Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 4095/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalované se odmítá.

Stručné odůvodnění ( st. 2 ):

Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20.9.2006 č.j. -107, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23.11.2005 č.j. -88 (ve znění usnesení ze dne 10.5.2007 č.j. -113) ve věci samé (tj. ve výroku, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 439.794,- Kč s úroky z prodlení ve výši, kterou soud ve výroku specifikoval), není přípustné podle ustanovení (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí o věci samé, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce - vzhledem  k tomu, že v dovolání byl uplatněn (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. ) dovolací důvod podle ustanovení - zásadní význam ve smyslu ustanovení [srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. , které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.3.2006, sp. zn. , uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006].

Žalovaná v dovolání mimo jiné uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu „spočívá na nesprávném právním posouzení věci“, z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) však vyplývá, že nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) vychází (vytýká soudům nesprávný skutkový závěr o tom, že „neposkytla žalobci z titulu jeho nároku podle , resp. vůbec žádné plnění, nezaměstnává jej“, a že „tvrzení žalované o nemožnosti zaměstnat žalobce se jeví jako účelové“), a s postupem, jakým k nim odvolací soud dospěl. Podstatou jejích námitek je tak především nesouhlas s tím, ke kterým důkazům soudy obou stupňů přihlížely a jak tyto důkazy hodnotily (jestliže například namítá, že nebylo nijak svědecky doloženo, že by Ing. F. někdy odevzdal sadu bezpečnostních dotazníků potřebných pro provedení bezpečnostní prověrky tehdejšímu velvyslanci, naopak na základě více dopisů bylo potvrzeno, že žalobce několikrát „převzal sadu bezpečnostních dotazníků“, které však „vyplněné nikdy odboru zvláštních úkolů MZV ani Národnímu bezpečnostnímu úřadu nepředal“); současně dovolatelka na rozdíl od skutkových zjištění odvolacího soudu (že nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by umožňovaly snížení požadované náhrady mzdy, že naopak „žalobce se usilovně snažil o nalezení přijatelného zaměstnání“, s ohledem  na důvod skončení jeho pracovního poměru u žalované bezvýsledně, že „mnohokrát písemně žádal žalovanou o další zaměstnávání, na jeho dopisy bylo odpovídáno velmi vyhýbavě a nikdy mu v období do konce roku 2002 nebylo sděleno, že by jeho dalšímu zaměstnávání bránil nedostatek bezpečnostních prověrek“, a že žalovaná, ačkoli „má již několik let v rukou pravomocné rozhodnutí o neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru se žalobcem“, neučinila dosud „jakýkoli úkon směřující k platnému ukončení pracovního poměru a k nastolení právní jistoty pro oba zúčastněné subjekty“) v dovolání předestírá opačné skutkové závěry (zejména, že žalobce pro bezpečnostní prověrku „přes opakované výzvy potřebný podkladový materiál nepředložil“, a „podmínka přidělování práce je tak bez potřebné spolupráce zaměstnance podmínkou nesplnitelnou“) na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že „skutečnost, že žalovaná strana nejen neumožnila, ale ani nesměla žalobci umožnit pokračování v pracovním poměru“, spočívá v zaviněném jednání žalobce, a že je tedy dán nárok na moderaci přiznané náhrady mzdy). Tím, že dovolatelka na odlišných skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Protože soud každý procesní úkon účastníka řízení (tedy i vymezení dovolacího důvodu) posuzuje podle jeho obsahu, i když byl nesprávně označen (srov. ), představují uvedené námitky žalované uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení ; skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, však nezakládá – jak výše uvedeno – přípustnost dovolání podle ustanovení  

Z uvedeného je zřejmé, že napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 10.000,- Kč [srov. , bod 5., , a ve znění , č. , č. a č. ] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. ve znění , č. , č. , č. a č. ), celkem ve výši 10.300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalobci za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. a 3 a větu druhou ) ve výši 1.957,- Kč. Protože dovolání žalované bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení věty první, a uložil, aby žalobci náklady v celkové výši 12.257,- Kč nahradila. Žalovaná je povinna přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. října 2009

JUDr. Zdeněk  Novotný, v. r.

předseda senátu