Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4191/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalovaného proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. května 2007, č.j. -73, ve výroku ve věci samé, kterým bylo uloženo žalovanému zaplatit částku 306.661,64 Kč s 3% úrokem z prodlení od 15. června 2005 do zaplacení a náklady řízení, není přípustné  podle (dále jen „“), neboť tímto rozsudkem rozhodnutí soudu prvého stupně ve věci samé změněno nebylo, ani podle , protože ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil. Dovolání směřující proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatel spatřuje otázku zásadního právního významu v posouzení, zda je povinností přepravce v řízení o nároky z odpovědnosti dopravce za ztrátu přepravované zásilky vylíčit zásadní skutková tvrzení a unést důkazní břemeno, a zda je přípustné, aby dopravci bylo v tomto řízení odepřeno právo uplatňovat liberační důvody podle článku 17 odst. 2 vyhlášky č. 11/1975 Sb. o Úmluvě                  o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) (dále jen „Úmluvy CMR“). Není pochyb, že každý z účastníků má povinnost tvrzení ohledně úplného vylíčení skutkového stavu a ke svým tvrzením nese rovněž důkazní břemeno s důsledkem neúspěchu v řízení, pokud své základní procesní povinnosti nesplní, a není rovněž sporu, že dopravce může v řízení uplatňovat liberační důvody uvedené v ust. čl. 17 odst. 2 Úmluvy CMR. To ostatně vyplývá z příslušných ustanovení zákona ( a , čl. 17 odst. 2 Úmluvy CMR) a za otázku zásadního právního významu tedy nelze řešení těchto otázek považovat. Namítá-li žalovaný, že mu nebylo umožněno důvodnost své procesní obrany prokázat, protože nebyly akceptovány jeho důkazní návrhy, a že skutkový stav byl tak zjištěn nesprávně, mohlo by se jednat o dovolací důvody uvedené v ust. a odst. 3) , z jejichž pohledu však přípustnost dovolání podle posuzovat nelze. Za tohoto stavu by proto zásadní právní význam napadeného rozhodnutí mohla založit pouze skutečnost, pokud by odvolací soud řešil dovolatelem vymezenou otázku v rozporu s hmotným právem. Tak tomu však nebylo. Dospěl-li totiž odvolací soud k závěru, že žalovaný jako dopravce odpovídá za ztrátu přepravované zásilky v průběhu přepravy, je tento jeho právní názor zcela v souladu s článkem 17 odst. 1 Úmluvy CMR.

Lze proto uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž  nařizoval jednání (, věta první, ), pro nepřípustnost  odmítl   věta první a .

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobkyni podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. října 2009

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu