Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3615/2008

U S N E S E N Í

I.      Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Olomouci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. října 2007, č. j. -153, ve spojení s opravným usnesením ze dne 31. října 2007, č. j. -162, vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozhodnutí částku 486.586,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 23. ledna 2001 do zaplacení; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. dubna 2008, č. j. -184, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Na zjištěném skutkovém základě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně především dovodil, že žalobkyně je oprávněnou osobou podle , o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), a že její další podíl na majetku družstva plynoucí z transformace – transformační podíl ( ) činí 311.922, 31 Kč. Dále rovněž dovodil, že žalobkyně je oprávněnou osobou také podle a že její základní podíl na majetku družstva ( ve spojení s ) činí 174.663, 75 Kč. V této souvislosti totiž dovodil, že žalobkyně byla oprávněnou osobou podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), že se ve lhůtě stanovené zákonem o půdě ( zákona o půdě) řádně přihlásila k vydání náhrady za živý a mrtvý inventář a že náležitě doložila existenci tohoto svého restitučního nároku ( zákona o půdě), který – s odkazem na ustanovení – shledal oprávněným právě co do částky 174.663, 75 Kč. Na základě skutkového zjištění, že mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalovaného došlo podle článku 5. tehdy platných stanov družstva ke shodě o tom, že členství žalobkyně v družstvu zanikne k 16. prosinci 1992, rovněž dovodil, že žalobkyně ukončila členství v dosavadním družstvu a nestala se členkou družstva po transformaci (zapsáním změn stanov družstva do obchodního rejstříku se pokládalo dosavadní družstvo za družstvo podle , obchodní zákoník, ve znění účinném v době zápisu změn stanov – dále jen „obch. zák.“ / obch. zák./) a že jí proto musí být vypořádán její majetkový podíl postupem podle . S ohledem na to vyhovující rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „“). Uplatněné dovolací námitky podřadil pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle Je především přesvědčen, že odvolací soud „věc nesprávně právně posoudil, pokud uzavřel, že žalobkyně je osobou oprávněnou podle a c/ a vzhledem k tomu, že se nestala členem transformovaného družstva, se vypořádání jejího majetkového podílu řídí ustanovením “. Uvedl, že žalobkyně „nemá nárok na vypořádání majetkového podílu podle ustanovení či 3 , ale spadá pod režim “ , neboť u něj nedošlo k transformaci družstva na obchodní společnost podle transformačního projektu, nýbrž pouze přizpůsobil své stanovy podle obch. zák. Dále měl za to, že členství žalobkyně v družstvu zaniklo ve smyslu článku 6 stanov družstva až k 30. červnu 1993 a že tedy z tohoto důvodu jí vznikl ve smyslu stanov družstva pouze nárok na vypořádací podíl, o jehož vypořádání nikdy nepožádala a tudíž je řadu let promlčen. Poté zdůraznil, že „dopis ze dne 13.4.1993 není písemným uznáním jeho závazku vůči žalobkyni podle po obsahové ani po formální stránce“. Rovněž namítl, že „výše majetkového podílu vypočítaného žalobkyní podle neodpovídá hmotnému právu, neboť v rozporu s hmotným právem jí byl soudem přiznán majetkový podíl i z titulu vneseného živého a mrtvého inventáře, který však do družstva nevnesla.“ Poté se obšírně vyjádřil k provedeným důkazům a k tomu, co podle jeho názoru mělo být z těchto důkazů zjištěno. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Zdůraznila, že jí byl stanoven základní podíl podle , a uvedla, že se nestala účastníkem právnické osoby podle transformačního projektu a má nárok na vypořádání majetkového podílu podle  . Navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.

Podle čl. II. bodu 12 věty první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 24. dubna 2008, tedy před 1. červencem 2009, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „”).

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ).

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c/

Protože ustanovení přípustnost dovolání nezakládá (neboť rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání podle Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, pak také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních a způsobilým dovolacím důvodem je proto v tomto případě zásadně jen důvod podle ; není jím naopak dovolací důvod podle , jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu.

V projednávané věci – vzhledem k obsahu dovolání ( ) – použil dovolatel vedle (způsobilého) dovolacího důvodu podle rovněž nezpůsobilý dovolací důvod podle (jímž brojil proti skutkovým zjištěním učiněným oběma soudy, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž soudy obou stupňů čerpaly svá skutková zjištění vztahující se především k datu zániku členství žalobkyně v družstvu a k otázce výše jejího majetkového podílu). Zde je zapotřebí zdůraznit, že je-li – jako v daném případě – přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní (viz výklad obsažený v předchozím odstavci odůvodnění tohoto rozhodnutí).

