Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 192/2022-23
Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní JUDr. Marií Rychtářovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlo organizační složky ulice a číslo, PSČ obec
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 2 963,65 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 2 963,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucím z částky 2 798,01 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 2 963,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucím z částky 2 798,01 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se svou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení předmětné částky s tvrzením, že na základě návrhu na uzavření Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne datum poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 5 990 Kč. Úvěr byl úročen sazbou 38,75 % ročně a žalovaný se jej zavázal splácet formou 18 pravidelných měsíčních splátek ve výši 444 Kč vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem datum. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný porušil smluvní podmínky, proto žalobce dopisem ze dne datum od úvěrové smlouvy odstoupil. Dopnil, že žalovaný na předmětnou pohledávku zaplatil částku v celkové výši 6 123 Kč, a to dne datum, datum, datum a datum splátky po 444 Kč, a dále dne datum částku 1 971 Kč, dne datum částku 1 044 Kč a dne datum částku 1 332 Kč. Ze zaplacené částky žalobce zužitkoval částku ve výši 3 191,99 Kč na jistinu, částku ve výši 1 636,53 na úhradu smluvního úroku, částku 1 200 Kč na zaplacení nákladů spojených s vymáháním splatného závazku a částku 94,48 Kč na smluvní pokutu. Za této situace se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 2 963,65 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 2 798,01 Kč a úroků z úvěrů do zesplatnění ve výši 165,64 Kč. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru žalobce uvedl, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, které uvedl ve formuláři žádosti o úvěr, a dále z veřejně dostupných rejstříků, když provedl lustraci v registru příjmení, anonymizováno 6 slov a katastru nemovitostí, a dále vycházel z interních záznamů. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnán u zaměstnavatele jméno celé jméno žalovaného, kde pobírá mzdu ve výši 15 000 Kč čistého měsíčně, celkový příjem domácnosti činí 40 000 Kč a jeho celkové náklady jsou 2 000 Kč. Dále sdělil, že žije s družkou u rodičů s tím, že nemá žádnou vyživovací povinnost.
2. Žalovaný potvrdil, že danou Smlouvu uzavřel a úvěr čerpal. Rovněž nezpochybňoval ani tu skutečnost, že na danou pohledávku zaplatil částku v celkové výši 6 123 Kč. Bránil se však tím, že mu přestaly chodit složenky, a proto se domníval, že je předmětná pohledávka již uhrazena. Žalovaný uvedl, že byl žalobcem dotazován na svůj příjem, avšak žádné doklady prokazující jeho příjmy či výdaje po něm žalobce nežádal a nic nedokládal. Popřel, že by žalobci sdělil příjem domácnosti ve výši 40 000 Kč.
3. Po provedeném dokazování má soud ze Žádosti / Smlouvy o klasickém úvěru číslo (dále též jen„ Smlouva“) za prokázané, že žalovaný dne datum požádal o poskytnutí úvěru na financování zboží – drobného černého elektro ve výši 5 990 Kč. Ze Smlouvy se zároveň podává, že úvěr se žalovaný zavázal splácet 18ti splátkami ve výši 444 Kč měsíčně. Splátky byly splatné vždy 17. den v měsíci, a to počínaje dnem datum. Z této listin y soud dále zjistil, že účastníci sjednali úročení úvěru sazbou ve výši 38,75 % ročně. Ze shora uvedené Smlouvy, a to z čl. VII. má soud dále za prokázané, že žalovaný uvedl, že žije s družkou u rodičů a nemá žádnou vyživovací povinnost k dětem. Žalovaný rovněž vyplnil, že je zaměstnán u jméno celé jméno žalovaného jako pracovník ve službách a prodeji, kde dosahuje příjem ve výši 15 000 Kč čistého měsíčně. Celkový příjem domácnosti činí 40 000 Kč a celkové náklady domácnosti 2 000 Kč. Závazek žalovaného splácet úvěr řádně a včas, vč. nákladů na něj, formou pravidelných měsíčních splátek, vyplývá z anonymizováno podmínek pro klasické úvěry (čl. III. bod 3.1.). Náklady na úvěr mj. tvoří úroky z úvěru a úroky z prodlení, což soud zjistil z čl. IV. bod 4.2. Produktových podmínek pro klasické úvěry. Oprávnění žalobce od smlouvy odstoupit v důsledku podstatného porušení smluvních povinností, vyplývá z čl. 2 . písm. b) Všeobecných obchodních podmínek pro poskytování bankovních produktů a služeb. Čerpání a splácení úvěru vyplývá z Výpisu z úvěrového účtu. Z listin y označené jako“ Poslední možnost mimosoudního vyrovnání” soud zjistil, že dne datum žalobce žalovaného vyzval k úhradě částky ve výši 499 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od doručení upomínky s tím, že pro případ nezaplacení dluhu byl žalovaný upozorněn na možnost odstoupení od smlouvy. Skutečnost, že dne datum žalobce od Smlouvy v důsledku prodlení se splácením odstoupil, soud zjistil z listin y označené jako“ Odstoupení od úvěrové smlouvy číslo Z této listin y se dále podává, že žalobce žalovaného rovněž vyzval k úhradě dlužné částky. Z listin y označené jako„ Výzva k zaplacení dluhu na úvěrovém účtu číslo“ soud zjistil, že žalobce žalovaného dne datum opětovně vyzval k úhradě dlužné částky s tím, že pro případ nečinnosti byl žalovaný upozorněn, že dlužná částka bude vymáhána soudní cestou.
