li totiž žalovaný předmět úvěru na základě neplatné Smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle § 2991 a § 2993

o. z. jako bezdůvodné obohacení. V dané věci vyšlo najevo, že žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 5 990 Kč s tím, že žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil částku ve výši 6 123 Kč. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak nevzniklo, neboť rozdíl mezi částkou, kterou žalobce žalovanému poskytl (5 990 Kč) a částkou, kterou mu žalovaný uhradil (6 123 Kč), je záporný. Soud žalobu zamítl v celém rozsahu, neboť shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, s tím, že žalovaný dokonce uhradil více, než měl

(o 133 Kč). Za této situace se vůbec nedostal do prodlení, a proto kromě jiných smluvních nároků (úroků, poplatků, apod.), které nelze z titulu neplatné smlouvy úspěšně uplatňovat, soud žalobci nepřiznal ani zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády

č.

15. O nákladech řízení soud rozhodl podle , neboť žalovaný byl ve věci zcela úspěšný. Žalovaný však výslovně sdělil, že žádnou náhradu nákladů nepožaduje, resp. se práva na náhradu nákladů řízení vzdal, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem vykonán.