Napadený rozsudek je založen mimo jiných rovněž na právních názorech, že žalobkyně je – vedle osoby oprávněné podle – rovněž osobou oprávněnou podle a že je oprávněna žádat vypořádání svého majetkového podílu postupem stanoveným v . Dovolatel správnost těchto právních názorů zpochybnil (zčásti tím, že zpochybnil skutková zjištění, na jejichž základě soudy uvedené právní názory přijaly). Řešení uvedených právních otázek by proto mohlo činit napadené rozhodnutí zásadně právně významným; z posléze uvedených důvodů však o takové rozhodnutí jít nemůže.

V rozsudku ze dne 20. dubna 1999, sp. zn. , Nejvyšší soud dovodil, že oprávněné osoby měly možnost výběru, zda se stanou či nestanou členy transformovaného družstva. V rozsudku ze dne 6. května 2004, sp. zn. , pak Nejvyšší soud dále dovodil, že vyjádřil-li člen družstva jasně v průběhu transformace vůli nestát se členem transformovaného družstva, členem tohoto družstva se nestal. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je již dlouhodobě ustálena v tom, že právní režim nároku člena družstva na vypořádání jeho účasti na majetku družstva ve smyslu se odlišuje podle toho, zda se stal či nestal členem transformovaného družstva. Jestliže se člen družstva, který je oprávněnou osobou podle stane členem transformovaného družstva (jež se podle ustanovení obch. zák. zápisem změny stanov do obchodního rejstříku považuje za družstvo založené podle obchodního zákoníku), řídí se nadále jeho vztah k družstvu a tedy i vypořádání s družstvem v případě zániku členství ustanoveními a 234 obch. zák. Naproti tomu nestane-li se člen družstva, jemuž vznikl nárok na majetkový podíl z transformace, členem družstva po transformaci, řídí se vypořádání jeho podílu ustanoveními , 3 (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. , a ze dne 29. března 2005, sp. zn. , uveřejněné pod č. 58 v sešitě č. 3 z roku 2002 a pod č. 104 v sešitě č. 7 z roku 2005 časopisu Soudní judikatura, a nověji i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2006, sp. zn. ).

Ustálená soudní praxe rovněž dovodila, že k tomu, aby se určitá osoba stala osobou oprávněnou podle , nepostačí, že restituční nárok uplatnila řádně a včas; vedle toho je zapotřebí, aby mezi touto osobou a transformovaným družstvem byla shoda, že náhrada podle zvláštních předpisů má být poskytnuta právě podílem na jmění družstva (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 11. srpna 1998, sp. zn. ).

Ve vztahu k dovolací námitce, že „dopis ze dne 13.4.1993 není písemným uznáním jeho závazku vůči žalobkyni podle po obsahové ani po formální stránce“, je zapotřebí zdůraznit, že v dovolacím řízení lze přezkoumat pouze správnost právních závěrů, které odvolací soud přijal; „neexistující“ právní závěry nelze přezkoumávat. Uvedené v plném rozsahu platí ve vztahu k této dovolací námitce; na rozdíl od soudu prvního stupně totiž odvolací soud žádný závěr ohledně uznání závazku žalovaným neučinil. Konstatoval pouze, že ze stanovisek účastníků je zřejmé, „že projevili souhlasnou vůli o poskytnutí náhrady náležející žalobkyni podle zákona o půdě v rámci transformace družstva (k žádosti žalobkyně o vypořádání náhrady za vnesený inventář na základě jejího písemného podání ze dne 12.12.1992 odpověděl žalovaný prostřednictvím osoby prokuristy družstva, že majetkový podíl, který činí 486.586,- Kč, jí bude vydán po sedmi letech a žalobkyně způsob vypořádání zjevně akceptovala).“

Se zřetelem k výše uvedenému lze uzavřít, že dovolání proti napadenému rozsudku není přípustné ani podle Dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal dovolatele, který zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalobkyni v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 10.000,- Kč (, bod. 5. ve spojení s , ve spojení s a , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů), a z částky 1.957,- Kč představující 19 % DPH ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 20. října 2009

JUDr. Miroslav  F e r á k, v. r.

předseda senátu