Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3622/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně S. D., a. s., zastoupené JUDr. L. P., advokátem, proti žalovanému Ing. V. K., jako správci konkursní podstaty úpadkyně M. M. s. r. o., o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. prosince 2006, č. j. -57, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 13. prosince 2006, č. j. -57, potvrdil rozsudek ze dne 29. července 2005,                                     č. j. -35, jímž Krajský soud v Ostravě určil, že žalobkyně má za úpadkyní pohledávku ve výši 90,525.808,60 Kč „z titulu práva na vrácení části poskytnuté půjčky ze smlouvy o půjčce ze dne 31. srpna 2001 a práva na zaplacení sjednaných úroků“.

Odvolací soud se - odkazuje na ustanovení a , o konkursu a vyrovnání (dále jen „“) a na ustanovení (dále jen „obč. zák.“) - ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, podle kterých:

1) Žalobkyně a úpadkyně uzavřely dne 31. srpna 2001 smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout úpadkyni částku 100,500.000,- Kč, a to na účet „sdělený“ úpadkyní, s tím, že úpadkyně se zavázala vrátit půjčené peněžní prostředky spolu s dohodnutým úrokem ve výši 4 % ročně ve lhůtě do 30. dubna 2002 (dále jen „smlouva“);

2)  Z účtu žalobkyně „byly odepsány částky 500.000,- Kč a 100,000.000,- Kč, s tím, že částka 500.000,- Kč byla odepsána 3. října 2001 a převedena na účet Magistrátu města O. a částka 100,000.000,- Kč na označený účet společnosti A. C. R., a. s., a to dle pokynu úpadkyně ze dne 5. září 2001;

3) Pohledávka z titulu smlouvy zůstala ve vztahu k žalobkyni neuhrazena v rozsahu jistiny 87,500.000,- Kč, přičemž s připočtením sjednaných úroků činila celkem 90,525.808,60 Kč;

4) Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. července 2002, sp. zn. , byl prohlášen konkurs na majetek úpadkyně a správcem konkursní podstaty byl ustaven žalovaný;

5)   Žalobkyně přihlásila do konkursu vedeného na majetek úpadkyně nevykonatelnou pohledávku ve výši 90,525.808,60 Kč, přičemž v přihlášce řádně označila věřitele, dlužníka, výši pohledávky a skutkové okolnosti, na nichž se pohledávka zakládá, a připojilay, z nichž měla pohledávka vyplývat;

6)  Žalovaný při přezkumném jednání dne 14. května 2003 přihlášenou pohledávku popřel co do pravosti a žalobkyně na základě výzvy žalovaného podala včas žalobu na určení pravosti popřené pohledávky.

V situaci, kdy úpadkyně „poskytnuté peníze“ žalobkyni nevrátila, shledal odvolací soud závěr soudu prvního stupně o pravosti pohledávky ve výši 90,525.808,60 Kč správným.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení (dále jen „“), namítaje, že: 1/ řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a 2/ rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení a b)

Dovolatel zdůrazňuje, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. S poukazem na obsah smlouvy zdůrazňuje, že jde o právní úkon neplatný pro neurčitost a tudíž plnění, pokud je vůbec žalobkyně provedla, je maximálně bezdůvodným obohacením. Právní titul je tak odlišný od právního titulu deklarovaného v přihlášce pohledávky a „je tedy namístě, aby pohledávka nebyla považována za zjištěnou a žaloba jako taková byla zamítnuta“.

Nesouhlasí ani se závěrem soudů nižších stupňů, podle něhož „finanční částka“ 100,500.000,- Kč byla úpadkyni poskytnuta, když takovéto skutkové zjištění neodpovídá obsahu spisu a nemá oporu v provedeném dokazování. Konečně dovolatel podrobně popisuje, proč shledává skutková zjištění soudů nižších stupňů nesprávnými a neúplnými, přičemž uzavírá, že „s ohledem na neúplné dokazování ve věci je řízení stiženo vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a věc byla nesprávně právně posuzována“.

Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl, popř. jako nedůvodné zamítl.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení , Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení ; proto je podle ustanovení a odmítl.

Učinil tak proto, že dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [241a odst. 2 písm. b) ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( ), je pak možné (z povahy věci)  posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. , jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Jakkoli dovolatel avizuje uplatnění dovolacích důvodů podle ustanovení a b) , ve skutečnosti (posuzováno podle obsahu) polemizuje se skutkovými zjištěními, na nichž soudy nižších stupňů své právní posouzení vybudovaly. Uplatňuje tak dovolací důvod podle ustanovení , který ovšem u dovolání, které může být přípustné jen podle ustanovení , k dispozici nemá a jehož prostřednictvím přípustnost dovolání založit nelze.

Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze usuzovat ani co do řešení otázky povahy smlouvy ze dne 31. srpna 2001 (zda jde o smlouvu o půjčce podle ustanovení § 657 obč. zák., nepojmenovanou smlouvu podle ustanovení § 51 obč. zák. nebo smlouvu o úvěru podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku) [k právnímu důvodu vzniku přihlašované pohledávky srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 74/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2008, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2009, pod číslem 90].

Konečně zásadně právně významným nečiní rozhodnutí odvolacího soudu ani řešení otázky platnosti smlouvy. Jde totiž o posouzení konkrétního právního úkonu, které nemá potřebný judikatorní přesah (je významné právě a jen pro projednávanou věc). Přitom výklad dotčeného právního úkonu (a závěr o jeho určitosti) není ani v rozporu s hmotným právem, když respektuje zásady určené ustanovením § 35 odst. 2 obč. zák. a formulované např. v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. .

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení .

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. října 2009

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu