Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Nd 252/2009

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel podal u Vrchního soudu v Praze podání (č. l. 565-573) ve věci odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2008, sp. zn. C 14042, v němž vyslovil námitku podjatosti senátu 7 Cmo Vrchního soudu v Praze ve složení JUDr. Josef Holejšovský, JUDr. Jaroslava Vlčková a JUDr. Jana Součková.

Námitku podjatosti odůvodnil navrhovatel tím, že senát 7 Cmo již rozhodoval dvakrát ve věci týkající se společnosti A. R., s. r. o., v obou případech nedošlo dle jeho názoru ke zjištění skutečného skutkového stavu věci, a senát na základě prvního z těchto rozhodnutí (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 1999, sp. zn. ) buduje veškerá další rozhodnutí, čímž je dána „zaujatost“ tohoto senátu. Dále poukázal na nedostatky celého řízení u Vrchního soudu v Praze, stejně jako na chyby v usnesení samotném, a to jak obsahové tak formální (např. nesprávné vyznačení právní moci či neoznačení všech členů senátu v hlavičce usnesení). Stejně tak poukázal na druhé daným senátem vydané usnesení (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 12. 2007, sp. zn. ), kde taktéž poukázal na vady (především nesprávně označené datum) a nedostatky řízení předcházející jeho vydání (č. l. 565-576).

Vrchní soud v Praze následně předložil Nejvyššímu soudu předmětnou námitku podjatosti spolu se spisem a s písemným vyjádřením soudců dotčeného senátu. JUDr. Josef Holejšovský uvedl, že se v dané věci necítí podjatý, nejsou mu známy žádné okolnosti, na základě nichž by se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům byl důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, a ani jiné okolnosti a skutečnosti, jež by jej v dané věci činily ve smyslu podjatým. (č. l. 578). Zbývající členové senátu JUDr. Jaroslava Vlčková a JUDr. Jana Součková učinili obsahově totožná prohlášení.

Podle jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.

Podle u soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci,kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání.

K důvodům vyloučení soudce podle je třeba nejprve uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání(např. jako svědek vnímal skutečnosti,které jsou předmětem dokazování). Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jež může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.

Vyloučení soudce tak zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti. K pochybnostem musí být dán objektivní důvod.

K otázce podjatosti soudců se přitom obecně vyjadřoval již nález Ústavního soudu České republiky, publikovaný ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65, v němž se dovozuje, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu ( a násl.d) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.

Jak vyplývá z vyjádření jmenovaných soudců, žádný z nich nemá vztah k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům, na výsledku řízení nemají žádný zájem a není jim známa ani žádná jiná okolnost, pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.

Po prostudování spisového materiálu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v posuzovaném případě nevyplývají ze spisu žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by soudci Vrchního soudu v Praze, o jejichž vyloučení jde, měli poměr k projednávané věci či k účastníkům řízení a jejich zástupcům. Navrhovatel ve svém podání neuvádí žádné skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených soudců (námitky se týkají převážně formální stránky celého řízení). Z jeho podání je patrno, že podrobuje kritice postup Vrchního soudu v Praze v jeho věci resp. jeho věcech a je přesvědčen, že u Vrchního soudu v Praze se mu nedostává nestranného rozhodování. Podle 14 odst. 4 však důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (viz navrhovatelovy námitky týkající se dřívějších rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ve věci společnosti A. R., s. r. o.).

Nejvyšší soud tudíž námitku podjatosti vznesenou navrhovatelem neshledává důvodnou, neboť se v ní nepodávají skutečnosti naplňující dikci ustanovení

Protože rozhodnutí soudu o vyloučení soudce podle představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (d), lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze skutečně závažných důvodů, které mu zcela zjevně brání věc projednat a rozhodnout nestranně a nezávisle. Vzhledem k tomu, že takovéto důvody, pro něž by z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze byli vyloučeni výše jmenovaní soudci tohoto soudu, nebyly v dané věci shledány, rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. října 2009

Předseda senátu:

JUDr. Petr Šabata