4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v účinném znění (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech
5. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
7. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Předně soud uvádí, že předmětná Smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne datum ve věci anonymizováno číslo, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel).
10. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.
11. V dané věci žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel z informací požadovaných a získaných od žalovaného a dále z informací dostupných ve veřejně přístupných rejstřících a v interních zdrojích. Z tvrzení žalobce je zřejmé, že se spolehl na pravdivost informací sdělených žalovaným s tím, že jeho příjmy ani výdaje blíže neověřoval, resp. nepožadoval od žalovaného jejich doložení. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi
od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor jméno příjmení, Wolters Kluwer: obec a číslo, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr,
ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015 -39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka
se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích. V dané věci žalobce neprokázal, že by informace o poměrech dlužníka (žalovaného) ověřil, resp. požadoval jejich doložení, a proto soud dospěl k závěru, že žalobce při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne datum sp. zn. III. ÚS 4129/2018 ). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že žalobce řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť posouzení proběhlo pouze formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak ta skutečnost,
že předmětná Smlouva odporuje ust. § 580 odst. 1 o. z., a proto je neplatná.
12. Pro úplnost soud dodává, že žalobce navíc k prokázání svých tvrzení ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepředložil jiný důkaz než Žádost žalovaného o úvěr. K jednání, při kterém soud v dané věci rozhodl, se žalobce nedostavil. Za této situace soud neměl povinnost žalobce poučit o neunesení důkazního břemene, neboť § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání s tím, že nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení dle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (srov. příjmení komentáře, Občanský soudní řád I., autoři příjmení, příjmení a kol., C. H. Beck, 1. vydání 2009, str. 831 – 832; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 a usnesení ze dne 14. 1. 2009 sp. zn. 21 Cdo 5232/2007 ). V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že k písemné výzvě soudu žalobce nesdělil, že k prokázání svých tvrzení ve shora uvedeném směru navrhuje jiné důkazy, a proto by případné poučení soudem pravděpodnobně stejně nemělo žádný dosah.
13. Ve skutkové rovině má soud v dané věci za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 990 Kč s tím, že na danou pohledávku žalovaný zaplatil žalobci částku v celkové výši 6 123 Kč.
14. Za situace, kdy žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalované), v důsledku čehož soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup právního předchůdce žalobce k omezenosti nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzal-li totiž žalovaný předmět úvěru na základě neplatné Smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle § 2991 a § 2993
o. z. jako bezdůvodné obohacení. V dané věci vyšlo najevo, že žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 5 990 Kč s tím, že žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil částku ve výši 6 123 Kč. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak nevzniklo, neboť rozdíl mezi částkou, kterou žalobce žalovanému poskytl (5 990 Kč) a částkou, kterou mu žalovaný uhradil (6 123 Kč), je záporný. Soud žalobu zamítl v celém rozsahu, neboť shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, s tím, že žalovaný dokonce uhradil více, než měl
(o 133 Kč). Za této situace se vůbec nedostal do prodlení, a proto kromě jiných smluvních nároků (úroků, poplatků, apod.), které nelze z titulu neplatné smlouvy úspěšně uplatňovat, soud žalobci nepřiznal ani zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády
č. 351/2013 Sb.
15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalovaný byl ve věci zcela úspěšný. Žalovaný však výslovně sdělil, že žádnou náhradu nákladů nepožaduje, resp. se práva na náhradu nákladů řízení vzdal, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem vykonán.