Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Nd 267/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala v právní věci žalobkyně České republiky – Ministerstva obrany, se sídlem v Praze 6, Tychonova 1, s adresou pro doručování: Vojenský úřad pro právní zastupování Ministerstva obrany, se sídlem v Praze 6, nám. Svobody 471, proti žalované S. B., spol. s r. o., se sídlem v Brně, Cejl 83, zastoupené JUDr. D. H., o zaplacení částky 6.669.228,00 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. ,  t a k t o :

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaná podala ve výše uvedené věci u Městského soudu v Brně k výzvě soudu vyjádření ze dne 21. 1. 2009 (soudu doručeno dne 22. 1. 2009), v němž mimo jiné namítla věcnou nepříslušnost Městského soudu v Brně a taktéž navrhla delegaci věci z důvodu vhodnosti podle k Městskému soudu v Praze.

Vrchní soud v Olomouci následně usnesením ze dne 12. 3. 2009, sp. zn. , rozhodl o námitce věcné nepříslušnosti Městského soudu v Brně, a to tak, že k věci je příslušný dle okresní soud.

Následně byl Nejvyššímu soudu předložen návrh žalované na delegaci věci Městskému soudu v Praze.

Žalobce návrh odůvodnil hospodárností, rychlostí a procesní ekonomikou řízení s tím, že jak žalobkyně, tak právní zástupce žalované a jednatel žalované, sídlí v Praze a většina svědků, které pravděpodobně bude nutno v řízení vyslechnout, jsou též pracovně zařazeni v Praze.

Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že s návrhem na delegaci věci nesouhlasí. Má za to, že v dané věci neexistuje žádný důvod se domnívat, že by žalovanou navrhovaný Městský soud v Praze, kterému však nesvědčí věcná příslušnost ve věci, věc projednal a rozhodl rychleji. Dále uvedla, že zastává názor, že věc má být projednána zákonným soudem, tj. Městským soudem v  Brně, neboť v Brně se nachází provozovna žalované, z čehož lze naopak vyvodit domněnku, že většina svědků by mohla být právě z Brna. Kritérium sídla právního zástupce dle názoru žalobkyně není (a nemůže být) důvodem k delegaci věci jinému soudu, neboť takto by se mohl úplně každý s úspěchem vyhýbat svému zákonnému soudci.

Podle ustanovení věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení věty první o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení věty druhé účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Městskému soudu v Brně) a Městskému soudu v Praze, jemuž má být věc dle názoru žalované přikázána, návrh žalované na přikázání věci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.

Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení , aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v d, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.

Důvody vhodnosti podle ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.

V případě projednávané věci žalovaná svůj návrh na delegaci věci Městskému soudu v Praze odůvodňuje sídlem žalobkyně a sídlem právních zástupců žalobkyně i žalované, stejně jako pracovním zařazením předpokládaných svědků.

Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky však tyto skutečnosti není možno považovat za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v d, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá sídlo (bydliště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem sídla (bydliště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními a jinými problémy (např. z důvodu, že sídlo právního zástupce se nachází mimo obvod příslušného soudu), jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Navíc je zde nutno přihlédnout k tomu, že žalobkyně s přikázáním předmětné věci Městskému soudu v Praze nesouhlasí a delegací věci by proto mohl být navozen stav pro žalobkyni nepříznivý. K požadavku na hospodárnost a rychlost řízení je třeba uvést, ze spisu nevyplývají žádné skutečnosti, které by vedly Nejvyšší soud k závěru, že věc by byla navrhovaným soudem rozhodnuta rychleji.

Je nutno podotknout, že návrh žalované je zatížen vadou, jelikož není možné věc delegovat soudu instančně nadřízenému, v daném případě Městskému soudu v Praze. Návrh žalobce však neobsahuje konkrétní určení příslušného soudu stejné instance, tj. některého z obvodních soudů v Praze.

Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení  Městskému soudu v Praze – a ani některému z obvodních soudů – nepřikázal.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. října  2009

Předseda senátu:

JUDr. Petr  Š a b a t a